Pět neděl v baloně
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122344/pet-nedel-v-balone-122344.jpg
4
1077
1077
Román vypráví o dobrodružné výpravě doktora Fergussona, který se svým přítelem Richardem Kennedym a sluhou Joem Wilsonem podnikli výzkumnou cestu řiditelným balónem Viktoria (balón byl vybaven zařízením umožňujícím libovolný vzestup a sestup, a tak mohl vzduchoplavec využívat větrů vanoucích v různých výškách rozdílným směrem) nad pevninou tehdy ještě neprobádané Afriky. Po startu ze Zanzibaru prožili mnohá dobrodružství s africkým obyvatelstvem, bojovali se zvířaty i s přírodními živly, prozkoumali prameny Nilu a překonávali různé obtíže a nebezpečí.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1898 , Josef R. VilímekOriginální název:
Cinq semaines en ballon, 1863
více info...
Přidat komentář
Jako dítě jsem to začínal číst opakovaně a opakovaně jsem to nedočítal. Moc mě to nebavilo a děj se na rozdíl od mnoha jiných verenovek (a to i mnohem tlustějších) hodně táhl. Nakonec jsem to nějak dal, ale ten děj bych asi už dohromady nedal. Zlatý Nemo nebo Robur.
Nebudu lhát, prvni třetinu, možná i polovinu knihy jsem umíral nudou a prokousával se tím dost na sílu. Je to samá zeměpisná šířka, názvy, který mně nic moc neřekly, a to mám zeměpis rád. V druhé půlce se ale děj rozjede naplno a zase je to ta Verneovka, kterou člověk nemůže odložit. Scéna s nedostatkem vody je až naturalisticky hororová. Takže i když první půlka je nuda, tak druhá to fakt vynahradí a čtenáře skvěle odmění.
Spomínam si úplne jasne, že svojho času to bola moja úplne prvá Verneovka, ktorú mi čítala mamka nahlas, keď som bola v štvrtej triede a dostala som kiahne, musela ležať mesiac doma a už mi z toho slušne hrabalo, mala som prečítané všetko veku prístupné :D Možno to bolo miestami zložité a niečo zatienené horúčkou a svrbením tých kiahňových vyrážok, ale mám na ňu krásne spomienky, lebo už nikdy potom mi mama nič nahlas nečítala (logicky, bola som veľká a poriadny knihomoľ aj sama)... :)
(SPOILER) Na tu dobu až pozoruhodně sepsaný sci-fi cestopis Joea, jeho pána Fergussona a lovce Dicka. Balon, s nímž se na tuto dlouhou objevnou cestu vydali, je velmi zajímavě vymyšlený a popsaný. Při výpravě zažili a viděli mnohé nezvyklé výjevy (fata morgana, útok zlomyslného ptactva apod.), našli obrovské ložisko zlaté rudy, pro něž se chamtivý Joe chtěl vrátit, a dokonce přemýšleli o založení ,,vlastní dynastie" Robinsonů. Nakonec zažili i pád balonu a ocitli se na pokraji zániku, avšak díky vytrvalosti nakonec dosáhli svého cílu.
Zatím pro mě jedna ze slabších Verneovek. Možná k tomu přispěl fakt, že jsem poslouchal jako audioknihu, ale Pět neděl v balóně nepřesvědčilo.
Je to vlastně taková tuctová dobrodružná kniha, která alespoň podle mého ničím úplně nevyniká. Možná v devatenáctém století dokázala utáhnout na pokroky ve vzduchoplavbě. Jak už je u Vernea zvykem, všechny postavy jsou velmi hrdinské a celé dílo má v sobě až příliš mnoho patosu. Obsahuje také příliš mnoho čísel a jmen, což je zejména pro audio nepohodlné. Nudily i kapitoly, jejichž závěr byl natolik předvídatelný, že napětí téměř neexistovalo a měl jsem chuť je přeskočit.
Přesto má knoha i spoustu pěkných moment, jak akčních, tak popisných, které dokážou čtenáře téměř přenést do Afriky. Pro část "moderního publika" může být vnímání domorodců skrze oči hlavních postav pobuřující, ale mně připadalo vzhledem k době, kdy román vzniknul a kdy se odehrává poměrně autentické.
Celkově dávám zcela průměrné 3* s konstatováním, že Verne napsal daleko lepší dobrodružství. Přestože jsem od něj zatím nečetl asi nic horšího, věřím, že i takových knih bude dost.
Prelet Afriky!
Vypočul som si audio knižnú adaptáciu slávneho diela, ktorá vznikla exkluzívne pre firmu Knihy Dobrovský. Klasický román francúzskeho autora, ktorý ponúka všetko, na čo sme si pri jeho knihách zvykli - napätie, dobrodružstvo, fantáziu, priateľstvo a mnoho poučných i zaujímavých riadkov o faune, flóre. Tentokrát sa vydáme na dobrodružnú cestu z východu na západ naprieč Afrikou. Nebudem to ďalej naťahovať - bavil som sa.
Knihu jsem si poslechla jako audioknihu v podání Matouše Rumla ... a mile mě překvapila... líbilo se mi, jak pan Ruml si skvěle pohrál s hlasem, aby rozlišil 3 hlavní postavy cestující balónem nad Afrikou ... některé scény byly I vtipné a jiné strastiplné... prostě se mi líbila...
Zajímavý příběh, ale jako dítě jsem Verneovky hltala přeci jen více. Moc se mi líbí ilustrace. Jsem ráda, že jsem si zase trochu rozšířila obzory. Potřebovala jsem knihu do výzvy, ve které se někdo ztratí...
SPOILER: a tady se ztratí Joe, když vyskočí z balónu do Čadského jezera. Balón taky občas letí nekontrolovatelně.
Moc se mi líbila hláška při přeletu přes poušť: "Horko je dobrá věc, zvláště v zimě; ale v létě nemá se jím plýtvat."
Moje první Verneovka, u které jsem dopředu neznala děj. Četla se dobře, hezké ilustrace.
Krásné vzpomínky na dětství žádné starosti, žádné povinnosti a jen jen se věnovat krásné a napínavé knize na cestě za dobrodružstvím v balónu.
Vydaření knížka od výborného autora, který uměl vtáhnout do děje. Knížka se příjemně čte a děj umí zaujmout. Na současné poměry se může jednat už o zastaralejší literaturu, ale i tak se jedná o krásný návrat do dětství.
Další skvělá klasika od Julese Verna která nás zavede do neprobádaných končin Afriky.
syrový plátek masa po africku solí a pepřem posypaný patří k mým oblíbeným jídlům, a vždy si vzpomenu na barbarský kmen ňam-ňamů a na ďábelského náčelníka, který useknuv nepříteli paži popadl jí a s chutí se do ní zakousl.
Mile cteni, ktere ale nemelo takovy spad jako verneovky prectene pred nedavnem. Vlastne celou dobu se toho zas tak moc nedelo ale ono se vlastne porad neco delo :) musim rict, ze me bavily i popisy predchozich vyprav. Kazdopadne jak rad pisu na zaver mych myslenek. Uz jsem procestoval kolem sveta 80 dni, ujel 20 000 mil pod morem, stravil nekolik let na tajuplnem ostrove a nyni jsem preletel za 5 nedel Afriku a to je ste v balonu. Ted jsem slysel, ze kdesi v Karpatech lezi nejaky tajemny hrad. Asi to bude moje pristi zastavka :)
Pro mne Pět neděl v baloně bylo mé první čtení Verneho. Pro mne to žádné wow nebylo, ale rozhodně je kniha čtivá a místy, na dnešní svět, velmi vtipná. Splést si skupinu černochů s opicemi, je dnes prostě nemožné a ještě o nich napsat, že si jsou lidé a opice podobní téměř zakázané. Za mne dobrý.
Má vzpomínka na dětství. Měl jsem téměř všechny verneovky, ale tato mi chyběla a často jsem si ji půjčoval z knihovny. Přišla mi taková moc cestopisná, málo dobrodružná. Teď jsem se k ní dostal znovu po více jak 30 letech.
V době svého prvního vydání to muselo být něco. Chápu, proč tato knížka Vernea proslavila. Dnes bohužel nové čtenáře asi nenajde. Dnešní desetiletí kluci po ní jen tak nesáhnou. Už několik let se svého syna snažím k verneovkám přivést, ale je to jiný svět, ani v televizi by ho to nebavilo. Škoda.
Z dnešního pohledu je knížka taková jednoduchá a naivní. Ale dnešní optika se na to prostě nedá použít. Sledujeme trojici cestovatelů, kteří přelétávají Afriku a popisují, co vidí, neznámé končiny, prameny Nilu, divoké domorodce
Zaujala mě tam myšlenka doktora Fergussona, že Evropa je už vyčerpaná a že budoucnost patří Africe, tam se brzy objeví nová pole, obilnice, tam vznikne nová velká říše, ve které vzniknou nové objevy a vynálezy, ještě mnohem větší a důležitější než parní stroje a elektřina. Verneovi spoustu věcí vyšlo, ale tady se seknul jak jen mohl. Škoda.
Autorovy knihy jsou pro mně velkou a příjemnou vzpomínkou na mé dětství. A tato byla mou oblíbenou, snad i proto, že její obsah a děj byla docela uvěřitelný (tedy v dětském věku), a tak do ní jednou za čas nahlédnu, spíše však z nostalgie. Snad i proto mě tak trochu mrzí její neúspěch u mých vnoučat, ale prostě v současnosti čtou výrazně odlišné knihy.
Když si čtenářka přečte komentáře předešlé, uvědomí si, že jsou psány s přídechem nostalgie... Většina, včetně mě, kteří se do této knihy pustili, ji četli poprvé v dětství, kdy nebyly, nebo teprve začínaly počítače, mobily a už vůbec neexistovaly dokonalé satelitní snímky Země, jak je známe dnes. O Africe sice bylo hodně známo, ale protože to byl pořád tak trochu bájný kontinent, tato kniha rozhodně pobavila a zaujala mnohé z nás, dnes již dospělých čtenářů...
A jaká to teprve musela být bomba v dávném 19. století! První vydání, jak zde uvedeno, je z roku 1863! Těch málo znalostí o Africe, získaných pro Evropu cestovateli - odvážlivci, z nichž mnozí smutně skončili, skolení všemožnými nemocemi, útrapami, či dokonce na pekáči divých kanibalů, ještě zvětšovalo zájem a touhu poznávat neobjevené kraje...
Většina obyvatel v té době vůbec necestovala, turistika byla neznámý pojem, a tak popisy letu balónem, ač s jeho víceméně nesrozumitelnými technickými vymoženostmi, popisy krajiny, hor, pralesů, pouští, vesnic domorodců, podivných měst, a k tomu všechna dobrodružství, která cestovatelé zažili... Fantazie čtenářů pracovala jistě na plné obrátky.
Kniha přinášela čtenáři ve století, kdy technika byla teprve na vzestupu, neskutečný zážitek, a ten ještě umocňovaly skvělé ilustrace... Jo, to bylo pravých dobrodružných a fascinujících Pět neděl v balóně... To bylo to pravé vzrůšo a krása! A v srdcích mnoha generací kluků a a dívek bouřlivě tepala touha moci letět také tak nad Afrikou a všechno prožít s doktorem Fergussonem a jeho přáteli.
Co může dát tato kniha dnešním dětem. Asi nic. Ale když promluvím za sebe, ve mně provždy vzbudila tato, i další díla autora touhu po cestování a tím poznávání světa. Věřím, že mnozí čtenáři, a že jich verneovky hltaly spousty, pocítili to samé.
Když to shrnu: na dnešní dobu je to román trochu jednoduchý. Ale vzal to nešť! Je to skvělé, je to zábavné, ať jsem klidně stará vykopávka, která čte naivity.
Podotknu ještě, že Verne nebyl jen dobrý spisovatel, nýbrž dokázal využít a předat mnohé informace, které by se jinak asi ke čtenářům nedostaly, navíc byl i docela vtipný, žádný suchar.
Závěr: dnes by tato kniha v takovéto podobě nevyšla, kdo ji četl, jistě ví, proč asi. Další věc: jak se změnila Afrika od dob 19. století. Když lovec - cestovatel Kennedy zastřelí obrovského slona, úplně mi zatrnulo. Ale tehdy pláně černého kontinentu brázdila nespočetná stáda všech druhů zvířat... takže koneckonců... co řešit.
Dnes je všechno úplně jinak. Ale je skvělé, že svého času psal a "jules" - transkripce "žil" takový skvělý autor jakým byl - Jules Verne! :-).
P. S. Když já vyrazím mimo domov, musím se vždycky v cizím místě poohlédnout po důležitém zařízení... V lese obvykle stačí keřík...
Ale tady nám po celou dobu čtení autor nenaznačil, jak to cestovatelé vychytali v tom koši?? Muži to mají jednodušší, ale přece jen občas... Že by - sednout na rantl, dobře se držet... a bác s tím dolů? :-)
Štítky knihy
přátelství Afrika zvířata, fauna rostliny, flóra cestování balóny vzduchoplavba objevitelské cesty dobrodružství badatelé a objevitelé odvahaAutorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Trochu těžší čtení vzhledem ke zdlouhavým popisům míst, kterými balón proplouvá, a úspěchů či neúspěchů cestovatelů, skutečných osobností, které se v 17. století do neprobádaných končin Afriky vydávaly a často v nich i umíraly. Téměř maximum hvězdiček si Jules Verne zaslouží za tyto znalosti. Jednu hvězdičku ubírám za tu představu (která se vyskytuje i v jiných jeho románech), že jakýkoliv učenec může z hlavy chrlit nekonečné řady dat a poznávat zvířata, rostliny a krajinu jen podle toho, co o nich někde četl. V každém případě jsem si ale čtení užila.