Pět ročních období
Jiří Klečka
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/419448/bmid_pet-rocnich-obdobi-mfI-419448.jpg
4
73
73
Někdy musíme něco ztratit, abychom nalezli, co jsme nehledali... Protagonista Pěti ročních období, Filip Trezner nikdy neměl vlastní fantazii. Možná proto tak snadno přilnul k Sylvii, která měla představivosti, víry i naděje na rozdávání. Když Sylvie umírá, ví, že aby se Filip úspěšně prokousal všemi fázemi smutku, bude si tyto schopnosti muset osvojit sám. Ve chvíli, kdy se svět vytvořený, snový, pohádkový prolíná s tím skutečným, ani Filipovi nezbyde, než začít přetvářet nicotu k obrazu svému. Jinak by totiž mohl ztratit nejen svou ženu, ale i dceru. Pět ročních období nabízí možnost vyrovnat se se ztrátou skrze vyprávění samotné, ba ho dokonce oslavuje, a podobně pracuje i s pojetím nicoty.... celý text
Přidat komentář
Nejsem cílová skupina, nechci moc kritizovat. Je to kniha pro mainstreamového čtenáře, tudíž lze ocenit snahu o komplikovanější formu. Vyprávěna je především v přítomném čase, postavy mluví a jednají všechny prakticky stejně bez ohledu na věk a pohlaví, ale to ani nelze označit za chybu, to je trend.
Pět ročních období se i tak čte poměrně dobře, bohužel jim v poslední čtvrtině ve fantasy sekvenci, která měla být zřejmě klíčovou, spadne řetěz.
Další velice originální příběh Jiřího Klečky. Pět ročních dob se mi líbilo o dost více než Papírové domky. Autor výborně vykreslil pocity, které člověk po ztrátě milované osoby má. Velice mě baví ten snový svět, prolínající se s tím reálným.
Možná bych knihu jenom o dost zkrátila. Příběh by získal větší napětí a ubyla by rozvláčnost.
Další kniha z Edice Tvář a u této jsem si nepřečetla anotaci a byla jsem dost překvapená. Začátek knihy byl hodně silný, až jsem z něj pocítila úzkost a nechtělo se mi číst dál. Ale protože čas všechno zahojí, muselo to být už jen lepší. A taky, že bylo. Kniha se mi četla dobře a byla čtivá. Co mi ale trochu vadilo, a je to jen můj problém, tak to byly “sny hlavního hrdiny. No zkrátka fantasy, kterému se spíš vyhýbám.
Také na mě působilo poněkud nevěrohodně, že si hlavní hrdina s dalším krokem buď přesně věděl rady, i když to nedávalo smysl a nebo naopak vůbec nevěděl, když to bylo evidentní. Navíc jsem si k němu nevytvořila vztah.
Celkově mi tento příběh úplně nesedl, ale na další knihy autora se těším.
Mám velice smíšené pocity, které udává poměrně nešťastná formální stránka románu. Dějová linka z přítomnosti, chcete-li ta reálná, je dle mého názoru necitlivě narušována snovou rovinou. Ta text tříští, rozbíjí, a mě osobně velmi zklamala. Je to velká škoda, protože námět jako takový má obrovský potenciál. I proto hvězda navíc, za poselství o tom, že je třeba vyrovnat se s odchodem či odchazením blízkých.
Tak nevím. Nejdříve se mi knížka moc líbila, ke konci už mě ale nebavila, hlavně říše fantazie. Mám takové rozporuplné pocity.
Knihu jsem přečetla poměrně rychle,je čtivá,graficky velmi hezky zpracovaná.Téma vyrovnání se s úmrtím blízké osoby je citlivě zpracováno.Střídání dvou rovin,snové a reálné dodává knize kouzlo,ale někdy je tam všeho až příliš, příliš zbytečných postav, příliš opakujících se motivů, točení se v kruhu a náhlé prozření,že je třeba věřit,ale možná jsem jen taky dokonale nepochopila pointu.
O vyrovnávání se se ztrátou, hvězdách, dalekých cestách, fantazii a hledání, vyprávění a síle příběhů... Ta knížka mě dlouho velmi těšila, přistoupila jsem i na průnik do jiných světů a metaforickou rovinu vyprávění, vždyť smutek nezná hranic a některé věci se vyjadřují lépe a přesněji obrazem, opisem, příměrem... Problém je, zdá se mi, v tom, že autor chtěl příliš mnoho a nedokázal se ve druhé části oprostit od pocitu, že musí říct, doslovně dovysvětlit a dokončit všechny větve příběhu, věnovat všem postavám stejnou a vyčerpávající pozornost a k tomu použít ve fantazijním světě všechny nápady, které k němu přišly (některé jsou skvostné, bez některých by se obešel příběh i já). Prostě by to chtělo ostrou škrtací tužku a neoblomně kritického redaktora... Přesto děkuji, ta cesta byla dlouho dobrodružně pozoruhodá. p.s. Knížku jsem měla staženou ve čtečce - a začínám přemýšlet, nakolik by se čtení a vnímání tohoto konkrétního dílka lišilo, kdybych držela v ruce papírovou verzi. p.p.s. Je milostný příběh Filipa a Sylvie nešťastný, přestože smrtí nekončí?
Zajímavě psaná knížka pracující s tématem ztráty blízké osoby a vyrovnání se s touto situací v průběhu děje pro mne trochu nepochopitelně sklouzla do žánru fantasy, což mne docela mrzelo... Začátek super, ke konci jsem se v příběhu poněkud ztrácela a musím přiznat, že ve finále jsem se nemohla zbavit pocitu určitého zklamání či rozčarování.
Čekala jsem psychologický román na těžké téma a zpočátku to tak opravdu vypadalo. Jenomže poté se do toho začalo zamotávat fantastično a já čekala, že se nějak vysvětlí (já nevím třeba, nějak psychologicky?) Ale bohužel zůstalo u nadpřirozena a já to možná jen úplně nepochopila.
Knihu nakonec nehodnotím hvězdami - odkládám ji jako nedočtenou.
Nemohu přitom říct, že by to bylo špatné čtení. Ta část, kterou jsem zvládla přečíst, se mi vlastně vcelku líbila. Krásný poetický jazyk, autor má velmi rozvinutý smysl pro fantazii a s tím tématem smutku se vypořádává v knize vlastně dobře a zajímavě.
Je to kniha, která se čte spíše pomaleji - hodně staví na emocích, myšlenkách, atmosféře. Výrazná dějová linka není zas tak důležitá. Je to něco, co mám v knihách ráda, když jsem ve "správné" náladě na tento typ literatury, ale tady jsem se nějak zasekla. Cca v polovině příběhu jsem se přistihla, že se mi ke knize nějak nechce vracet a spíš se do toho najednou musím nutit.
Nerada bych té knize ublížila - mám pocit, že zrovna tento titul si to nezaslouží. Asi nejsem ve formě na tento typ příběhu. Hlavně to téma knihy je docela těžké a já asi nejsem na to mentálně správně nastavená. Odkládám tedy, a až budu mít chuť si přečíst něco s tématem vyrovnávání se se smrtí, určitě po této knize znovu sáhnu a dočtu ji. :-)
Tento román z se mi hrozně špatně hodnotí, mám z něj rozpačité pocity. Četla jsem ho hodně dlouho. Čím víc přibývalo snových pasáží, tím pro mne bylo čtení obtížnější. Zhruba ve dvou třetinách jsem ho dokonce chtěla odložit, ale nakonec zvítězila touha po poznání, jak to dopadne.
Pět ročních období je pro mě bezesporu tou nejzamotanější a nejrozporuplnější knihou, kterou jsem tento rok četla.
Nejzamotanější proto, že se celým dějem prolíná svět skutečný se světem snovým a zároveň současnost s minulostí.
Nejrozporuplnější proto, že jsem jí propadla, byla jí okouzlena a zároveň bych chtěla víc. Víc odpovědí, víc vysvětlení, větší dotaženost některých událostí a myšlenek.
Filipovi jsem ze srdce přála, aby se dokázal smířit se Sylviinou smrtí a prošel svým truchlením bez úhony.
Kuliočku jsem si jednoduše zamilovala a od Ježíška si přeji všechny jeho knižní příběhy!
Kniha je určená čtenářům, kteří dokáží pracovat se svou fantazií a dokáží v jedné knize proplout různými světy i různými žánry.
Ráda bych se potkala s autorem a podrobila ho křížovému výslechu :-D
"Pokud chcete vědět, kde je vaše srdce, podívejte se, kam jde vaše mysl, když se toulá."
Nadšení z nové knihy mi vydrželo přesně 15 minut – tak dlouho trvalo, než jsem přečetla první dvě kapitoly, a uvědomila si, že mi nakladatelství prodalo román ve stavu nečtené první verze rukopisu. Držela jsem v ruce text plný překlepů a pravopisných i stylistických chyb. Kde mělo být mě, bylo mně, místo „ze zásuvky“ se telefon vyndával „se zásuvky“, do toho překlepy jako prskaskance barvy a podobně. Chybějící čárky byly v porovnání s dalšími prohřešky proti českému jazyku i zásadám redakční práce vlastně jen zanedbatelná maličkost.
Ve čtení odfláknuté knihy se mi z pochopitelných důvodů nechtělo pokračovat. Vlastně mi vadilo, že si někdo dovolil nám, čtenářům, takovou nekvalitu prodat. Nechat v románu spoustu chyb není o tom, že se někdo jednou špatně vyspal nebo zrovna neměl svůj den. Znamená to, že se během několika měsíců, kdy kniha vznikala, na svou práci vykašlalo hned několik osob/subjektů – zastupující literární agentura, korektor, redaktor a možná i sám autor, který měl prostě text číst tolikrát, kolikrát bylo potřeba. I když… primárně to není autorův úkol. Je tu totiž předpoklad, že máte za zády silný tým, na který je spolehnutí.
Také nevím, co říká o stavu české kultury informace v tiráži, že kniha vyšla s přispěním Ministerstva kultury ČR. Za nás, čtenáře, bych možná příště možná doporučila angažovat Ústav pro jazyk český Akademie věd. Nebo jen požádat kohokoliv, kdo umí číst, klidně i žáka ZŠ, ať podtrhá překlepy, než taková kniha odjede do tiskárny.
Autora, kterému takto zpackali debut, je mi líto. Hodně líto. Do budoucna bych možná zvážila, komu nabídnout další rukopis… :(
Kniha je krásná, je hodně zajímavě napsaná....chytí za srdce a nepustí. Autorovi se moc povedla....a ta obálka knihy a grafika uvnitř umocňuje velmi vzácný zážitek.
Zajímavé čtení. Někdy mi to připomínalo Kinga. Čte se to dobře, někdy máte strach, ale kdybyste měli reprodukovat o čem to je, moc to nejde :)
Alespoň ten snový svět.
Ale nelituju... Zase něco jiného, nového.
Tuto knihu jsem si koupila, aniž bych četla hodnocení, což většinou nedělám, ale moc se mi líbila na první pohled - jak rozměrem, tak obálkou.
Jednu hvězdu odebírám za Horu a kocoura Bojovníka - v tu chvíli jsem měla chuť knihu odhodit, prostě se mi to tam nelíbilo a docela mě to rozhodilo. Bylo to tam opravdu zbytečné.
Jinak by to byl super zážitek a rozhodně si ji ráda přečtu znovu, obsahuje spoustu zajímavých myšlenek.
"Obrazy jsou ukryté všude. Vystupují na pozadí našeho života, aniž by někdo vysvětlil, co znamenají. Co když je ale pravděpodobnost pouze něco , co jsme se tak rozhodli nazývat ze strachu , že jde o něco víc? Co když je pravděpodobnost neviditelná spojnice, kterou někdo dopředu načrtl?
Každý hod kostkou by pak byl daný. Každá hvězda na nebi by se rozsvítila z určitého důvodu".
Pokud hledáte knihu, která vás překvapí, je to tahle. Už obálkou, rozměrem a grafickým pojetím uvnitř. Ale pro mě to nejvíc bylo cestování mezi snovým a reálným světem. Nic jsem vlastně nečekala. Nevěděla jsem totiž, do čeho při její koupi jdu. A možná o to větší bylo překvapení, jakým způsobem mě její stránky pohltily. Probouzely ve mně zvědavost. A ta umí hnát dopředu. Když najednou zjistíte, že jste na konci, dojde vám (s úlevou), že tenhle snový svět, který na papírových stránkách končí, můžete tvořit dál vy sami.
Odnáším si dost krásných myšlenek, které jsem si musela napsat. Věřím, že si každý najde ty své na míru.
Sáhla jsem po knize spíše náhodou a neměla jsem žádná velká očekávání, ale dostalo se mi takového čtenářského zážitku jako už dlouho ne. Příběh sám o sobě je jednoduchý, ozvláštněný fantasy prvky, ale spolu s autorovým poetickým stylem tvoří něco výjimečného. Spousta hlubokých myšlenek, nádherné popisy, výborně vykreslené postavy, melancholie prostupující celou knihou, emotivní závěr.. Uznávám, postava Hory byla trochu navíc, ale celkový dojem mi neporušila. A navíc je krásná i fyzicky! Prostě mi opravdu sedla a vřele doporučuji.
Štítky knihy
deprese milostné romány česká literatura česká fantasy romantika dobrodružství rodičovství ztráta blízkýchAutorovy další knížky
| 2022 |  Papírové domky |
| 2019 | Pět ročních období |
| 2023 |  Zapomenutá |
Tento příběh začíná tam, kde ostatní končí – pohřbem. Sylvie, nadaná ilustrátorka knížek, umírá velice mladá a zanechává tady svou malou dcerku a svého manžela. Ti najdou nové ilustrace k dalšímu příběhu Kuliočka, avšak samotný příběh Sylvie nedokončila. Vypadá to, že na Kuliočkovo nové dobrodružství musí přijít její manžel Filip.
Edice Tvář od Vyšehradu je pro mě sázka na jistotu, co se kvalitní české literatury týká. A bylo tomu tak i tentokrát. Stačila první kapitola, která mě totálně rozsekala, dostala, zasáhla a já jen potřebovala číst dál, abych zjistila, kam nás autor chce vlastně zavést… a zavedl nás na krásná místa.
Kromě samotného příběhu tu najdeme i určité „snové“ vyprávění. Nejprve jsem si říkala, proč bych měla číst sny, ale postupně mě právě tyto části zcela okouzlily.
Celá kniha je tajemná až detektivní, zároveň však dojemná, lidská a bolavá. Kolikrát se mi slzy tlačily do očí a hodně mě celý příběh zasáhl. Celkově se mi moc líbilo, jak autor píše. Toto už byla druhá kniha, kterou jsem od něj přečetla a jeho texty opravdu miluju.
Co mi trošku vadilo, byla určitá zločinecká linka. Více k ní psát nebudu, ať neprozradím, o co jde, ale moc se mi v příběhu nelíbila.
Samozřejmě zde nechybí ilustrace, jak je v edici Tvář zvykem. A i tentokrát skvěle ladí s příběhem.