Pět stupňů připoutanosti – Toltécká moudrost pro moderní svět
Don Miguel Ruiz (p) , Don Miguel Ruiz jr.
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/202791/bmid_pet-stupnu-pripoutanosti-toltecka-m-202791.jpg
4
51
51
Don Miguel Ruiz mladší je syn slavného autora knih o šamanismu a spiritualitě (Čtyři dohody). Jeho dílo může změnit život milionům čtenářů, neboť díky němu porozumí, jak svým sklonem k určité náklonnosti si v životě vytváříme připoutanost a ta pak ovlivňuje veškerá naše rozhodnutí. Různé úrovně připoutanosti nás vlastně udržují v psychologické i duchovní pasti, ze které nemůžeme snadno uniknout. Autor velmi srozumitelným způsobem radí, jak se můžeme bdělým, pozorným přístupem takové připoutanosti postupně zbavovat, abychom dosáhli vnitřní svobody.... celý text
Duchovní literatura Esoterika, astrologie, okultismus
Vydáno: 2014 , Knižní klubOriginální název:
The Five Levels of Attachment. Toltec Wisdom For the Modern World, 2001
více info...
Přidat komentář
Zajímavá kniha v duchu učení toltéckého myšlení. Stupně připoutanosti jsou vysvětlovány i na příkladech ze života, což je pro čtenáře velký pomocník pro pochopení slov o kterých autor mluví. Knížka mě oslovila a opět toto téma rozšířilo můj obzor. Čtenářům zajímajícím se o zkoumání myšlenkových pochodů a vlastní rozvoj doporučuji přečíst.
Jedná se o knihu, kterou jsem si pořídil na Světu knihy 2019. Upřímně řečeno jsem stále váhal, jestli si mám knihu koupit, ačkoliv byla za výbornou cenu (29 Kč). Říkal jsem si, jestli to bude kniha pro mě, jestli ji lehce pochopím a podobné laděné otázky. Nakonec jsem si knihu koupil a rozhodně nelituji, že jsem si knihu přečetl. Kniha se mi líbila. Don Miguel Ruiz ml. je synem autora, který se proslavil knihou ČTYŘI DOHODY, kterou jsem přečetl před touto knihou. Musím říci, že kniha Pět stupňů připoutanosti se mi líbila stejně jako kniha Čtyři dohody. Kniha Pět stupňů připoutanosti má docela nízké hodnocení, což je škoda. Určitě se jedná o typ knihy, ke které se budu vracet. Celkově jsem všechno pochopil, kniha byla srozumitelně napsána. Pokud mi nebylo něco jasné, tak jsem se k předchozímu textu znovu vrátil. Po dočtení knihy ve mně doznívaly její myšlenky.
V knize se dočteme o 5 stupních připoutanosti (Autentické já, Preference, Identita, Zvnitřnění, Fanatismus), jak na nás působí a jak je postupně odstraňovat. Autor vysvětluje připoutanost na konkrétních příkladech, například na fotbalu nebo na ženě, která je veganka. V průběhu knihy vzpomíná na jeho otce a babičku, kteří mu pokládali různé otázky, a autor postupně na ně nalézal odpovědi. Jeho babička se ho jednoho dne zeptala na tuto otázku: „Používáš vědění, anebo vědění používá tebe?“ Autor na tuto otázku odpovídá v různých kapitolách. Měl rád svoji babičku, která uzdravovala lidi. Vyvrcholením knihy je, když mu jeho otec řekne, že babička se bojí smrti a žádá ho, aby jí pomohl, aby se od ní oprostila. V knize se také dočteme o motivaci, domněnkách a emocích.
Člověk si může vytvořit na nějakou věc nebo člověku pouto a záleží na tom, jak je toto pouto silné. Při čtení knihy jsem si představoval situace, ve kterých jsem se ocitl osobně a přemýšlel jsem o připoutanosti k věcem, k lidem, které jsem měl v minulosti. Autor vysvětluje, že připoutanost může být na cokoliv. Uvedu 2 konkrétní příklady. Ve studentských letech jsem se určitý čas připoutal k počítačovým hrám a nic jiného pro mě neexistovalo, všechen volný čas jsem obětoval počítačovým hrám, nic jiného mne nezajímalo a byl jsem šťastný, nic mi nechybělo. Dá se říci, že jsem si vytvořil určitou závislost. Postupně jsem si uvědomil, že hraním her ztrácím hodně času a že bych toho v budoucnu mohl litovat. Říkal jsem si, že volný čas bych mohl věnovat také jiným způsobem. Postupně jsem se snažil ODPOUTÁVAT SE, ale nebylo to pro mě úplně jednoduché. Snižoval jsem hodiny, které jsem trávil u PC, až jsem úplně skoncoval s hraním PC her, za což jsem rád. Vysvobodil jsem se z jejich zajetí, nebyl jsem už jejich otrokem, byl jsem svobodný. Když jsem pročítal tuto knihu, dával jsem si tyto moje zážitky do souvislosti. Vyvodil jsem z toho, že pokud bych chtěl, mohu hrát PC hry nadále, pokud mi přinášejí radost a jsou mým koníčkem, ale je třeba znát míru, nebýt na nich závislý, umět si říct, že zítra je další den. Rovněž jsem se, dá-li se to takto říci, připoutal k jednomu kamarádovi. Toužil jsem po jeho pozornosti, chtěl jsem s ním trávit hodně času, ačkoliv v minulosti jsme spolu neprohodili ani slovo. Znal jsem ho od dětství. Jednoho dne jsme se setkali na určitém místě a potom jsme se dali více do řeči. Prováděli jsme různé „blázniviny“, na které dodnes vzpomínám, ale postupně jsem si uvědomil, že se mnou zachází jako s hadrou na podlahu! Nevážil si mne tak, jak bych si přál. Jednoduše mne využíval ke svému prospěchu a tehdy jsem ještě nečetl knihu ČTYŘI DOHODY. Slovem mi hodně ublížil a tím jsem se dlouho trápil. Prolil jsem hodně slz a byly to prožitky, nad kterými jsem se hodně trápil. Pokládal jsem si otázky, proč se ke mně takto chová, proč mne nerespektuje a nechová se tak, jako já k němu? Nebylo jiného východiska a rozhodl jsem se, že s ním ukončím kamarádství. Nebylo to jednoduché, ale musel jsem to udělat pro moje dobro. Postupně, pomalými kroky jsem se začal od něho ODPOUTÁVÁT.
Uvědomuji si, že knih s tímto nebo podobným námětem existuje hodně, ale přesto se mi knihy ČTYŘI DOHODY A 5 STUPŇŮ PŘIPOUTANOSTI LÍBILY. Jsou to knihy, nad kterými jsem se musel více zamyslet. Časem si je přečtu znovu, anebo jednotlivé části, které budu chtít.
Citáty:
Nejsem zodpovědný za to, co slyšíte, zodpovědný jsem pouze za to, co říkám.
Lidé si navzájem neubližují proto, že by byli zlí, ale proto, že tak silně lnou k něčemu, co považují za jedinou možnost.
Když sám sebe miluji a přijímám, chci se sebou zacházet dobře a být co nejzdravější – a teprve tehdy se dokážu svobodně očistit od všeho, co zotročuje mou vůli.
Chci tuhle změnu provést kvůli sobě.
Opravdová svoboda jednotlivce spočívá v tom, že si můžeme vybírat mezi ano a ne, přičemž si plně uvědomujeme, co chceme a co nechceme, místo abychom se nechali ovládat zkušenostmi, které by nám diktovaly, čím bychom měli být. Svoboda rozhodnout se je pravá svoboda – je to svobodná vůle.
Pamatujte si: Příběh může popisovat okamžik, zkušenost, životní lekci, ale bez ohledu na to, jak čistý nám odraz pravdy připadá, pořád jde pouze o příběh, jemuž můžeme a nemusíme věřit – a rozhodnutí je na nás.
Když člověk nedokáže naslouchat tomu, co se děje ve světe, a spoléhá jen na to, co podle svého názoru ví a čemu věří, připoutává se k ideji a ta ho oslepuje.
Když nasloucháme ostatním, a přitom se jejich slovy nedáme ovládat, umožňuje nám to uvědomovat si vlastní pravdu. Pomáhá nám to vidět, co je pro nás skutečné a co je pouhá iluze (nebo lež) živená pocitem vlastní důležitosti. Dar naslouchat totiž odhalí každou iluzi o vlastní důležitosti!
Četla jsem na doporučení a nelituji. Oceňuji srozumitelné příklady a analogii s fotbalem, donem Quijotem a další. Jsem připoutána, dokonce na čtvrtém stupni. A už dlouho cítím, že to není dobré. Velmi mě zaujala tato myšlenka...parafrázuji...Nikdy se nedozvím, jak chutná káva, kterou piješ ty.
V knize jsou pěkné myšlenky, ale vůbec se mi nelíbil použitý jazyk. Možná to bylo překladem, anebo mám zkrátka jiné myšlení, ke kterému jsem příliš připoutána ;)
K mému překvapení velmi dobrá a užitečná kniha, očekával jsem spíše čtyři dohody znovu a dokola, ale je tam spousta jiných a trefných myšlenek, spíše ve stylu páté dohody, která nás upozorňuje na to, abychom ničemu slepě nevěřili a o všem sami kriticky přemítali. Což je v životě velmi důležité.
Tato kniha se mi nečetla úplně snadno, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Určitě doporučuji.
Mám takové knihy ráda, i když tahle pro mne znamenala celkově dosti obtížné čtení. Získal si mě ale počáteční příběh o dědečkovi, kterému se autor tolik chtěl pochlubit vším, co zná. Jak ho pak dědeček překvapil!
Po knize jsem sáhla hlavně kvůli jménu autora, protože kniha jeho otce je velmi známá. Toltécká moudrost je dnes hodně populární, pro nás ale asi přínosnější v podání Jaroslava Duška. Tahle kniha mi přišla spíš průměrná, i když některé myšlenky jsou zajímavé, ale podání na můj vkus příliš teoretické.
Lepší průměr. Knihu jsem poslouchala jako audio knihu, tedy snad se někdy v budoucnu dostanu i k té knize, protože mě neseděl mluvený projev. Pán měl trochu problém s vyslovováním slov a tedy i vadu řeči.
Kniha však zajímavá je a určitě jsem si z ní odnesla pár popsaných stránek