Pět základních životních otázek
James E. Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382286/mid_pet-zakladnich-zivotnich-otazek-RkT-382286.png
4
10
10
Ať už jsme v zasedací místnosti nebo v učebně, vyplýtváme příliš mnoho času a energie hledáním správných odpovědí. Ale pravdou je, že otázky jsou stejně důležité jako odpovědi, často ještě mnohem víc. Pokud se zeptáte na špatnou otázku, máte jistotu, že dostanete špatnou odpověď. Dobrá otázka má větší šanci na dobré zodpovězení, prohlubuje porozumění mezi lidmi. Jim Ryan, děkan Harvardské univerzitní školy pro vzdělávání, představuje umění dobrých odpovědí na dobré otázky. Zejména na pět základních otázek: Počkej, co?; Zajímalo by mě…?; Nemohli bychom alespoň ...?; Jak mohu pomoci?; Na čem doopravdy záleží? Využívá příkladů z politiky, historie, popkultury, společenských věd i z osobního života. Ryan demonstruje, jak tyto základní otázky vyvolávají pochopení, zvědavost, iniciují pokrok, posilují vztahy a upoutávají naši pozornost na opravdu důležité věci v životě. Ryan slibuje, že pravidelným pokládáním těchto pěti základních otázek budeme schopni lépe odpovědět na nejdůležitější otázku: „A dostali jste od života to, co jste chtěli?“ Inspirativní kniha moudrosti, která navždy změní váš způsob myšlení.... celý text
Literatura světová Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2018 , Omega , Beta-DobrovskýOriginální název:
WAIT, WHAT? And Life's Other Essential Questions., 2017
více info...
Přidat komentář
Krátké, čtivé, milé a poučné. Takový typ knih mám rád. Přelouskal jsem ji celou během cesty letadlem na dovolenou, neočekával jsem nic extra a byl jsem příjemně překvapený.
Autor je učitel z vysoké školy, celkem milý chlápek s celkem zajímavým životním příběhem. Se všemi jeho názory a životními postoji úplně nesouhlasím, ale i tak se mi tahle kniha dost líbila.
Knížka rozhodně zaujala a mohu říct, že otázky mají co do sebe. Líbí se mi i autorovo zamyšlení, proč vlastně takovou otázku považuje jako jednu ze základních životních otázek. Rovněž také navazuje na své osobní zkušenosti a zážitky, které jsou spjaté s těmito otázkami a zároveň jej přiměly k sepsání celé této knížky.
Kniha se četla docela dobře, vždy jsem si musela sesumírovat, jaké otázky si v životě pokládám já. Přečteno během chvilky, ale uvnitř mě to zůstane ješte dlouho. Otázky mám sepsané a dost se k nim vracím...
Pět základních životních otázek
Dočtení této knihy vzbudí ve čtenáři dilema, jak knihu vlastně hodnotit.
Na jednu stranu moc “americké” (hl. příběhy hala bala uspořádané do textu týkající se autora-jedna působí hůře uvěřitelně, ale mohlo se stát, že měl první dítě autor už na svých studiích), zbytečně “natažené” (některé příběhy základní otázku rozvíjely, ale čím víc čtenář postupuje v textu, tím víc ho to obtěžuje až nudí, a tím pádem i je zde vyšší míra “nucení se do čtení” + objasnění /mnohdy naprosto zbytečné, neb čtenář hned pochopí, co se otázkou míní a proč je dobré ji pokládat/ je čím dál delší, čím dál v četbě jste), dále mi min. jedna otázka přijde krajně nezdvořilá (hovorovým jazykem napsaná a v té hovorové podobě může, min. v českém jazyce, působit velmi nezdvořile) a samointerpretaci básně v samotném závěru (pokud není básník či čtenář básní anebo přímo kritik, tak nevím nevím, zda je vhodné něco takového udělat, nicméně jeho kniha, jeho pravidla, že?).
Oceňuji samotných pět otázek (byť u té jedné mám problém s hovorovostí), délku i formát knihy (byť by bylo moudré jej zkrátit, ale počkat…pak by to autor nemohl vydat knižně), poznámky z praktikování práva po škole (je to jiný systém, než máme my, ale v té práci, kterou popisoval, vidím jisté styčné body + se ale samozřejmě chtěl pochlubit, kde pracoval a min. třikrát uvést, jak jeho nadřízený dělal nejdůležitější práci na světě) a pár zajímavých pasáží, které stálo za to si označit malými lepícími papírky (většinou pasáže rozvíjející základní otázky a právě ony poznatky z prvního roku právní praxe po škole).
Knihu jsem měla v knihovničce cca od dubna roku 2021, kdy jsem si ji zakoupila za pár korun z jednoho nejmenovaného knihkupectví a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Nějakou chvíli jsem myslela, že ani nedočtu, tak děkuji své silné vůli, že mi bylo dopřáno knihu dočíst a vzhůru na zajímavější knihy.