Peter a Lucia
Romain Rolland
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207444/bmid_peter-a-lucia-207444.jpg
4
7757
7757
Působivý příběh tragické mladé lásky, inspirovaný bombardováním Paříže na Velký pátek v roce 1918. Piate vydanie. 61-473-74
Literatura světová Novely Romány
Vydáno: 1974 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Pierre et Luce, 1920
více info...
Přidat komentář
Tato milostná novela vás donutí zamyslet se. Zamyslet se nad smyslem války a podobami lásky. A vždy se zde s nějakým názorem ztotožníte. Válku můžete schvalovat, může vám být lhostejná anebo ji jako Petr můžete odsuzovat se vším, co k ní patří. Můžete se s ním zamýšlet nad její příčinou, nad jejím průběhem i nad jejím vyústěním. Nad tím, proč musí tolik mladých životů vyhasnout a kam nás vlastně směřuje. Proti němu Lucie, která se o válku nezajímá, žije přítomností a nesnaží se myslet na budoucnost. Jejím hlavním pohonem je motiv lásky a jejího prožívání. Válečné dění sice vnímá, ale neochvějně doufá, že vše se v dobré obrátí...
(SPOILER) Kniha se mi moc líbila. Ukázala to, o čem jsem na sto procent přesvědčená – že válka je zlá a velmi zbytečná. Skončila kvůli ní nejedna láska, mimo jiné i ta Petrova a Luciina. Konec je velmi smutný, po jeho dočtení jsem úplně zkoprněla a pět minut se dívala před sebe. Myslela jsem si, že Petr nakonec odejde do války, ale tento konec byl ještě smutnější. Avšak i přes to je na něm cosi krásného. Nedojde totiž k tomu, že Lucie by se bez Petra utrápila a on ve válce zahynul. Sice umírají, ale spolu… A určitě ty dva měsíce lásky stály za to…
[084/11] Není to kniha pro mě. I když jsem si celou dobu myslela, že mě to bavit bude zjistila jsem, že se jedná o knihu určenou čistě romantickým duším, které dokáží ocenit atmosféru a dramatický osud milenců žijících pod palbou nepřátelského dělostřelectva a nálety těžkotonážních bombardérů. A i když se to odehrává v době války, rozhodně to není literatura válečná, ale čistě standardní příběh o vztahu dvou lidí, který může dopadnout pouze dvojím způsobem.
(016) Nic neznamená utrpení, nic neznamená smrt, jestliže vidíme, proč trpíme, proč umíráme. Oběť je slastná, jestliže chápeme, proč jsme obětováni.
Kniha je to do jisté míry určitě zajímavá, ale pro mne prázdná. Narazila jsem na pár filozofických(?) úvah, na narážky na tehdejší režim a povzdechnutí si nad nepochopením toho všeho kolem co se právě odehrávalo, ale to vše je až příliš strohé a autor místo rozpracování jednoho jediného názoru se snažil do tak krátkého textu vměstnat témat ze soukromého rozjímání až příliš. Je to přesyceno autorovou myslí a hladoví to po opravdovém příběhu zatíženém pořádnou dávkou emocí následujících šťastnou lásku, odehrávající se v neštěstí, v těsném závěsu. Možná, že nechtěl čtenáře vydírat, ale jedná se o námět tragický, takže by tam měla být atmosféra zhuštěná tak, aby se dala krájet jako těsto na smuteční koláčky.
(080) Nezávisí-li volba na nás, konáme prostě a bez dlouhých řečí svou povinnost.
Na můj názor nejspíše mělo vliv i to neustálé omílání. Učí vás o tom ve škole, mluví se o tom a každý to má potřebu srovnávat se vším co má podobný námět. Možná právě to způsobuje, že kniha takto „propagovaná“ ztratila kouzlo, protože u většiny literatury tomu tak ve výsledku bývá. Stačí jeden zklamaný čtenář, který zahlédne nějakou chybu a nebo mu kniha nesedne a spustí se až neuvěřitelná diskuzní mašinérie pro a proti danému titulu. A proto je někdy lepší, když kniha zmizí z přednostních míst, protože… co sejde z očí, sejde z mysli a po opětovném shledání se člověk až může divit, na jak skvělou knihu pozapomněl. K takové skupině ovšem ‘Petr a Lucie‘ nikdy patřit nebude, protože většinová populace má stále tendence srovnávat. Teď jen nevím, jestli je to výsluní zájmu zrovna pro tuto knihu to pravé. No, nic…
(054) ,,A vůbec: nebojím se. Ach, nijak se tím nechlubím! Není to statečnost nijak záslužná. Statečná nejsem. Ale ještě nikdy jsem neměla příležitost zažít opravdový strach. Možná že toho dne, kdy se s ním někdy střetnu, budu zbabělejší než kterákoli jiná žena. Cožpak ví někdy člověk, co v něm vězí?“
Kniha byla docela dobrá, ale nenadchla mě tak, jak jsem si představovala. Nebyla zdlouhavá, což jsem byla v tomto případě ráda. Baví mě knihy z války, což byl jeden z důvodů, proč jsem si tuto knihu půjčila. Děj trošku srovnávám s knihou Romeo, Julie a tma. Obojí je vlastně o osudové lásce dvou mladých lidí, kteří se bohužel potkali v nesprávnou dobu – tedy v době války. Knížka od Jana Otčenáška mě ale zaujala více než tato. V této knížce byly pro mě chvílemi nudné části, bylo tam hodně úvah. Naopak líbilo se mi, jaké sny měli tito dva mladí lidé, jak si představovali svůj budoucí společný život, své bydlení, přestože věděli, že se jim to nemůže splnit. Také se mi líbila povaha Lucie. Věta, že by chtěla aspoň trošku štěstí, a otázka, zda to není příliš sobecké a smělé, byla velmi dojemná.
Byla to má uplně první knížka,ktérou jsem přečetla bylo mi teprvé 7 let,a moc jsem jí v té době nepochopila,to až po letech.Je to moc pěkná knížka o dvou co se milují a skončila špatně,no kdyby nebylo té války.:-(
Uzounká novela, která je však dosytosti naplněna dějem. Válečným i tím milostným...
Nezvratný osud a těžká doba jsou popsány velice živě, věrně a ve finále i velmi dojemně.
Doporučuji všem, ale hlavně romantickým duším :)
Ve škole často srovnávaná s knihou Otčenáška: Romeo Julie a tma, které se podle mne nemůže vyrovnat.
Příběh dvou lidí, který končí tragicky, kniha dokáže zaujmout, ale podle vyprávění jsem od ní čekala víc.
K novele Petr a Lucie jsem se dostal celkem náhodou, i když jsem ji přečíst chtěl už dávno. Romantický příběh z první světové války s několika zajímavými zamyšleními, líbilo se mi nejvíc asi toto:
Taková únava! Naděje byly již tolikrát zklamány! Sta zítřků šla jeden za druhým, sta zítřků navlas podobných včerejšku a dnešku a vesměs vyplněných ničím a čekáním, čekáním na nic. Čas již neplynul. Rok byl jako Styx, podsvětní řeka, otáčející život kruhem černých a mastných vod, pochmurně se lesknoucích a vypadajících jako by stály. Zítřek? Zítřek je mrtev.
Z ukázky je patrné že je novela zaměřena proti válce, pokud máte rádi Remarqua tak se vám určitě bude líbit i Petr a Lucie, i když je to pohled trochu z jiné strany. Petr má jít bojovat, je proti tomu (odloučení od Lucie a vědomí, že bude zabíjet lidi jako je on sám). Trochu větši SPOILER - Nakonec oba umírají pod zříceným pilířem kostela - smutný, ale neřekl bych špatný konec. (Petr by pravděpodobně válku nepřežil, Lucie by bez něj nejspíš nemohla žít)
Nečekala bych, že knížka, do které se mi tolik nechtělo mě tolik zaujme. No, našla jsem svoji srdcovou knihu! :)
Pokaždé, když čtu něco podobného uvažuju, jestli se aspoň minimum z toho podobá realitě...
Nevím, jak kluci, ale většinou všechny holky jsou zanícenými romantičkami... Bohužel takové knihy nám vnucují něco, co už dnes není možné... Nebo jo?
Povinná četba z které jsem nakonec předevčírem maturoval. Za běžných okolností bych jí lupnul dvě hvězdičky, jenže jsem díky ní dostal chvalitebnou, čiže jednu přídám za odměnu :). Kažopádně zlá kniha to není, strohá a spíše pro romaticky založené duše - takže trochu nuda.
Kniha se mi vcelku líbila. Z počátku jsem odsuzovala nezájem hrdinů o válku. Ale s postupem času jsem nabyla dojmu, že už možná bylo lešpí válku neřešit a nechat jí plynout. Stejně by svým "tlacháním" a smutněním nad válkou ničemu nepomohli. Na mě možná až moc romantiky (a to je jsem romantik jak hrom!).
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska smrt milostné romány Francie Paříž bombardování tragédie novely pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 1984 |  Petr a Lucie |
| 1963 | Dobrý člověk ještě žije |
| 1974 |  Okouzlená duše I |
| 1957 | Jan Kryštof I |
| 1956 | Život Beethovenův |
Láska kvete v každé životní situaci, i za II. světové války.