Peter a Lucia
Romain Rolland
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422482/bmid_peter-a-lucia-KZv-422482.jpg
4
7839
7839
Keď vypukla prvá svetová vojna, usiloval sa Romain Rolland ako mnohí iní európski spisovatelia prehlušiť „vojnovú vravu" svojím perom. Mimo vlasti píše sériu publicistických článkov. Publicistickú činnosť však niekoľko ráz preruší, pretože v danej atmosfére je presvedčený o jej neužitočnosti. Túži po umeleckej tvorbe, kde sa názory na vojnu a spoločnosť dajú vyjadriť plnšie a zaujímavejšou formou. Najvýznamnejším a čitateľsky najúspešnejším protivojnovým protestom je útly román Peter a Lucia (napísaný r. 1918, vydaný r. 1920), ktorý má medzi Rollandovými dielami osobitné miesto. Chýbajú v ňom veľké obrazy, zápas utrpenia. Počet postáv je skromný a ani dej nie je bohatý. Hrdinovia sú obyčajní, ničím nevynikajúci mladí ľudia, medzi ktorými vzniká krehký cit, láska, láska na prvý pohľad, láska plachá, oddaná, čistá, opísaná v mäkkých lyrických tónoch. Intímna téma tu však priberá zovšeobecňujúci zmysel — mier žičí láske, ktorá je vlastná človeku, vojna ju zabíja. Nežný cit, ktorý spája Petra a Luciu, silne zdôrazňuje surovosť, neľudskosť, nezmyselnosť vojny, ktorej sa nedá uniknúť. Taká je hlboko humanistická myšlienka románu. Láska a smrť, to sú staré motívy európskej literatúry. Tu sú však podané v nevídanom spojení. V ostrom svetle odidylizovanej skutočnosti vystupujú obzvlášť výrazne spoločenské príčiny, ktoré lásku dvoch ľudí viedli do smrti. Proti smrti sa dvíha autorov protest práve z lásky k človeku. Také sú totiž korene pacifizmu i humanizmu Romaina Rollanda.... celý text
Literatura světová Novely Romány
Vydáno: 1984 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Pierre et Luce, 1920
více info...
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem četla před 40 lety a dodnes si ji pamatuji, protože mě ten příběh prostě zasáhl. Každý hledá nějaké to spříznění, lásku a to za každé situace, ať je prostředí jakékoliv i válečné, ten pocit milovanosti je prostě nejvíc ze všech pocitů. Sice příběh nekončí happy, ale v srdci zůstává napořád do konce života.
Tragický milostný príbeh dvoch ľudí z prostredia Paríža počas vojny. Zamilujú sa do seba v momente dotyku ich rúk v parížskom metre a aj napriek tomu, že nebyť vojny, pravdepodobne by sa ich cesty nikdy neprepojili, medzi nimi vnikne silný milostný cit. A práve láska im pomáha zabudnúť na kruté udalosti prinášajúce smrť.
Musím povedať, že som rada, že táto knižka nie je hrubšia a dá sa bez väčších problémov prečítať za zopár hodín.
Keďže dej sa venuje krásnej životnej téme ale na pozadí veľmi nepekného prostredia, nemožno povedať, že ma to nejako extrémne bavilo. Skôr som pri čítaní mala nie zrovna príjemné pocity a behal mi mráz po chrbáte, len čo som si opísané udalosti predstavila.
Je to kniha opäť skôr na zamyslenie a popisuje vnútorné pocity a myšlienky postáv, čo ja osobne mám v knihách rada, pretože vďaka tomu presne viem, čo si daná osoba myslí, ako sa cíti.
Veľký problém mi ale robil štýl, akým je kniha písaná. Čeština ako taká už mi dávno nevadí a príde mi prirodzené ju čítať. Avšak táto čeština, veľmi bohatá na kvetnaté staré slová, ktoré už pravdepodobne nikto nepoužíva, ma v čítaní celkom spomaľovali a častokrát som sa musela na niektoré pasáže vrátiť, aby som vôbec pochopila, čo tou danou pasážou chcel autor vlastne povedať. No a o siahodlhých opisoch pravdepodobne ani nemusím začínať.
Neviem, nezaradila by som túto klasiku medzi moje obľúbené, ale ani sa nechystám ju poslať do večného zatratenia. Je to jedna z tých, ktorú som si rada prečítala, ale v blízkej dobe sa ku nej pravdepodobne vracať nebudem.
Tahle kniha je spíš taková jednohubka. Bohužel ne kdo ví jak dobrá. Četla jsem ji před lety k maturitě a už tehdy mě zaráželo, jak je vlastně jednoduchá a uspěchaná a to i přesto, že místy je zbytečně protkaná nedůležitými popisky.
Tahle kniha mě absolutně nebavila a dočetl jsem ji po velkém přemáhání. Zvolil jsem ji do čtenářské výzvy, jinak tento druh knih nečtu. Netvrdím že je úplně špatná, určitě je spousta lidí kteří tyto knihy čtou a mají z toho pěkné zážitky. To je na knihách nejlepší že má čtenář spoustu možností a volnou ruku v názoru co bude číst.
I já jsem volil tuto krátkou milostnou novelu v rámci splnění posledního střípku Čtenářské výzvy a bohužel jsem přesně dostal to, čeho jsem se obával - velké utahané, přeslazené až patetické houno, vydávané za honosné, pronikavé a romanticky-poetické osudové dílo. Literatura už za uplynulé století ušla velkou cestu a tento styl mě absolutně míjí, táhlo se to jako smrad, citlivější duše prominou - 30 %
Audiokniha: Nebýt Čtenářské výzvy, rozhodně bych knihu nečetla. Je velmi nudná, psaná příliš poeticky, více je tam omílaná válka a to, jak jsou lidi špatní a "co je vlastně láska". Celou dobu se táhla jen nuda s nudou, sem tam se na pár řádcích vinul příběh a pak najednou - konec. První má reakce byla "To je vše?"...
Nevím, no. Možná v době, kdy byla kniha psána a bylo to aktuální téma, tak to mohlo být pro čtenáře zajímavé. Mně to nepřišlo zajímavé vůbec, naopak spíše trošku ujeté - nejvíce asi pasáž, kdy Lucie přemýšlela nad tím, že Petra miluje tak moc, že si představuje, že by ho kojila nebo že ho sama porodila. To byl dost wtf moment...
“Dotýkající se rty rtů a hladíce řasy řasami, hroužili svůj pohled jeden do druhého, usměvavě a s něžným soucitem. A nemohli se nasytit tohoto božského pocitu, nejčistší formy lásky.”
Knížku si pamatuji z povinné četby, teď jsem se k ní vrátila znovu. Kniha a příběh je to krásný, ale některé scény mi přišly zbytečně popsané do detailu a některé naopak nebyly popsané vůbec. Knížka je opravdu tenká, takže se s dá s přehledem přečíst za víkend, ale nějak to nebyl můj šálek kávy.
Ke knížce jsem se dostala na základě povinné četby. Za mě je to utahané a nezábavné. Chápu, že se děj odehrává za 1. světové války, ale i těch 96 stran bylo nekonečných....
Dílo jsem četla kvůli čtenářské výzvě. Neuměla jsem si najít vztah k hlavním hrdinům, jelikož se mi zdálo, že autor často odbíhá k válce a tolik se nezaměřuje na milostný příběh. Navíc tam byly i postavy, které pro příběh nebyly důležité a dalo by se to využít jinak. O přímé řeči ani nemluvím, to by se dalo spočítat na prstech obou rukou. Vzhledem k tomu, že jsem neměla ty sympatie, tak 60ti stránkovou knížku, jsem četla dlouho. Literatura se za posledních 100 let změnila.
(SPOILER) Krásně napsané, autor se skutečně uměl vyjadřovat, jen ten děj je o ničem. Hlavní hrdinové by se do sebe bez války pravděpodobně ani nezamilovali. Ale o tom asi ten příběh také je. Naštěstí je knížka krátká, takže jsem nestihla usnout nudou.
Nuda, nuda, nuda. Napriek tomu, že je kniha pomerne útla, zdala sa mi nekonečná.
Četlo se mi to dobře, hodně to utíkalo a vlastně mě to docela i bavilo. Ale přijde mi, že všechno bylo tak nějak málo popsané a nebylo to skoro vůbec rozvedené do detailů např. jejich vztah nebo popis války. Ve výsledku mi přijde, že je třičtvrtě knihy úplně o ničem. Taky mi přišel jejich celý vztah strašně rychlý.
Ráda bych řekla, že mi kniha přišla krásná, tak jako mnohým jiným, ale bohužel jsem se u ní nudila. Umím ocenit poetický jazyk, tady toho ale bylo moc....byly celé stránky, na kterých bylo natištěno poetiky obalené NIC. Je to škoda.
Krásný a krátký příběh. Trochu hůř se mi díky staršímu jazyku četl, ale i tak se mi to moc líbilo.
Tuhle knihu jsem četla v rámci četby k maturitě a při ústní zkoušce jsem si ji vylosovala. Četla se dobře, líbila se mi a snad i proto jsem při zkoušce ztratila jen jeden bod :)
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska smrt milostné romány Francie Paříž bombardování tragédie novely pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 1984 |  Petr a Lucie |
| 1963 | Dobrý člověk ještě žije |
| 1974 |  Okouzlená duše I |
| 1957 | Jan Kryštof I |
| 1956 | Život Beethovenův |
5 bodů z 10
Kniha mě popravdě moc nenadchla. Archaické výrazy a zastaralý slovosled se mi dobře nečtou, téma války a pochmurná doba, do které je tento tragický příběh zasazený, mi k oblibě této knihy také nepřidaly. Konec knihy byl opravdu smutný a četl jsem ho již skoro se slzami v očích. I když je dobré si někdy přečíst knihu s neobvyklým neradostným koncem, nedělají mi takto emočně vypjaté knihy úplně dobře. Musím uznat, že autor dokázal čtenáři vštípit emoce a pocity, jako by čtenář sám pociťoval lásku obou milenců. Taktéž jsem si všiml velmi častého používání tří teček nejen v přímé řeči, ale i v pojetí vševědoucího vypravěče.
Doporučuji knihu povahám, kterým nevadí pochmurný příběh, téma války a starší jazyk.