Peter Camenzind

02.12.2022

Ne každá knížka, stará více než 100 let, si v sobě uchová to, co Peter Camenzind. Je to román o dospívání a hledání role v životě, o hledání, nacházení, ztrácení a znovunacházení pevné půdy pod nohama, o hledání přátelství a lásky, o mladistvých myšlenkových zmatcích outsidera, který se může stát vážným literátem, ale zatím se jím nestal.
Nemusíme souhlasit s postoji jediného hrdiny románu, ale nemůžeme neobdivovat jeho složitou, vášnivou, zoufalou i vítěznou cestu životem. Nádherné pasáže o skalách, o Alpách a jejich fénech, o tichých jezerech, o krásných ženách, o nenaplněných láskách a o niterných strastech.
Život, smrt, poezie...

20.07.2021

Skvělý román (tím spíš, že autorova prvotina) o zklidnění jedné dospívající duše. Hesse psal již ve svých 26 letech s obrovským nadhledem a citlivým přístupem. Epizoda s Boppim patří k tomu nejvíce emocionálnímu, co znám z německy psané literatury.
Krásné čtení a úžasné myšlenky.

15.01.2021

Kdyby neexistoval Demian, byla by tohle má nejoblíbenější kniha o dospívání. Jenže Hesse dokázal napsat něco ještě mnohem lepšího.

13.01.2020

Krásná knížka o životě z pohledu dospívajícího chlapce, který miluje přírodu a stejně tak rád by miloval i lidi. Moc mě bavil Hesseho bezprostřední popis kamarádství, lásky i marnosti. Super odpočinek.

06.09.2018

Tohle je tak hrozná knížka. Po tom, co jsem zhltla Steppenwölfa, kterého jsem si náležitě vychválila, mi můj kamarád věnoval Petra, a já jsem ve své naivitě čekala další literární zázrak. Ten se, jak už to tak bývá, nestal.

Začnu s tím, že je Petr absolutní kretén a vrcholně nesympatická postava, kterou má člověk sto chudí profackovat. Nejenže ho neustále trápí dvě životní lásky, jimž SE ANI NEOBTĚŽOVAL O SVÝCH SYMPATIÍCH ŘÍCI, celé jeho bytí je buď a) ubohé (když chlastá nebo si stěžuje) či b) kýčovité (spřátelil jsem se s mrzákem, božínku, jsem to ale dobrý člověk!) Celá knížka je psaná patronizujícím, nepříjemným stylem, je absolutně o ničem, opakuje věci, které mnohem lépe vyjádřily jiné knihy. Mám takový nehezký pocit, že Hesse ve svých dvaceti sedmi letech tohle veledílo splácal ve velkém mladistvém sebevědomí, jenž z té knížky absolutně čiší. A to je hrozně nepříjemný, protože z toho má člověk pocit, jakoby mu byla o hlavu neustále omlacované staré nudné fráze, které nic nezajímají.

Jediná dobrá a zajímavá věc na celé té knížce je podezřele gay vztah Petra s jeho kámošem, na kterého samozřejmě skoro hnedka zapomene.

23.02.2018

Nestává se mi tak často, abych knihu po přečtení ještě nějakou dobu nosil v tašce a nechtěl se s ní rozloučit - závěrečnou část Petra Camenzinda jsem za poslední dny přečetl dvakrát. V té knize je síla; mám teď hessovské období, hltám jednu knihu za druhou.
Skvělý bildungsroman, z počátku poněkud krkolomný, ale právě v závěrečné části hrdě nesoucí autorův klasický, až ikonický rukopis.
Ačkoliv nejsem přítelem zveřejňování vzletných citací (i s ohledem na fakt, že za pár let je budu vnímat zcela jinak, viz můj komentář k Siddharthovy) nemohu si v tomto případě pomoci: Všechny drobné neřesti, jimiž si kazíme a hatíme svůj krásný, krátký život - hněv, netrpělivost, nedůvěra, lež -, všechny tyto odporné, špinavé vředy, které nás zohavují, spálilo v tomto člověku dlouhé a důkladné utrpení provázené velikými bolestmi. (Argo, 2010, strana 147)

10.01.2018

Útle dielko, opisujúce cestu za snami a za šťastím, ktorá ako v mnohých prípadoch, nedopadá tak, ako si hrdina predstavuje. Vo svojej podstate je to príbeh, ktorý prežíva každý dospievajúci človek hľadajúci svoje miesto v spoločnosti. Sny a ciele sa nie vždy naplnia, no ako veľmi citlivo opisuje Hesse na osudoch Petra, dôležité je na tejto ceste všímať si, rozmýšľať, učiť sa a nezabúdať na svoje korene. Dielom sa nesie silná myšlienka, že treba chovať úctu a lásku k životu ako takému - k ľuďom, ale aj prírode či zvieratám. Príjemné čítanie, ktoré je prísľubom k autorovým neskorším dielam.

pro dospívající chlapce úplně super, pro dospělé už tolik ne

12.10.2013

Je to neuvěřitelně čístý, neopotřebovatelný text. Velice svůdný styl, který dělá z prozaičnosti něco většího a tísnívého. Kdybych měla tuto knihu okomentovat jediným slovem bylo by to slovo - cesta -

09.03.2013

Od této knihy jsem očekávala něco jiného, než čeho se mi dostalo, ale vůbec mi to nevadí, protože kniha je to úžasná. Příběh a vyprávění jsou krásně lyrické, plné hlubokých myšlenek a představ. Při čtení člověk téměř cítí ostrý horský vzduch a trávu pod nohami. Nebo má přinejmenším chuť se sebrat a cestovat a přemýšlet. Hlavní hrdina mi byl nesmírně sympatický a jeho pohled na svět a ostatní postavy poměrně neotřelý a osobitý. Jediné, co se mi nelíbilo, byl konec, ale to spíš kvůli mému postoji, než protože byl byl vyloženě špatný. Nicméně pokud nepotřebujete dějem nabitý trhák a rádi si vychutnáte krásu jazyka, vřele doporučuji.

09.02.2013

Krásná poezie v próze, tak typická pro Hesseho. Malebný popis přírody, ke které má náš hrdina vždy blíže než k lidem. V porovnání s ostatními Hesseho knihami spíš "banálnější" příhěh. Takové přírodopisné povídání s autobiografickými prvky.

03.11.2012

Str. 105: Mnoho lidí říká, že "milují přírodu". To znamená, že neodmítají dát si občas líbit půvaby, které ona nabízí. Jdou ven a mají potěšení z toho, jak je země krásná, šlapou po lukách a nakonec natrhají spoustu květin a větví, aby je záhy zas zahodili nebo doma nechali zvadnout. Takhle oni milují přírodu. Rozpomínají se na tu lásku v neděli, když je hezky, a jsou pak celí dojatí, jaké mají dobré srdce. Vždyť by ani nemuseli, přece "člověk je korunou přírody"! Ach ano, ta koruna!

Str. 103: Jako by mi naslouchalo dítě. Ne, jako kdyby dospělý na sebe při naslouchání zapomněl a nevědomky dostal dětské oči.