Zlodějky vody
Slávka Poberová
Zlodějky vody jsou humorné i nostalgické příběhy studentek, které se náhodně sešly na vysokoškolské koleji. Společný život jim přináší řadu trampot i veselých zážitků, rodí se nová přátelství a lásky. Každá z mladých žen, které se připravují na své budoucí povolání, se po svém vyrovnává s novou samostatností a učí se zodpovědnosti a tolerantnosti vůči ostatním.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem četla v mládí, jako vdaná pracující matka dvou dětí. Srovnávala jsem, o co jsem dobrovolně přišla, když jsem místo studentského a kolejního života volila život rodinný a mateřství. Trochu jsem i záviděla. Ale dnes vím, že jsem tehdy volila dobře. Pokud mi něco v životě uteklo, bylo to v průběhu let vyváženo mnohým lepším.
Kniha se mi líbila, dojem ve mně zanechala.
Oddechovka z kolejního života vysokoškolaček. S nástupem soudružky Anny se z toho stává odvar Ženy za pultem.
Knihu jsem četla před mnoha lety a toužila jsem bydlet taky na koleji nebo alespoň na intru.
Knihu jsem četl, je to už hodně dávno (ihned po prvním vydání 1978) a pamatuji si, že mi příběh docela bavil.
Ach, život na koleji, je pokaždé stejný a pokaždé jiný. Z této milé knížky čouhá jak sláma z bot poplatnost době vzniku. Rozhádanou pětici obyvatelek jedné haluzny na koleji dá dohromady až komunistka, bezpochyby akční a zajímavá žena, která hlavní hrdince v závěru knihy jen tak mimochodem šoupne do ruky přihlášku do strany.
To jsem si poplakala. Je to takový pro ženský... O ženách a jejich světě. Docela mne to překvapilo. Musím říct, že se mi to líbilo...
Autorovy další knížky
1989 | Čekatelky |
1978 | Zlodějky vody |
2010 | Nejmocnější ženy Evropy |
1985 | Žirafka |
2005 | Lásky českých královen |
Děsný kydance jak zamlada, tak z dospělosti.
Není divu, když šly na vejšku v 17...