Petr a Lucie
Romain Rolland
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137459/petr-a-lucie-137459.jpg
4
7752
7752
Již třicet dní se píše rok 1918. Ve Francii stále zuří válka. A právě zde začíná náš příběh. Lidé při bombardování Paříže prchají do prostor podzemní dráhy, aby našli alespoň dočasný azyl. Mezi nimi i mladý muž Petr Aubier, který se zde poprvé setkává s Lucií. Nepromluví spolu, jen se vlivem tísnícího davu dotýkají. O pár dní později se spolu znovu potkávají. Opět žádná slova, jen vyzývavé úsměvy. Na třetím setkání se už ale Petr odhodlá a dá se s dívkou do hovoru. Začíná se rodit láska. Tráví spolu spousty času, Petr doprovází Lucii i do práce. Dívka se živí malováním a následně svá díla prodává, aby si vydělala na živobytí. Oba milenci přestávají vnímat okolní svět. Žijí jen pro sebe, zapomínají na válečné útrapy, které sužují jejich zemi. Oba je ale trápí představa, že Petr bude v červnu povolán do války, ve které už bojuje i jeho starší bratr Filip. Snaží se proto co nejvíce užívat života. Jeden žije pro druhého a během velikonočního týdnu se mají jeden druhému zcela oddat. O Velkém pátku, který roku 1918 připadl na 29. březen a kdy si Petr s Lucií šli slíbit lásku do kostela na náměstí svatého Gerváce, je však během varhanního koncertu při bombardování pohřbí mohutný padající pilíř.... celý text
Literatura světová Novely Romány
Vydáno: 1960 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Pierre et Luce, 1920
více info...
Přidat komentář
Kdo si pamatuje, jaká byla jeho první láska, bude prozívat tenhle príbeh spolu s Petrem a Lucií.Velice dojemný príbeh. Co se mi, ale jeste vice libilo, byl propracovany a kvetnaty text.
Tak poetický text, a přesto z něho mrazí...
Zbytečná, nesmyslná, hloupá válka
P.S: Doufám, že tento komentář již nikomu vadit nebude a zůstane zde. Ale nechápu, proč se pravidla musí dodržovat i u sto let starého, obecně známého příběhu...
Osmnáctiletý pacifista, který má být za půl roku odeslán na frontu, a chudá, praktická dívka původem z venkova. „Oba se však shodovali ve svém tichém odhodlání nehledět do budoucna – ona vedena svou bezstarostností se vším smířeného potůčku, který si prozpěvuje; on svou rozohněnou negací, která se vrhá do propasti přítomna a odmítá z ní vystoupit."
Čekala jsem krásu, jas a linie subtilní jako katedrála, a k tomu hřejivou záři Rollandova humanismu, s nímž jsem se už jednou setkala v jeho „Životě Beethovenově". – Nu, několikrát jsem se pozastavila nad ladností vět. Líbilo se mi pár chytrých aforismů. Ale vyprávění se mě v ničem nedotklo. Ani na konci, který byl ostatně mnohokrát oznámen předem; jak říká Goethe: „budoucí události vrhají za sebe svůj stín". Za celou dobu jsem se nedokázala s hrdiny ztotožnit. Luciina veselost mi byla lhostejná; Petrův pacifismus mě rozčiloval. Tu a tam mě pořádně znechutila psychoanalytická místa o touhách milenek kojit milence (?!).
Nejvíc se mi líbila psychologická črta Petrova bratra Filipa, který na frontě přišel o svůj idealismus, a přesto je ještě schopen lásky; kapitolka o diskusích Petrových přátel; a impresionistické popisy březnové přírody. (Jen mě zarazila zmínka, jak v jedenáct hodin v únoru ještě dopadá oknem katedrály večerní světlo; že by to byla chyba překladu?) Rolland je výtečný psycholog, jistě i proto, že má rád člověka.
Měla jsem v plánu přečíst si tuhle novelku už dlouho, ale bezprostředně mě k tomu podnítilo, že jsem ji vyzvedávala v knihovně pro svou maturující sestru. Popravdě řečeno přemýšlím, jestli není na seznamech povinné četby jen proto, že po druhé světové válce se pacifismus „nosí". Přátelé, Rolland byl schopen nekonečně lepších věcí!
Veľmi pekná kniha o láske medzi dvoma mladými ľuďmi, ktorých nezadržateľne stíha vojna. Ľahko sa číta.
Pěkně napsaný románek, který snad ničím neurazí, avšak ani moc nenadchne. Snad jen na ten konec. Ten je tu utnut pro mě nečekaně a přidal mi něco, co jsem nečekal.
Ač čtenář, tak povinná četba pro mě byla nutné zlo a nikdy jsem nic nečetla v době, kdy jsem musela. Když jsem jednoho dne v Levných knihách narazila na Petra a Lucii, řekla jsem si, že teď je vhodná chvíle. No, nebyla. Víte, čekala jsem něco víc, ale realita byla dost krutá. Ke konci knihy narazíte na část, která tam tak úplně nesedí a říkáte si, jestli to Romain psal na kšeft a potřeboval nahnat stránky. Nejsmutnější je, že jediné, co je na knize zajímavé je ten konec. Ale kvůli několika odstavcům to snad ani nemělo cenu číst. Přesně tohle je důvod, proč je na tom povinná četba tak zle. A nestačí ani skutečnost, že knížka je útlá. To je i Dáma s kaméliemi a ta vás přitom rozpláče. Petr a Lucie asi poputují do nejbližší knihobudky.
Tak předně, ideální kniha do povinné četby, je útlá:-). Ale jinak se jedná o romantický příběh na pozadí války. Takže nic, co by už nebylo napsáno jinde.
Doufala jsem v něco víc...O této knize jsem slyšela jen chválu, jaká je to nádherná ideologická povídka o mladé lásce dvou mladých lidí v ohavném světě obklopeném válkou. I to byl jeden z důvodů proč jsem jí měla na seznamu tak dlouho a odkládala její přečtení,neb se domnívám, že na tento žánr musí mít čtenář rozpoložení. Možná i to byla má chyba. Neboť být o 15 let mladší vnímala bych jí jinak než dnes. Rolland do knihy vložil své srdce plné ideálů, ale tak jako láska mezi Petrem a Lucií vzplála rychle, tak stejně rychle jsem jí přečetla a nic z ní ve mě nezůstalo. Pouze jedna jediná myšlenka, a to, že času je málo, tak kam spěchat.
Klasika, která je pro mě v něčem hodně špatná a v něčem hodně dobrá.
Za hodně špatný považuji příběh knihy. Nejenom, že je to stará ohraná písnička známá z jiných knížek, ale vlastně se ani nijak nerozvíjí. Nevíte proč se tam věci dějí a nikam se neposouvají. Nedostatky příběhu souvisejí i s obrovskou naivitou, které je v něm obsažena. (\"Proč to děláte? No přece, abych měla z čeho žít.\" To ho naplnilo obrovským úžasem.) Ta mi ale tolik nevadí, protože tématem knihy je vlastně mládí, ke kterému naivita patří a protože Rolland potřeboval takto naivní postavy, aby dokázal do svého díla vtěsnat svůj idealismus.
Naopak za dobré považuji myšlenky v díle obsažené. Já jsem jich tam našel opravdu hodně. Od postoje k válce, přes politické a náboženské názory až k celkovému hodnocení společenských změn, které přineslo 20. století.
(\"Jsme ubozí tvorové,\" řekl.
Lucie po chvilce odpověděla: \"My? Jak pokojně žijeme! Jiní lidé mají horečku. Válka. Továrny. Všechno to spěchá a štve se. Pracovat, žít, užít...\"
\"Ano,\" řekl Petr, \"chvíle vyměřená životu je krátká.\"
\"O důvod víc, aby se nechvátalo!\")
Ale pro hloubavé čtenáře tato kniha asi nebude, spíš bych ji doporučoval těm, co mají rádi (možná spíš rády) romantické zamilované příběhy. Ale i ti si mohou přečíst mnohem lepší příběhy.
Krásný příběh, ze kterého mě mrazí v zádech a je mi smutno. Vždycky, když tenhle příběh čtu, tak čekám, že to dopadne jinak. V příběhu se toho ukrývá hodně. Člověk musí mít na tuto knihu tu pravou naládu a musí být na ni připraven.
Nic pro mě.
Ale na rozdíl od Měsíce nad řekou to má aspoň přidanou hodnotu v nastínění války a její působení na mladé lidi.
Krásná povídka o lásce, trápení a smrti. Ikdyž má kniha již své roky, styl jakým je psána se mi moc líbil a knihu jsem přečetla doslova jedním dechem. Doporučuji vybrat i jako povinnou četbu k maturitě. Díky tomu, že je kniha opravdu tenká, máte za chvíli přečteno.
Autor prostě umí psát a nejvíc jsem vnímala pocity a vlastnosti hlavní dvojce, kamarádů a bratra. Dokázal vykreslit lásku v pozadí války velmi opravdově.
Záleží na povaze čtenáře, jak bude knihu vnímat. Moji patnáctiletou dceru nebavila. Myslím, že do této knihy musí dospět jako já.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska smrt milostné romány Francie Paříž bombardování tragédie novely pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 1984 |  Petr a Lucie |
| 1963 | Dobrý člověk ještě žije |
| 1974 |  Okouzlená duše I |
| 1957 | Jan Kryštof I |
| 1956 | Život Beethovenův |
Taková pěkná oddechová kniha. Celou knihu jsem stále čekala, co se bude dít, a když na konci knihy oba umřeli, tak se mi chtělo plakat.