Petr a Lucie
Romain Rolland
Již třicet dní se píše rok 1918. Ve Francii stále zuří válka. A právě zde začíná náš příběh. Lidé při bombardování Paříže prchají do prostor podzemní dráhy, aby našli alespoň dočasný azyl. Mezi nimi i mladý muž Petr Aubier, který se zde poprvé setkává s Lucií. Nepromluví spolu, jen se vlivem tísnícího davu dotýkají. O pár dní později se spolu znovu potkávají. Opět žádná slova, jen vyzývavé úsměvy. Na třetím setkání se už ale Petr odhodlá a dá se s dívkou do hovoru. Začíná se rodit láska. Tráví spolu spousty času, Petr doprovází Lucii i do práce. Dívka se živí malováním a následně svá díla prodává, aby si vydělala na živobytí. Oba milenci přestávají vnímat okolní svět. Žijí jen pro sebe, zapomínají na válečné útrapy, které sužují jejich zemi. Oba je ale trápí představa, že Petr bude v červnu povolán do války, ve které už bojuje i jeho starší bratr Filip. Snaží se proto co nejvíce užívat života. Jeden žije pro druhého a během velikonočního týdnu se mají jeden druhému zcela oddat. O Velkém pátku, který roku 1918 připadl na 29. březen a kdy si Petr s Lucií šli slíbit lásku do kostela na náměstí svatého Gerváce, je však během varhanního koncertu při bombardování pohřbí mohutný padající pilíř.... celý text
Literatura světová Novely Romány
Vydáno: 1960 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Pierre et Luce, 1920
více info...
Přidat komentář
Jako audiokniha z roku 1978. Děkuji paní Čočkové, protože tak nádherná kniha s tak procítěným přednesem, to je prostě úžasné. Jsem opravdu plná dojmů a velmi těžko se mi k tomu něco píše. Již jsme to asi někde psala. Povinná četba je většinou opravdu výběr z toho nejkrásnějšího, co bylo kdy napsáno. Jenom je obrovská škoda, že k tomu, aby to člověk pochopil, nestačí sedět ve školní lavici ....
Já nevím...
Kniha rozhodně není špatná, přestože jsem zvolila opravdu OTŘESNÝ překlad (2018). Kam se vytratila nějaká spisovná a pravopisně správná podoba češtiny?
Autor však nemůže za naši neschopnost, a tak se pokusím vyjadřovat se hlavně k samotnému ději.
Opět jsem se dopustila osudové chyby. Měla jsem nějaké očekávání. Něco jsem od knihy čekala. 'Když je to tak známé a kdekdo si tento příběh vychvaluje, tak to asi bude opravdu dobré.' Ale byla jsem trochu zklamaná.
Dobré to bylo, ale to je vše. Nic víc. Co se děje týče, tak když si přečtete obsah, dozvíte se téměř vše, co byste zjistili v nadcházejících 111 stránkách.
Hlavní náplň knihy, tedy vztah mezi Petrem a Lucií, byla sice pěkná a dojemná, ale až příliš idealistická. Nedokážu si moc představit, jak by tohle mohlo fungovat...
I přes to je však kniha pěkná a obsahuje pár zajímavých myšlenek, za které jsem panu autorovi vděčná.
Nač se trápit něčím, co nemůžeme změnit? Raději užívejme přítomného okamžiku a milujme, dokud máme ještě čas.
Kdysi dávno jsem četla příběh o jedné nenaplněné lásce... A ten příběh ve mě zůstal po celá dlouhá léta, aby mi připomínal krutost doby a marnou touhu lásku vyhrát boj nad nekonečnou hloupostí války...
Tuhle knížku jsem četla kdysi k maturitě a tehdy jsem si ten příběh zamilovala. Je to takové pohlazení po duši. Teď jsem se k ní vrátila a opět se přesvědčila, jak překrásný je to příběh - příběh hluboké lásky a oddanosti dvou mladých lidí v nelehkém čase války.
Úplnou náhodou jsem narazila na ukázku z knihy a ta mě tak zaujala, že jsem si knihu musela přečíst. Kniha je nádherná. Je úleva se přesunout od témat dnešních knih, kde je samý sex, podvádění, kluk, který si užívá s každou, holka, která neví, co chce. Je to příjemná změna. Kniha ukazuje na krásný příběh dvou zamilovaných lidí za první světové války. Od knihy jsem s nemohla odtrhnout. Dojemné, krásné, překvapivé, oddychové, můžete si u toho odpočinout, moc nepřemýšlet a jen si užívat příběh dvou lidí, kterým jde jen o to, aby byli spolu. Lidi, co se do sebe zamilují i přesto, že je mezi nimi sociální rozdíl, že je první světová válka a všude je samé utrpení a násilí. Čtete to, protože si myslíte, že víte, jak to dopadne, ale na konci knihy vám tečou slzy, protože konec je tak dojemný, krásný a romantický... tragický, ale teď si ten konec ani jinak představit neumím. Kniha podle mě nemá chybu.
Kniha vypráví o lásce dvou mladých lidí, kteří se musí vypořádat s existencí války. Oba se snaží vymazat ji z hlavy a myslet na něco jiného – láska jim poskytuje dostatečné rozptýlení. Bylo pro ně jistě utěšující, že na poslední chvíli našli jeden druhého a zjistili, že v tom ztraceném světě nejsou sami, že mají někoho, na koho se můžou spolehnout. Láska jim dodá smysl všeho, už se začnou těšit na zítřek.
Čtyři roky války se musí podepsat na psychice lidí. Obzvlášť mladí, dospívající lidé, kteří všechno začínají teprve poznávat – ti byli nuceni dospět o mnoho let dřív. Když vidí každý den smrt, těžce se to podepíše na jejich psychickém stavu, jejich myšlení. Pochopí, že tento svět je nespravedlivý, smrt je všude okolo, přestanou mít jakékoliv sny a jen se začnou strachovat o svůj život. Samozřejmě že v nich je nějaká jiskra naděje na lepší život, ale jejich negativní pohled na život je postaví na zem. V průběhu času tedy začali vidět jediné východisko ve smrti, kterou považovali za jediný únik z toho nespravedlivého světa.
V knize je mimo jiné vidět kritika lidstva – chtějí stále víc a víc, nejsou spokojeni s tím, co mají, jsou proto schopni rozpoutat válku a zničit tak životy všech. Muži, kteří musí nastoupit do armády, jsou svědky každodenní smrti a civilisté začnou vidět svět jinýma očima; žijí v nejistotě, mají strach z toho, co bude zítra, a proto se snaží dohnat všechno, co dosud nestihli nebo zkrátka si užívat, dokud můžou. Autor se zamýšlí nad tím, jaký smysl má válka, když takhle akorát jen ničí životy.
Knihu považuji jako dobré svědectví toho, jak to vypadalo v běžných lidských životech za války. Možná by si ji měli přečíst všichni, protože potom možná pochopí, co je v životě důležité a začnou si více vážit toho, co mají…
Opět další maturitní záležitost, která měla působit lehce, ale k jejímu dočtení jsem se zrovna neměla. Také zastávám názor, že se jedná o poněkud naivní ukázku zasaženou do hrůz 1.světové války... plusem však je, že děj je nenáročný a lehce zapamatelný. :)
Takového suchara jako já jinoch s jemnou duší a útlým tělem zrovna nedojme. Když této knížečce ale dáte šanci, zjistíte, že zas tak hrozná není.
Knihy na téme kolem světové války nemám moc ráda. Ale příběh je pěkný. I dobře se mi četl.
Krásná novela, která určitě patří ke knížkám, jež by si měl každý přečíst...příběh o nenaplněné lásce během 1. světové války...
Tato kniha je velmi pochmurná, ale dodala mi odvahy, abych bojovala dál za to, na čem mi záleží. Zamilovala jsem si ji již od prvních řádek.
Na to, kolik lidí mi tuto knihu, jsem od ní čekala mnohem více. Kniha se mi nečetla moc dobře, a zdlouhavě. Konec mě ani nijak zvlášť nepřekvapil.
Krásné, poetické a smutné. Myslím, že tyto slova vystihují útlou knížku o lásce ve válce.
Velmi krátká záležitost v podobě jednohubky a nahlédnutí do dvou spřízněných duší a jejich životů. Jednoduchá to záležitost, která někomu nebude sedět už jenom kvůli tomu, že nejde o nic převratného, průlomového a prostě něco, co by neslo nějakou myšlenku. Taková novela podle učebnicových měřítek. Není moc, co dodat.
Kniha má nádherný a dojemný příběh. Moc se líbila, protože mi to připadalo podobné jako Romeo a Julie. Příběh je sice smutný, ale krásný, že i v takových zlých chvílích byly silné okamžiky lásky a naděje. DOPORUČUJU.
Kdysi dávno jsem prskala, že ji musím číst v povinné četbě. Pak jsem však knihu otevřela a zamilovala si ji, což trvá dodnes. Moc ráda se k ní vracím
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska smrt milostné romány Francie Paříž bombardování tragédie novely pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
1984 | Petr a Lucie |
1963 | Dobrý člověk ještě žije |
1974 | Okouzlená duše I |
1957 | Jan Kryštof I |
1956 | Život Beethovenův |
Perfektní klasika. K zamyšlení plná metafor a kontrastů odrážející tehdejší dobu.