Petr a Lucie

Osmnáctiletý pacifista, který má být za půl roku odeslán na frontu, a chudá, praktická dívka původem z venkova. „Oba se však shodovali ve svém tichém odhodlání nehledět do budoucna – ona vedena svou bezstarostností se vším smířeného potůčku, který si prozpěvuje; on svou rozohněnou negací, která se vrhá do propasti přítomna a odmítá z ní vystoupit."

Čekala jsem krásu, jas a linie subtilní jako katedrála, a k tomu hřejivou záři Rollandova humanismu, s nímž jsem se už jednou setkala v jeho „Životě Beethovenově". – Nu, několikrát jsem se pozastavila nad ladností vět. Líbilo se mi pár chytrých aforismů. Ale vyprávění se mě v ničem nedotklo. Ani na konci, který byl ostatně mnohokrát oznámen předem; jak říká Goethe: „budoucí události vrhají za sebe svůj stín". Za celou dobu jsem se nedokázala s hrdiny ztotožnit. Luciina veselost mi byla lhostejná; Petrův pacifismus mě rozčiloval. Tu a tam mě pořádně znechutila psychoanalytická místa o touhách milenek kojit milence (?!).

Nejvíc se mi líbila psychologická črta Petrova bratra Filipa, který na frontě přišel o svůj idealismus, a přesto je ještě schopen lásky; kapitolka o diskusích Petrových přátel; a impresionistické popisy březnové přírody. (Jen mě zarazila zmínka, jak v jedenáct hodin v únoru ještě dopadá oknem katedrály večerní světlo; že by to byla chyba překladu?) Rolland je výtečný psycholog, jistě i proto, že má rád člověka.

Měla jsem v plánu přečíst si tuhle novelku už dlouho, ale bezprostředně mě k tomu podnítilo, že jsem ji vyzvedávala v knihovně pro svou maturující sestru. Popravdě řečeno přemýšlím, jestli není na seznamech povinné četby jen proto, že po druhé světové válce se pacifismus „nosí". Přátelé, Rolland byl schopen nekonečně lepších věcí!

28.02.2020

Krátká a hezká kniha o lásce dvou lidí, kteří by pro sebe zemřeli.

26.02.2020

Veľmi pekná kniha o láske medzi dvoma mladými ľuďmi, ktorých nezadržateľne stíha vojna. Ľahko sa číta.

25.02.2020

Pěkně napsaný románek, který snad ničím neurazí, avšak ani moc nenadchne. Snad jen na ten konec. Ten je tu utnut pro mě nečekaně a přidal mi něco, co jsem nečekal.

20.02.2020

Ač čtenář, tak povinná četba pro mě byla nutné zlo a nikdy jsem nic nečetla v době, kdy jsem musela. Když jsem jednoho dne v Levných knihách narazila na Petra a Lucii, řekla jsem si, že teď je vhodná chvíle. No, nebyla. Víte, čekala jsem něco víc, ale realita byla dost krutá. Ke konci knihy narazíte na část, která tam tak úplně nesedí a říkáte si, jestli to Romain psal na kšeft a potřeboval nahnat stránky. Nejsmutnější je, že jediné, co je na knize zajímavé je ten konec. Ale kvůli několika odstavcům to snad ani nemělo cenu číst. Přesně tohle je důvod, proč je na tom povinná četba tak zle. A nestačí ani skutečnost, že knížka je útlá. To je i Dáma s kaméliemi a ta vás přitom rozpláče. Petr a Lucie asi poputují do nejbližší knihobudky.

19.02.2020

Tak předně, ideální kniha do povinné četby, je útlá:-). Ale jinak se jedná o romantický příběh na pozadí války. Takže nic, co by už nebylo napsáno jinde.

07.02.2020

Doufala jsem v něco víc...O této knize jsem slyšela jen chválu, jaká je to nádherná ideologická povídka o mladé lásce dvou mladých lidí v ohavném světě obklopeném válkou. I to byl jeden z důvodů proč jsem jí měla na seznamu tak dlouho a odkládala její přečtení,neb se domnívám, že na tento žánr musí mít čtenář rozpoložení. Možná i to byla má chyba. Neboť být o 15 let mladší vnímala bych jí jinak než dnes. Rolland do knihy vložil své srdce plné ideálů, ale tak jako láska mezi Petrem a Lucií vzplála rychle, tak stejně rychle jsem jí přečetla a nic z ní ve mě nezůstalo. Pouze jedna jediná myšlenka, a to, že času je málo, tak kam spěchat.

03.02.2020

Klasika, která je pro mě v něčem hodně špatná a v něčem hodně dobrá.
Za hodně špatný považuji příběh knihy. Nejenom, že je to stará ohraná písnička známá z jiných knížek, ale vlastně se ani nijak nerozvíjí. Nevíte proč se tam věci dějí a nikam se neposouvají. Nedostatky příběhu souvisejí i s obrovskou naivitou, které je v něm obsažena. (\"Proč to děláte? No přece, abych měla z čeho žít.\" To ho naplnilo obrovským úžasem.) Ta mi ale tolik nevadí, protože tématem knihy je vlastně mládí, ke kterému naivita patří a protože Rolland potřeboval takto naivní postavy, aby dokázal do svého díla vtěsnat svůj idealismus.
Naopak za dobré považuji myšlenky v díle obsažené. Já jsem jich tam našel opravdu hodně. Od postoje k válce, přes politické a náboženské názory až k celkovému hodnocení společenských změn, které přineslo 20. století.

(\"Jsme ubozí tvorové,\" řekl.
Lucie po chvilce odpověděla: \"My? Jak pokojně žijeme! Jiní lidé mají horečku. Válka. Továrny. Všechno to spěchá a štve se. Pracovat, žít, užít...\"
\"Ano,\" řekl Petr, \"chvíle vyměřená životu je krátká.\"
\"O důvod víc, aby se nechvátalo!\")

Ale pro hloubavé čtenáře tato kniha asi nebude, spíš bych ji doporučoval těm, co mají rádi (možná spíš rády) romantické zamilované příběhy. Ale i ti si mohou přečíst mnohem lepší příběhy.

02.02.2020

Kniha nádherně ukazuje dopad kruté války na obyčejné lidi. Příběh mě dojal.

29.01.2020

Krásný příběh, ze kterého mě mrazí v zádech a je mi smutno. Vždycky, když tenhle příběh čtu, tak čekám, že to dopadne jinak. V příběhu se toho ukrývá hodně. Člověk musí mít na tuto knihu tu pravou naládu a musí být na ni připraven.

25.01.2020

fajn příběh

16.01.2020

Nic pro mě.
Ale na rozdíl od Měsíce nad řekou to má aspoň přidanou hodnotu v nastínění války a její působení na mladé lidi.

Krásná povídka o lásce, trápení a smrti. Ikdyž má kniha již své roky, styl jakým je psána se mi moc líbil a knihu jsem přečetla doslova jedním dechem. Doporučuji vybrat i jako povinnou četbu k maturitě. Díky tomu, že je kniha opravdu tenká, máte za chvíli přečteno.

13.01.2020

Autor prostě umí psát a nejvíc jsem vnímala pocity a vlastnosti hlavní dvojce, kamarádů a bratra. Dokázal vykreslit lásku v pozadí války velmi opravdově.
Záleží na povaze čtenáře, jak bude knihu vnímat. Moji patnáctiletou dceru nebavila. Myslím, že do této knihy musí dospět jako já.

30.12.2019

Knihu čtu poněkolikáté - tentokrát kvůli maturitě. Cítím, že příběh mi dal všechno, co mohl, již před 3 lety. Nebudu měnit počet hvězd, tehdy pro mě byl příběh zásadní, včetně myšlenek. Je mi jasné, že si knihu přečtu nejdříve za několik let, aby pro mě neztratila kouzlo.

29.12.2019

Nádherný čtivý příběh z konce 1. světové války se smutným koncem, který vás chytí u srdce. Čtu po několikáté a vždy se slzami v očích.

28.12.2019

Nadherny pribeh

24.12.2019

Při čtení se mi vybavila báseň J. Préverta:

Ta láska
tak prudká,
tak křehká,
tak něžná,
tak zoufalá.
Ta láska
krásná jako den
a špatná jako počasí,
když počasí je špatné.
Ta láska tak pravdivá
ta láska tak nádherná
tak šťastná,
tak veselá,
a tak nicotná,
třesoucí se strachem jako dítě když je tma.

Nedojala mne ani tak smrt milenců jako část, kdy se oba shodují na tom, že je štěstí, že brzy zemřou, protože se nechtějí stát takovými lidmi jakými jsou ti, kteří jsou schopni páchat zločiny, ať už ty válečné anebo ty proti lidské cti a morálce. To, že někdo jejich věku (Petrovi je osmnáct let) dochází k takovému závěru– ve věku, kdy by měl ještě naivně snít o budoucnosti a s elánem si užívat všech potěšení, které život nabízí– mi připadá jako jeden z nejvíce zdrcujících důsledků války. O to horší je uvědomit si, že tyto pocity prožívala celá ztracená generace. „Ti ubožáci, všichni ti, kteří nejsou námi,“ prohlašuje vášnivě Petr, smířený s blízkou smrtí a dojímá mě.

22.12.2019

Takový snadno předvídatelný děj a závěr. Na druhou stranu jsem sledovala tu zdrženlivost mezi párem s úžasem, protože dnes již to není, což ale neznamená, že porovnávám, který z přístupů je lepší neb mi něco takového ani nepřísluší.

SPOILER: Od počátku jsem tipovala, že se osudy hlavních protagonistů rozdělí právě Petrovou povinnou brannou službou, nicméně na konci knihy již bylo zřejmé, že tomu bude jinak. A na to, že knihu napsal muž, jsem byla příjemně překvapená “osudovým” znamením, jež Lucii (coby osobě na toto asi citlivější, leč mohou být páry, kde je citlivější muž) bylo v knize dopřáno zažít.