Petr a Lucie
Romain Rolland
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164719/petr-a-lucie-164719.peg
4
7652
7652
Válečná Rollandova práce (psáno v srpnu 1918) - milostná idyla dvou mladých lidí v Paříži, bombardované němec. letadly. Náhodné setkání synka měšť. rodiny a proletářské Lucie začíná děj románku, odehravšího se od 30. ledna do Velkého pátku 19. března 1918, kdy oba milenci tragicky hynou pod zřítivším se pilířem bombardovaného chrámu. Dílo je obrazem hrůznosti imperialistické války, ničící nevinné mladé lidi.... celý text
Literatura světová Novely Romány
Vydáno: 1951 , SvobodaOriginální název:
Pierre et Luce, 1920
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu jsem si vylosovala jako maturitní otázku (za dva-zkazil mi to odborný styl). Četla se mi dobře.
Bylo to slabé. Příliš slabé na to, aby si to po dlouhou dobu nárokovalo místo v seznamu povinné četby gymnázia a příliš slabé na to, aby se to octlo na seznamu maturitní četby. Celý příběh se tam prakticky nic neděje, jen jedna velká bezvýznamná lovestory, a pak bum a pilířem to náhle skončí. A jelikož se mi při konci ani plakat nechtělo, nedokážu to pokládat za nějaké velevýznamné dílko.
Působí to na mě, jako by autor vzal pero do ruky, vytáhl arch papíru a pak další a další a psaním si připomínal dva mladé lidi, kteří padli za války jako miliony dalších mladých lidí, od jejichž příběhů se příběh Petra a Lucie neliší, nevybočuje.
Bylo to holt milé a krásné a tragické, ale bylo to příliš slabé, abych se k dílu vrátila z jiného důvodu, než že si chci příběh připomenout před maturitou. Co ale oceňuji, je ten krásný jazyk, kterým autor novelu napsal a který jsem si užívala.
Nevím jak to hodnotit. Na jednu stranu si to pamatuji jako povinnou četbu ve škole, na druhou stranu když jsem to v té době četla tak jsem to nechápala a bohužel se stalo to, že jsem to nepochopila do teď. Jinak tam bylo pár filozofických myšlenek, které jsou docela v reálném a opravdovém životě možné. Na druhou stranu asi autor chtěl vytvořit nějaký ostrůvek ráje v době 1.světové války. Po této válce se změnily opět společenské změny.
Pro mě byla kniha obrovským zklamáním. Čekala jsem zamilovaný příběh, což vlastně v knize je, ale styl, jakým autor píše, mi přišel extrémně nudný a tak nějak nenaplněný. Příběh dobrý, styl textu mě odradil.
Tohle bylo takové zklamání! Vybrala jsem si ji do maturitní četby, ale celou svoji tenkou dobu mě strašně nudila. Děj o ničem, skákání z jedné myšlenky o Paříži a válce zase k něčemu jinému. Konec mně byl znám, ale ničím dojemný mi nepřišel, protože se děj neměl ani nějak vyvinout. Možná tomu nerozumím, ale za mě ne...
Téhle knížce jsem se kdysi vyhla před státní maturitou z českého jazyka, tak teď sem se k ní dostala a i když to není úplně můj oblíbený žánry, moc se mi líbila.
Kniha není špatná,ale napsat knihu o chlapci a dívce jak si milují, a přitom nechat Petra "umřít" před "vstupem mezi muže" je opravdu krutý konec :D
Knížku Petr a Lucie jsem si vybrala k maturitě. Knihy o milostné tématice mě nikdy moc neoslovily, ale tato byla jiná. Moc dobře se četla. Tím, že je to novela, skončil tento příběh překvapivou pointou. DOPORUČUJI nejen k maturitě...
Krásná kniha, za kterou jsem ráda, že byla v povinné četbě :) Je velice dojemná a smutná :( Měla jsem ji ale přečtenou za pár dní.
Knihu jsem četla s odstupem několik let už podruhé. Nejdříve na základní škole, teď na střední. Novela je kraťoučká, během pár hodin se dá knížečka přečíst. Začátek, který obsahuje popis války a Petrovy rodiny, je pro mě takový nezáživný, ale se začátkem vztahu mezi Petrem a Lucií se to čte už hezky. Prostě Romeo a Julie za první světové války. Tragický konec se dá předpokládat, oba hrdinové se se společnou budoucností loučí už samého začátku jejich románku. Některé dialogy se mi zdály takové nereálné, až moc naškrobené, ale co já vím, jak se mluvilo v Paříží v roce 1918.
Knihu jsem četl na střední škole jako povinnou četbu a kniha se mi líbila. Knihu jsem poměrně rychle přečetl, poněvadž není obsáhlá. Závěr knihy je tragický.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
"Není to přání příliš smělé? Často jsem slyšela, že je to sobecké; a já sama mnohdy přemýšlím, na co vlastně má člověk právo. Když tak kolem sebe vidím tolik bídy a tolik utrpení, opravdu se bojím dožadovat se něčeho... Ale mé srdce přece žádá a volá: Ano, mám právo, mám svaté právo na trochu, trošinku štěstí. Řekněte mi upřímně: Je to sobecké? Myslíte, že je to špatné?"
Vzrušil ho nesmírný soucit. Ten výkřik srdce, to prostinké, nesmělé přání jim hluboce otřáslo. Vyhrkly mu slzy. Jak tak seděli bok po boku na lavici a opírali se o sebe, cítili teplo svých nohou. Zatoužil obrátit se k ní a sevřít ji v náručí. Neodvážil se pohnout, protože se bál, že by již neovládl své vzrušení. Seděli nehybně a dívali se rovně před sebe, k nohám.
Krátký a krásný příběh, který si asi přečetl už skoro každý kdo ji měl v povinné četbě.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska smrt milostné romány Francie Paříž bombardování tragédie novely pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 1984 |  Petr a Lucie |
| 1963 | Dobrý člověk ještě žije |
| 1974 |  Okouzlená duše I |
| 1957 | Jan Kryštof I |
| 1956 | Život Beethovenův |
Nádherně napsaná knížka s velmi smutným koncem.