Petr a Lucie
Romain Rolland
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402206/bmid_petr-a-lucie-Nm5-402206.jpg
4
7830
7830
Příběh tragické lásky mladých milenců zahalený stínem válečného utrpení a hrůz první světové války od nositele Nobelovy ceny za literaturu Romaina Rollanda. Píše se rok 1918. Ve Francii zuří válka. Lidé při bombardování prchají do prostor podzemní dráhy, aby našli alespoň dočasný azyl. Mezi nimi i mladý muž Petr Aubier, který se zde poprvé setkává s Lucií…... celý text
Literatura světová Novely Romány
Vydáno: 2010 , SnowMouseOriginální název:
Pierre et Luce, 1920
více info...
Přidat komentář
Nic pro mě.
Ale na rozdíl od Měsíce nad řekou to má aspoň přidanou hodnotu v nastínění války a její působení na mladé lidi.
Krásná povídka o lásce, trápení a smrti. Ikdyž má kniha již své roky, styl jakým je psána se mi moc líbil a knihu jsem přečetla doslova jedním dechem. Doporučuji vybrat i jako povinnou četbu k maturitě. Díky tomu, že je kniha opravdu tenká, máte za chvíli přečteno.
Autor prostě umí psát a nejvíc jsem vnímala pocity a vlastnosti hlavní dvojce, kamarádů a bratra. Dokázal vykreslit lásku v pozadí války velmi opravdově.
Záleží na povaze čtenáře, jak bude knihu vnímat. Moji patnáctiletou dceru nebavila. Myslím, že do této knihy musí dospět jako já.
Knihu čtu poněkolikáté - tentokrát kvůli maturitě. Cítím, že příběh mi dal všechno, co mohl, již před 3 lety. Nebudu měnit počet hvězd, tehdy pro mě byl příběh zásadní, včetně myšlenek. Je mi jasné, že si knihu přečtu nejdříve za několik let, aby pro mě neztratila kouzlo.
Nádherný čtivý příběh z konce 1. světové války se smutným koncem, který vás chytí u srdce. Čtu po několikáté a vždy se slzami v očích.
Při čtení se mi vybavila báseň J. Préverta:
Ta láska
tak prudká,
tak křehká,
tak něžná,
tak zoufalá.
Ta láska
krásná jako den
a špatná jako počasí,
když počasí je špatné.
Ta láska tak pravdivá
ta láska tak nádherná
tak šťastná,
tak veselá,
a tak nicotná,
třesoucí se strachem jako dítě když je tma.
Nedojala mne ani tak smrt milenců jako část, kdy se oba shodují na tom, že je štěstí, že brzy zemřou, protože se nechtějí stát takovými lidmi jakými jsou ti, kteří jsou schopni páchat zločiny, ať už ty válečné anebo ty proti lidské cti a morálce. To, že někdo jejich věku (Petrovi je osmnáct let) dochází k takovému závěru– ve věku, kdy by měl ještě naivně snít o budoucnosti a s elánem si užívat všech potěšení, které život nabízí– mi připadá jako jeden z nejvíce zdrcujících důsledků války. O to horší je uvědomit si, že tyto pocity prožívala celá ztracená generace. „Ti ubožáci, všichni ti, kteří nejsou námi,“ prohlašuje vášnivě Petr, smířený s blízkou smrtí a dojímá mě.
Takový snadno předvídatelný děj a závěr. Na druhou stranu jsem sledovala tu zdrženlivost mezi párem s úžasem, protože dnes již to není, což ale neznamená, že porovnávám, který z přístupů je lepší neb mi něco takového ani nepřísluší.
SPOILER: Od počátku jsem tipovala, že se osudy hlavních protagonistů rozdělí právě Petrovou povinnou brannou službou, nicméně na konci knihy již bylo zřejmé, že tomu bude jinak. A na to, že knihu napsal muž, jsem byla příjemně překvapená “osudovým” znamením, jež Lucii (coby osobě na toto asi citlivější, leč mohou být páry, kde je citlivější muž) bylo v knize dopřáno zažít.
Čtenářská výzvo, díky, Petra a Lucii jsem před mnoha lety četla, ale zjevně naprosto bez pochopení. Tehdy mě rozčiloval sentiment. Dnes oceňuji nádherný jazyk (i když patos mě i teď poněkud vyvádí z míry), vnímám signály toho, jak válka rozvrátila hodnoty (továrna na munici, ve které pracuje Luciina matka, motivy zkaženosti - matčin milenec, hádky, těhotenství), důraz na hodnotu života (Petr říká bratrovi, že ví, že musí do války, ale nebude v ní zabíjet, ptá se Lucie, jestli by vyráběla munici), jinak rozumím i touze po čistotě a nevinnosti a náboženským motivům.
Povinná četba. Bohužel příliš mě nezaujala. Pro někoho to jistě své kouzlo má, ale pro mě zkrátka spíš nuda.
Asi je chyba, že jsem tohle dílko přečetla s asi 20ti letým zpožděním, protože na mne nepůsobí tak, jak by mělo a mohlo.
Autor se evidentně snažil napsat dalšího Romea a Julii, jenže přestože "předloha" taky nepostrádá jistou přepjatost, tady je děj prostě francouzsky afektovaný a do jisté míry jaksi nevěrohodný.
Tak jako tak se tu dají najít místa, pro která kniha určitě stojí za přečtení. Mám na mysli hlavně "2. kapitolu", kde je vylíčena Petrova rodina. Myslím, že tu autor biblickým podobenstvím velmi přesně vystihl vlastenecké nadšení, s jakým mnoho "spořádaných" středostavovských rodin obětovalo své syny, otce a bratry, nebo příklad Petrova bratra a jeho přerod z nadšeného dobrovolníka v příslušníka Ztracené generace.
Zbytek je však tak zbytečně ukecaný a pocity protagonistů líčeny tak naivní a přitom bezohledné, že jsem si k nim nedokázala vybudovat sympatie.
Četla jsem v patnácti a tehdy to vnímáte jinak, než bych to nejspíš vnímala teď. Každopádně jde o příběh, který s léty získává nostalgii a podivnou touhu vrátit se v čase zase zpátky, do dob, kdy ještě věříte snům, kdy se dokážete bezdůvodně smát a kdy pláčete, aniž byste tušili, proč vás něco tiskne u srdce.
Příběh lásky, která nemá šanci se rozvinout a všichni to víme. Příběh života, který navždycky zůstane nenaplněný a plný pochyb - milovali by se tak moc, kdyby měli šanci prožít spolu celý život? Příběh, který vám vroste do kůže a zůstane tam jako věčná připomínka mládí, jako připomínka bolestí, křivd a zcela nesmyslných smrtí ve jménu války člověka proti člověku...
K Petrovi a Lucii se určitě ještě mnohokrát vrátím, protože tahle novela mě pravděpodobně nemá šanci omrzet jen tak. Citlivá, nádherná a tak krásně poeticky napsaná... Jen ta Luciina "mateřskost" mi místy přišla lehce přehnaná, ale to je detail. Doporučuji, melancholickým duším především.
Čtivý, ale velmi smutný milostný příběh z Paříže v období první světové války.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska smrt milostné romány Francie Paříž bombardování tragédie novely pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 1984 |  Petr a Lucie |
| 1963 | Dobrý člověk ještě žije |
| 1974 |  Okouzlená duše I |
| 1957 | Jan Kryštof I |
| 1956 | Život Beethovenův |
Krásný příběh, ze kterého mě mrazí v zádech a je mi smutno. Vždycky, když tenhle příběh čtu, tak čekám, že to dopadne jinak. V příběhu se toho ukrývá hodně. Člověk musí mít na tuto knihu tu pravou naládu a musí být na ni připraven.