Pevné pouto
Alice Sebold
Smrt Susie byla zbytečná a především brutální. Teď je v nebi, kde jí nic nechybí. Až na jediné! Už nikdy nemůže být s těmi, které má ráda, nedospěje a neprožije to, co její dřívější kamarádi. Susie však pozoruje, co se na Zemi dál děje. Vidí, jak se rodina snaží vyrovnat s její tragickou smrtí, jak všichni hledají cestu zpět k sobě. Pozoruje detektiva, který šetří její případ. Sleduje i vlastního vraha. ... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2010 , XYZ (ČR)Originální název:
The Lovely Bones, 2002
více info...
Přidat komentář
Jacksonov film mám rád, Saoirse milujem. Doteraz pohŕdam všetkými, kto vyčítali gíčovosť filmu, o 14-ročnom dievčati v nebi.
Od knihy som, pravdupovediac, čakal ukrutnú young adult sračku, a keď odignorujem fakt, že u autorky nebadať výraznejší rukopis, ma popravde dosť príjemne prekvapila.
Strašná depka a strašný gíč, a je to tak úmyselne a jasne, a je to v tom dobré.
Nadchla mě, vůbec nebyla zdlouhavá. Bylo mi strašně líto rodiny, toho, jak je smrt dítěte poznamenala. Mrzelo mě, že pro ně neexistovala katarze, nějaké uzavření, vykoupení, to, že se nemohli s dcerkou rozloučit. Moc jsem také nerozuměla jednání Susiiny maminky, tomu, že dokázala zbylé děti opustit. Chystám se na film, doufám, že nebudu zklamaná.
(SPOILER) Tak právě jsem knihu dočetla a musím říct, že se mi příběh líbil. Viděla jsem i filmové zpracování, nemohu však posoudit, co je lepší. Co se mi opravdu nelíbilo bylo chování matky, tedy Abigail, která se se smrtí své dcery vyrovnávala poměrně zvláštně. Opustit děti a muže na 8 let??? Samozřejmě jsem byla smutná z toho, že se Susie nikdy nedočká hrobu a její tělo se nenajde. Ale uvědomila jsem si, že takto to bohužel velmi často bývá a pozůstalým nezbývá nic jiného, než se s tím smířit. Silná kniha.
Knihu mi koupila dcerka ve výprodeji, takovou starou ušmudlanou, asi bych ji ani nečetla, ale pořád se mě ptala......
Právě jsem dočetla a wow, nedokážu ani říct, jaký je to žánr, příběh o životě nebo spíš o smrti?, o lásce a souznění, touhách, a přáních, o nevyřčených věcech, o hledání a poznání, konec byl krásný, zázračný, dojemný. Velmi zajímavé čtení, neříkám, že jsem se po celou dobu nemohla odtrhnout, ale je to moc krásná kniha. Asi nebude pro každého, není to skutečné, ale přitom tak smysluplné. Myslím, že jsem kdysi viděla i film, ale už si moc nevybavuji.
Příběh dívky, která milovala svou rodinu, prožívala svou první lásku a s důvěrou se dívala na svět. Příběh dívky, která podlehla své zvědavosti a to se jí stalo osudným. Příběh dívky, která po smrti žila v jiném světě, který byl provázaný se světem živých a viděla nejen další životní kroky svého vraha, ale především svou rodinu, kterou milovala a která milovala ji.
Nezapomenutelný příběh dívky - dcery, sestry, vnučky, kamarádky... Příběh, který vraždou rozhodně nekončí...
Kdysi jsem viděla film s úžasnou Saoirse Ronan v hlavní roli a když se mi po letech dostala do rukou tato kniha, byla to jasná volba. Film i kniha byly skvělé, ale je těžké hodnotit, co bylo lepší a působivější. Kniha byla obsáhlejší a nějak víc duchovnější, film byl plný krásných a neskutečných obrazových vjemů. Nelze srovnávat , lze se jen ponořit do neuvěřitelných osudů Susie a jejich blízkých, uvěřit na věci mezi nebem a zemí a nepřestávat snít.
Opravdu nádherná knížka. Tentokrát jsem udělala výjimku a jako první zhlédla film. Musím připustit, že na mě udělal velmi dobrý dojem, na první pohled je kvalitně zpracovaný. Kniha je za mě ale o chlup lepší.
Kniha působí tak trochu "chaoticky", ale to jen díky autorčinu stylu vyprávění. Film je v tomto případě "učesanější". Na druhou stranu ve filmu jsou vynechány některé zásadní momenty knižní předlohy, které pokud by byly do filmu zakomponovány, dávalo by vše větší smysl. Za mě je tudíž kniha mnohem lepší, hlavně jsou zde lépe zachyceny pocity. To se Jacksonovi ve filmu tolik nepovedlo.
Pokud bych neměla srovnání film - kniha. Tak film je za mě jednoznačně bomba. V tomto případě se víc přikláním ke knize.
Tímto uzavírám otázku film nebo kniha. Kdo shlédne film, bude se mu líbit, kdo ještě navíc přečte i knihu, bude více nadšenější z knihy.
Samotný příběh je velmi silný a dojemný. Není jen o ztrátě dítěte, ale hlavně o lásce a znovuhledání smyslu života.
"Nevšimnete si, že mrtví odcházejí, když se vás skutečně rozhodnou opustit. Nemá to tak být. Nanejvýš je ucítíte jako šepot nebo vlnu šelestu, jež zvlní chmýří. Srovnala bych to s ženou v zadní řadě přednáškové síně nebo divadla, které si člověk nevšimne, dokud nevyklouzne. Pak si toho všimnou jen ti, kteří mají sami blízko ke dveřím, jako babička Lynn; pro ostatní je to jako nevysvětlitelný vánek v uzavřené místnosti. "
Nejsem asi úplně schopná říct, co ten příběh je.
Je v něm zločin, ale není to krimi, ani thriller. Je v něm láska, ale není to přeslazená romance. Je v něm tragédie rodiny, ale není to drama. Je o životě a smrti a věcech mezi nebem a zemí. Možná i mezi nebem, zemí a peklem. Zavražděná Susie by ze svého nebe měla plné právo na hněv, či odplatu. Ale ona se soustředí na své milované, je s nimi, kolem nich, vidí co a proč dělají a chápe, protože miluje.
Pomalé láskyplné čtení o násilně přetrženém životě malé holky, jaký byl, jaký mohl být a jakým se nakonec stal.
Film jsem neviděla a na knihu jsem narazila náhodou. Ačkoliv jsem to nečekala, kniha byla velmi zajímavá a především odlišná a jedinečná. Bylo krásně vidět jak Suzie postupně dospěla a smířila se se svou smrtí, včetně její rodiny. Mrzí mě, že neodhalili "oficiálně" jejího vraha, i když to všichni věděli. A taky ta část, kdy se na chvíli vrátila na zem byla zajímavá a moc jsem ji to přála. Byl to krásný příběh.
Na základě zhlédnutí filmu jsem si koupila i tuto knihu, která na mě však čekala několik let v knihovničce. Kdybych ji přečetla hned po zhlédnutí filmu, byla bych zklamaná, jelikož mě tolik fascinovalo vyobrazení meziprostoru, kde se Susii ocitla - a v knize není tak barvité. Ovšem ve filmu jsou zase vynechány jiné velmi důležité pasáže, které dávají knize úplně jiný význam a hloubku. I když to není žádné složité čtení, jsem ráda, že jsem si ji kdysi pořídila a mám ji ve své knihovničce.
Tohle není žádná snůška astro keců. Je to příběh jedné šťastné rodiny, kterou těžce zasáhne smrt mladé dívky. Ta potom sleduje jak po dlouhá léta je její rodina zasažena její ztrátou a dělá mnohé, aby se vyhnula bolesti. Bohužel, k matce jsem cítila pouhý odpor. Film s Saiorse Ronan v hlavní roli, pod taktovkou Petera Jacksona byl několikanásobně lepší než kniha samotná, protože vybral to podstatné a krásné z příběhu, ale na druhou stranu nic důležitého nevynechal.
Na rozdiel od filmu sa v knihe vyzdvihuje skôr téma vyrovnanie sa so smrťou ako samotná vražda, poukazuje na psychiku a čarovno rôznych osobností ako na krutý svet, no i napriek tomu bola kniha napísaná dosť plocho a prvoplánovo.
Smutný příběh o brutálně zavražděné čtrnáctileté dívce... Film jsem neviděla a nebudu ani chtít spatřit v reálu (byť filmovou) vraždu Susie. To bych nezvládla s klidným srdcem. Ale o co tady vůbec šlo? Podle mého byl ohavný skutek šíleného úchyla autorce hlavně prostředkem k popsání doby "po tom".
Tak jako tomu bývá ve skutečnosti, tak i v knize, smrt Susie nesmírně zasáhne její rodiče, babičku a sourozence, její spolužáky, sousedy, celou velkou komunitu lidí. To je ten skutečný dopad, to zničení. Nebyl zničen jenom mladý a krásný život. Tady je ta největší hrůza toho skutku.
Susie je v nebi a sleduje ubíhající čas na zemi. Já to nevím, a myslím, že nikdo na Zemi neví bezpečně, zda je nějaké nebe a zda duše našich blízkých se k nám občas vracejí, že nad námi bdí a pokud je to jen trochu v jejich silách, snaží se nám být ku pomoci. To si netroufám řešit... i když doufat, že nebe je, a že se v něm setkáme s drahými, jako se Susie setkala s dědečkem, snad můžu.
Protože se domnívám, pocitově, bez důkazů, že Bůh vševědoucí, všemohoucí a milosrdný někde opravdu přebývá, tak možná mohu uvěřit i v nebe. Ale v peklo nevěřím, právě pro tu všemohoucnost Boží. Tudíž se asi nedozvíme v nějaké další knize, jaké zážitky má ohavný vrah dívenky Susie a mnoha dalších obětí, v kotlech pekelných, plných vařící smůly.
Příběh o Susie, která zemře rukou vraha a poté vypráví, kdo a proč ji zavraždil, i když čtenář ví od začátku, že Susie bude zavražděna, do poslední chvíle doufá, že to tak nebude. Kniha pro mě nebyla tak nepříjemně šokující jako film, který jsem viděla několikrát a pokaždé z něj byla otřesená, jak věrohodně je natočený. Naopak příběh je vyprávěn citlivě a velice čtivě, ráda se k ní někdy opět vrátím.
Stejně jako většina jsem i já nejprve viděla film, který na mě opravdu silně zapůsobil. Od knihy jsem byla hodně odrazovaná, že je to rozvleklé, divné, celé tak divně přeházené a zkrátka asi o tři kategorie horší než filmové zpracování.
Ještě, že jsem se rozhodla udělat si svůj názor a neposlechnout je.
Kniha si mě okamžitě získala - je pravda, že je to opravdu takové "divné", Alice Sebold má zvláštní styl vyprávění, který nemusí sednout každému, ale mně ano. Je to hrozně silný příběh, a musím říct, že jsem byla po jeho dočtení hodně podezíravá v různých situacích - například když mě náš soused, kterého znám celý život, mile pozdravil na ulici. Protože nikdy nevíme, kdo je ve skutečnosti parchant.
Moc se mi také líbilo, jak autorka zpracovala "to, co je po smrti," a vztah Susie a jejího tatínka.
Ooo bože, to byla krása. Teda jako.. v rámci možností. :)
Nejprve jsem viděla film, asi milionkrát, který patří mezi mé nejvíc milované. Vážně. Knihu jsem sháněla ve filmovém vydání, (to kdyby jste mi to své chtěli prodat..) a nemám..
Takže kniha, jasný, je skvělá, už od první věty, a myslím, že až do té poslední. Je skvělé sledovat Susie, jak najednou i dospěla a změnila se, i když je tedy bohužel po smrti, která byla mimochodem, prostě strašná! V knize tedy sledujeme, jak jde život na Zemi dál.. po několik dalších let, to ve filmu neuvidíte. Stejně jako tam neuvidíte spoustu podstatných detailů. Pan Harvey.. bože, přála bych mu něco mnohem horšího. Byl to fakt šmejd. Susiina rodina se s tím nikdy nedokázala smířit, ale prostě to přijaly, moc mě překvapilo chování matky (i to filmové), jak může opustit rodinu???... je vážně smutné, že se tohle děje.
Chvilkama jsem měla radost, chvilkama bych se rozplakala.. bylo to napínavé, bylo to vtipné, bylo to milé, bylo to.. SENZAČNÍ.
Miluji tuto knihu. Vážně. Moc.
Příběh se mi líbil moc i když se chvilkama jevil zdlouhavě vůbec mi to nevadilo. Ano, první polovina je sice akčnější, protože se točí kolem vraždy, vyšetřování a je plná čerstvých emocí, ale ta druhá polovina na mě působila takovým klidným až smířlivým dojmem. I s koncem jsem byla spokojená. Určitě stojí za přečtení. Mám ráda i film, i když knížka je samozřejmě lepší.
Knížka, která má spád.
Pravda, lepší je první polovina a člověk čeká, že to skončí rychleji, lépe a dostatečně spravedlivě.
Každopádně jedna z knížek z poslední doby, od které jsem se nemohla odtrhnout.
Myslím, že viem, ako táto kniha chcela pôsobiť. Ako zbierka melancholických obrazov po tragickej smrti hlavnej hrdinky, ktorá má vyvolať potoky sĺz. Lenže na mňa tak príliš nezapôsobila. Predovšetkým preto, že s postavami som sa nemohla stotožniť. Nie je to ani zďaleka prvá kniha, pri ktorej mám pocit, že tie americké deti sú vykreslené ako príliš vyspelé. Susie je na štrnásťročné dievča extrémne inteligentná a empatická, chápe a prijíma aj také veci ako neveru jedného zo svojich rodičov.
Knihe chýbala poriadna kompozícia. V scénach som sa strácala, nevedela som, čo sú opakované retrospektívy a čo súčasnosť. Postavy sa plantali odnikiaľ nikam bez plánov a motivácie. A predkoncová scéna bola priam katastrofa.
Vo výsledku je teda kniha dosť slabá. Štýl má prijateľný, no potrebovala lepšie vedenie deja a cieľavedomejšiu prácu s emóciami. Namiesto potokov sĺz zanechala len nejasný melancholický pocit.
Hned od první stránky jsem byla napnuta jak kšanda....příběh srozumitelně a mile plynul
Pevné pouto
Pevné pouto vypráví příběh čtrnáctileté Susie Salmon, která byla cestou domů ze školy zavražděna. Avšak tím její životní cesta nekončí, neboť je svým blízkým stále nablízku a pozoruje je ze „svého“ nebe. Vyprávění je tak z pohledu Susie, která nám sděluje její verzi celé události. Zároveň dohlíží na svou rodinu, které se stále nedaří se z oné tragédie vzpamatovat. Mimoto sleduje i další kroky svého vraha, v jehož případě si Susie přeje jediné - aby byl dopaden a zemřel.
Musím říct, že už jsem se dlouho nesetkala s knihou, při jejímž čtení by mi běhal mráz po zádech. Alice Sebold ví, jak si pohrát s myslí čtenáře. Některé část nebylo rozhodně příjemné číst, ale přesně ty na mě udělaly největší dojem. Především začátek, kdy samotnou vraždu prožíváme z pohledu hlavní hrdinky.
I když je Pevné pouto značně depresivní, objevují se i momenty, které vás zahřejí u srdce. Závěr nebyl vůbec takový, jaký byste čekali. Osobně jsem z něj byla krapet zklamaná, ale přece jen život jako takový není perfektní. Předem upozorňuji, že to nebude čtení pro každého. Děj obsahuje dost nehezkých scén, ale věřím, že se najde mnoho lidí, kterých se kniha dotkne a přiměje je uvažovat o věcech mezi nebem a zemí. Já do ní šla s nulovým očekáváním a nakonec odcházím celkem spokojená. Mohl mít konec větší dopad? Ano, ale i přesto si z tohoto čtení odnáším dost k zamyšlení.