Pevnost mého mládí
Hans-Georg Noack
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468419/bmid_pevnost-meho-mladi-iLJ-468419.PNG
4
24
24
Autobiografické vzpomínky české novinářky na život v židovském ghettu v Terezíně, kam byla jako patnáctiletá s rodiči internována v roce 1942. Autorka se narodila jako jediná dcera židovského podnikatele v Josefově a v kultivovaném rodinném prostředí prožila rané dětství. Rodiče nedokázali včas emigrovat a v prosinci 1942 byli odsunuti s transportem do Terezína. Autorka, která se svou matkou jako jediná z celé rodiny koncentrák přežila, píše své vzpomínky nepateticky a prostě, o to víc vyniká autentická skutečnost. Pro mnoho lidí včetně autorky pobyt v Terezíně neznamenal paradoxně konec utrpení, ale byli v novém režimu vystaveni obecné nedůvěře a museli vpodstatě obhajovat to, že se jim podařilo přežít. Zajímavá a působivá knížka je doplněna v úvodu přehledem nejdůležitějších událostí let 1935 - 1945, závěrem je připojen slovníček speciálních výrazů.... celý text
Přidat komentář
... popis života za války, ghetta, trasporty, ztráty blízkých očima náctileté Renušky. Napsáno už o tom bylo mnoho, ale přece je každý příběh trochu jiný
Audioknihu autorka sama načetla. Jsou z toho cítit emoce.
Moc, aby ne. Divím se, že to zvládla s takovým "klidem."
Začátek je poskládaný z deníkových zápisků a dopisů s kamarádkou.
Pak následuje transport do Terezína a tam popis toho, co už bylo popsáno tolikrát...
Po skončení války se potýká s byrokracií nastupujících komunistů, přičemž jeden zážitek z minulosti ji pronásleduje skoro po zbytek života.
Nedokážu pochopit, jak mohli být ouřadové tak pitomí, ale to vyprávění přesně koresponduje s "chováním režimu." Člověk zmínil nějakou věc a ta byla překroucena, následně prohlášena za pravdivou, a potom jí byl ten člověk konfrontován jako s něčím, co sám řekl, nebo udělal. Hnus.
Dcera si tuto knihu sama vybrala při naší návštěvě v Terezíně. Autentický příběh, který sice není literárním skvostem, ale čtivým střípkem do mozaiky naší ne vždy světlé minulosti. A taky pro ty škarohlídy, kteří nad plným vozíkem ze supermarketu nadávají, jak za komunistů bylo lépe...
Vcelku dobré čtení, ale některé pasáže jsem přeskakovala. Konec - jak jedna milostná událost v Terezíně ovlivnila život hlavní hrdinky i v příštích letech - mě upoutal.
Příběh je prodchnutý smutkem po lidech, které autorka ztratila. K zamyšlení nutí především závěr knihy líčící události po osvobození. Případ Hamburská kasárna totiž ukazuje, že nelidské jednání a psychické mučení nebylo výsadou pouze vnějšího nepřítele, ale uchylovali se k němu i někteří spoluobčané. Možná z pocitu moci, víry v ideologii, prospěchářství, nebo i z vlastního strachu.
Velice symptaticky je v knížce vylíčen dědeček Jan Sieger, "který byl češtinář přímo vášnivý. Děda četl knížky - včetně detektivek - s tužkou v ruce a podtrhané je posílal zpět nakladatelům." Občas mám chuť udělat totéž. (U této knihy ale ne).
Tohle bylo zjevení...Náhodou jsem ji dostal na jedné výstavě a přečetl doslova jedním dechem, nebo spíš bez dechu. Konečně někdo vylíčil život v Terezíně, tak jak byl, doteď všechno dělalo dojem, že tam všichni vedli tajnou válku s fašisty a radostně očekávali příchod hrdinné rudé armády. Skvělé je, že se autorka nebála ani choulostivějších témat (lásky hetero- i homosexuální např.), protože to určitě k věci patřilo. Bonbónkem je potom líčení osudů po válce. Hodně nečernobílý pohled na temnou kapitolu naší, a vlastně i světové historie.
Úžasná knížka. Donutí se zamyslet o tom, jestli je život v dnešní době opravdu tak hrozný, jak si mnoho lidí myslí...
Autobiografické vyprávění, hrozná doba, neuvěřitelné, co může člověk člověku způsobit