Černooká blondýnka
Benjamin Black (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250724/bmid_cernooka-blondynka-v8n-250724.jpg
3
22
22
Phil Marlowe série
< 10. díl
„Bylo jedno z těch úterních letních odpolední, kdy si začínáte říkat, jestli se Země nepřestala otáčet. Telefon na stole vypadal jako někdo, kdo ví, že jej sledujete. Doprava plynula dole v ulicích a bylo tam také pár chodců, mužů v kloboucích, kteří jen tak postávali.“ Tak začíná Černooká blondýnka, nový román s Philipem Marlowem. Ano, TÍM Philipem Marlowem! Pokračovatel Raymonda Chandlera, Benjamin Black, přivedl Marlowa zpět k životu a knovému dobrodružství ve špinavých chudinských ulicích Bay City v Kalifornii. Začátkem 50. let je Marlowe neklidný a osamělý – jako vždy – a podnikání mu trochu vázne. Pak ale přichází na scénu nový klient: mladá, krásná a noblesní žena, která po Marlowovi chce, aby našel jejího bývalého milence...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2016 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Black-Eyed Blonde, 2014
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Proslulý losangeleský detektiv okresního formátu dostane zakázku najít ztraceného milence bohaté mladé dámy. Zapomene si vzít zálohu ani nedostane odměnu, zato ho dostane zákaznice, Černooká blondýnka, Black-Eyed Blonde, jistěže jen trochu.
P.S. To je zpráva o příběhu, ne o knize Benjamina Blacka z něj.
Myslím, že se Benjaminu Blackovi podařilo dobře oživit Philipa Marlowa, kterého Chandler začal psát asi tak před šedesáti lety. Ženy tu byly stejně svůdné a zrádné, pánové chodili v obleku s kalhoty vysoko do pasu ,příp. pistoli v náprsní kapse a dýchal tu stejný duch času jako v chandlerovkách. Nechyběl tu ani sarkasmus, ani jeho klasické hlášky. Zpočátku to byl pomalý, pomalý rozjezd, asi než jsem si zvykla na způsob psaní a nakonec to byl příjemně ztrávený čas.
V knize je všeho nějak příliš. Příliš cigaret a drinků, příliš krásných žen a elegánů, příliš slunce a voňavých květin. Detektiv většinu času kouří, pije, obdivuje ženy nebo se smaží na slunci. Ději se dá jen těžko uvěřit a ani závěr mě nenadchnul. Nedoporučuji.
Na rozdíl od ostatních komentářů, jsem ve svém hodnocení shovívavější...Autorovi se rozhodně nedá upřít dar psát, není pochyb o jeho spisovatelském řemesle. Dle mého, jeho "zmrtvýchvstání" legendárního Phila Marlowa se povedlo. Zápletka, její vyřešení, chování jednotlivých aktérů odpovídá popisované době i jakým způsobem se tehdy psaly detektivní romány. Jen se, na můj vkus, John Banville nechal trochu unést, prupovídek a glosování PM, bylo místy až až.
Samozřejmě, každá snaha o napodobení, v tomto případě velmi úspěšných a populárních příběhů, bývá zrádné. Bude mít své zastánce i kategorické odpůrce. Když ale začnete číst Černookou blondýnku bez předsudků, dostaneme se Vám dobré a slušné zábavy (teď si uvědomuji, tato kniha je opravdu velmi slušná). Nakonec, o ní snad v těchto příbězích jde v první řadě...
Moje první a řekla bych, že i poslední setkání s tímhle legendárním detektivem. Sama jsem se chtěla přesvědčit, co na je na to Marloweovi tak zajímavého, že baví už desítky let. No, možná jsem měla sáhnout po původním autorovi a ne jeho pokračovateli. Nevím...
Každopádně ač jsem se snažila jak jsem mohla a přečetla knihu až do půlky, kdy jsem stále doufala s každou novou stránkou, každou kapitolou, že se to nějak rozjede a začne se konečně něco dít, tak jsem nic takového nenašla. Psané to nebylo špatně, ale bylo to líné jak rozlitý olej na podlaze, který se tak blbě utírá. Ani sám Philip mi nepřišel tak úchvatný, jak jsem si myslela a jak jsem si ho představovala. 50. léta byla asi taková a amerika, která se v té době vzpamatovávala z války, která nedávno skončila, potřebovala asi takového hrdinu, který bude jemný a přitom drsný. Mě tedy připadal spíše nudný.
A tak jo, Chandlerův styl to připomíná. Ale raději si přečtu originál, proč číst tohle.
Pro Marlowa mám slabost, a tak jsem byl na jeho nové peripetie docela zvědav. Knížka určitě není špatná, atmosféra i příběh se Chandlerovi dost podobá. A hlavní padouch je vymyšlený opravdu pěkně. Úplný závěr knihy mě ale zklamal, stejně tak jako některé nudné a nevýznamné pasáže.
ČB mi strašně rychle utíkala a i já jsem ji pokořila za pár hodin, Večer jsem ani nevnímala a dočítala posledních 30 stran jak zběsilá. Přestože na rozdíl od maminy a spoustu jiných čtenářů neznám předešlé díly, tak tento má u mé za jedna
.
Zápletka není úplně ta nejstupidnější, ale určitě také nepatří k těm složitějším. Je to přesně taková ta detektivka, kdy nevíte, jak to dopadne. Máte v hlavě různé scénáře jak to asi může dopadnout a jen čekáte na to který to bude. Nevím jaký byl Marlowe v jiných dílech, ale tady měl pusu jako břitva a v některých chvílích jsem se docela smála. Nesmím také zapomenout na Marlowa a jeho milostný život. Konečně nějaká kniha, kde se řeší spíše milostný život chlapa i z jeho pohledu. Takže žádná ubrečená love story. Prostě vše jak má být.
Abych ale pořád nechválila, na závěr bych asi jen podotkla, že klidně mohla být kniha více napínavější. Ze začátku jsem si nebyla jistá, jestli je to děj, který mě prostě udrží u knihy. Naštěstí se blondýnka pomalu rozjela.
Zápletka je pro blbce, inteligent zvládne zmatek. I tak by šla Černooká blondýna charakterizovat. Ne že bych chtěl autora nějak pranýřovat za jeho rozhodnutí kráčet ve šlépějích legendy, každému co jeho jest. Jenže tam, kde je řemeslo Raymonda Chandlera dokonale vycizelované, působí stylistika Benjamina Blacka jako nadšenecká póza, která se pomocí dobových metafor a klišé snaží otřít o atmosféru originálu. Neúspěšně.
Přitom proti samotné konstrukci zločinu nemám výhrad, naopak, drží pohromadě možná víc, než všechna předchozí Marlowova dobrodružství. Jenže druhá věc je, že ze sebe hrdina od prvních stran dělá blbce a záměrně ignoruje do očí bijící přehmaty protistrany, aby se vývoj událostí vůbec někam ubíral. A taky aby mohl chlapácky plkat nad smyslem života a mudrovat, kdo že mu to neříká pravdu - jenže to zas tak složitá křížovka není, stačí otevřít oči. Což ve spojení s reklamním sloganem na přebalu knihy „Geniální detektiv ožívá!“ působí skutečně jako výsměch do tváře čtenářovy.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Moře |
| 2008 | Kdo je bez viny |
| 2017 |  Zkrotit vlka |
| 2011 | Anatomie strachu |
| 2016 | Černooká blondýnka |
O skutečném Marlowovi jsem toho slyšel tolik, že bych mohl napsat knížku o knížce, avšak Chandlerovy romány nejsou v současné době u nás tak nějak vydávány, proto jsem se rozhodl pro příslovečný Adidas se čtyřmi pruhy.
O hardboilových hrdinech jsem něco málo věděl, a tak mi bylo jasné, že blondýnka, vyobrazená na obálce, nebude v románu sténat jen kvůli těžkému ovládání padesátkových sportovních vozů. A měl jsem pravdu.
Prakticky ve všem ostatním jsem se však mýlil. Čekal jsem totiž příběh, ve kterém se tuplákový detektiv bude muset probíjet zástupy záporáků stylem Red Bullem nadopovaného Bruce Leeho, neustále přestřelky vygenerují tolik smogu, že i ti nejhouževnatější aktivisté to vzdají a že souložení bude tak časté, až odpovídající citoslovce seschne opotřebovaností.
Místo toho jsem dostal poměrně podařenou brakovku, oplývající (někdy temnou) padesátkovou atmosférou, alkoholem, cigaretami, femme fatale, osamělostí, nočními projížďkami, cynickým humorem, naivním, nikoliv však hloupým či nevzdělaným detektivem a chlapáckými fatalistickými kecy. Takže ano, jsem spokojen, dá se říci, že v několika ohledech splnila tato knížka má očekávání, týkající se hardboilů/noirů, některá také uvedla na pravou míru, za což jsem rád.
Nakolik je toto zdařilým pokračováním Marlowových dobrodružství nedokážu posoudit, ale jako brakový noir hodnotím 4 poctivými *.