Sbohem buď, lásko má
Raymond Chandler
Phil Marlowe série
< 2. díl >
Jednoho dne se Phil Marlowe potká se Zubrem Malloyem. Toho právě pustili z vězení a on se teď snaží najít svou dávnou lásku Velmu. Marlowe se případu ujme, ale zdá se mu natolik složitý, že už se smiřuje s tím, že jej nedořeší. Ale pak se ocitne ve správnou dobu na špatném místě…
Přidat komentář
Tuto knihu výborného amerického spisovatele jsem četl teprve nedávno. Vzpomínám si, že byla i dobře zfilmovaná, ale už je to hodně dávno - rok 1975. Marlowa hrál herec Robert Mitchum a nějaký herecký štěk tam měl i Sylvester Stallone.
Po vynikajícím Hlubokém spánku, kdy je kniha doslova nabita hrátkami s jazykem, přirovnáními, určitým cynismem, jasným příběhem i jistým drobnějším duchovnějším přesahem, mne kniha Sbohem buď, lásko má mírně zklamala. Ne že by byla špatná, ani náhodou. Ale s jazykem se zde hraje jen sem tam, chvílemi je to melodramatické, chvílemi cynické a občas dokonce hloupé. Snad nebudu moc spoilerovat, když si položím základní a v knize nezodpovězenou otázku, proč, když její nástroj pomsty selhal, zabila sice již nepotřebného přítele, ale Marlowa, který byl první v pořadí, toho ne? Proč ho nechala žít, když jí o něho šlo primárně? A i jinak si nemohu pomoct, ale stále častěji jsem měl pocit, že sám Chandler se do toho zamotává, a některé postavy se mu každou chvíli hodily jinak, některé motivy nechal vyšumět, a nakonec pošle Marlowovi dokonce anděla strážného v podobě Reda. Takové deus ex machina, když už došly nápady, jak ho dostat na loď. Navíc jsem se nemohl zbavit dojmu, že zatímco v první knize se chová tvrdě, ale ví, co dělá, zde se chová často jako pitomec, když leze tam, kde nic nezjistí, a navíc mu musí být jasné, že minimálně dostane nabančeno. Prostě se zde Marlowe občas chová jako pitomec, nemůžu si pomoct. Dokonalé jsou ale popisy - nejen prostředí a krajiny a místností, ale třeba i halucinogenního stavu, kdy mám jako čtenář pocit, že mám halucinace taky. Ale jak říkám, i když jde o literární nadprůměr, oproti původně nastavené laťce jde jen o průměr z hlediska stylu, jazyka, a co se příběhu týče, dokonce o mírný podprůměr.
Mám moc rád Chandlerův styl psaní a jeho sarkastická přirovnání. Např.: "Byla svůdná jak rozeschlé necky." Samotný případ, který tentokrát Philip Marlowe rozlouskl, není moc zajímavý, ale to vůbec nic nemění na tom, že jde o velmi dobrou knihu. Chandler umí v několika větách skvěle vystihnout charakteristiku postavy a prostředí umí popsat tak, že vyloženě vklouznete do místa děje, cítíte pachy i vůně, a to dělá z jeho tvorby něco, k čemu se moc rád vracím.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány zfilmováno detektivní drsná škola Los Angeles
Autorovy další knížky
2011 | Hluboký spánek |
1967 | 3x Phil Marlowe |
1965 | Dáma v jezeře |
1976 | Poslední útočiště |
2012 | Vysoké okno |
Hluboký spánek mě vyškolil - byl to jakýsi nultý ročník - nedostatečně! Ve druhé chandlerovce to kupodivu také nějak (…dost kostrbatě) kriminalisticky dopadne, ale musíte se k tomu promanévrovat mířenou palbou sarkastických frků a invektiv nenuceně odkapávajících z potlučené kušny hlavního protagonisty. Získávám nápadný dojem, odkud mají Kulhánek s Kopřivou načteno! 6/16