Pianista
Władysław Szpilman
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/384709/bmid_pianista-MRO-384709.jpg
5
1127
1127
Knihu Smrt města (Śmierć miasta,1946, č. 2003 pod názvem Pianista) nepsal autor ani tak pro čtenáře jako spíše pro sebe. Pomohla mu vyrovnat se s šokujícími událostmi, které během holocaustu zažil; vyčistil si díky ní hlavu i srdce a dokázal pak začít znovu. O svých válečných zážitcích totiž téměř vůbec nemluvil. Začátkem šedesátých let se některá nakladatelství pokoušela zpřístupnit tuto knihu dalším generacím čtenářů, ale vyšla až po více než padesáti letech v Německu, a v roce 2000 v Polsku. Ve Velké Británii a v USA byl román vyhlášen nejlepší knihou roku 1999 a v roce 2002 byl označen za nejlepší knihu roku i francouzským literárním časopisem Lire. Byl přeložen do mnoha dalších jazyků. V Čechách zatím vyšel jen jednou, a to v roce 2003. Filmová adaptace Romana Polańského z roku 2002 je nepochybně jedním z nejdůležitějších válečných snímků všech dob, protože přímo reálně rekonstruuje klima a kolorit doby a vypovídá o historické pravdě díky své jedinečné nestrannosti. Získala tři Oscary, Zlatou palmu v Cannes, deset polských Orlů a další významná ocenění. Jak řekl Adrien Brody při slavnostním přebírání Oscarů: „Tento příběh je varováním, ukazuje bolest, odlidštění a důsledky ohavných činů z doby války. A tak si přeji a doufám, že dnes i v budoucnosti tato kniha bude nadále významným příspěvkem k míru.“... celý text
Přidat komentář
Tato kniha se velmi dobře čte. Pokud se tedy dá říct o knize odehrávající se za druhé sv. války že se čte dobře... Příběh je to opravdu silný a některé části už z hlavy nikdy nevyženu.
Jsem rada, ze mam cteni za sebou ! I kdyz hodnotim 5ti hvezdickami, neznamena to, ze se mi pribeh libil, prave naopak, z teto knihy mi bude behat mraz po zadech jeste hodne dlouho a kniha se mi nikdy nevytrati z pameti. I kdyz si myslim, ze na toto tema jsem uz precetla dosti knih, tak behem cteni jsem proste neverila svym ocim, nepochopitelne, nepochopitelne a jeste jednou nepochopitelne. A na film se asi vubec divat nebudu, videt na vlastni oci to, co jsem si precetla v teto knize?Ne , to uz bych asi nezvladla.
Přečetla jsem pianistu jedním dechem. Pianista je jistým způsobem jiná než všechny knížky ,které jsem kdy četla o 2.sv. válce. Wladyslaw není spisovatel. Nepopisuje všechno tak rozkvetle ale prostě a stačí to. Je to neskutečně silní kniha. Vždyť jí napsal chvilku po válce a myzslím , že to jde z ní cítit. Píše pravdu, nic nepřibarvuje. Píše to , co viděl. A kapitán Wilm ? Právě část s ním je má oblíbená část film. Proto jsem se celou knihu právě těšila na něj. A Wilma jsem si zamilovala. Jak literárního ale i filmového. A zápisky z jeho deníku ? Možná mě dokonce zaujali více než kniha.
Knihu jsem četla až po shlédnutí filmu a je fakt, že byla stejně emotivní, jako film. Pořád nedokážu pochopit, jak se o takové hrůze dá psát a psát tak, že to osloví takovou masu čtenářů. Po přečtení této ( a podobných- holokaustu věnovaným se knihám) děkuji za to, že jsem v té době nemusela žít. Ale proč si z toho člověk nebere ponaučení? Jsme my lidé vůbec ti správně myslící tvorové, kteří posledních pár tisíciletí ovládají tuto rádoby civilizaci? Nestala se někde chyba? ?
Psaní autora působí až stroze mnohdy i melancholicky, ale a vědomím, že tato kniha byla napsaná hned po válce tedy hned po prožitých zažitcích není se ani čemu divit. (Na rozdíl od spousty knih s tím to tématem.) Je to o vnitřní síle člověka a víře na nový život. Jen pro zajímavost jsem si vyzkoušel 36ti hodinovou hladovku a myslím, že být v situaci autora tak spáchám sebevraždu.
"Krásně" napsaný příběh o tom, co se před téměř 70 lety odehrávalo v Evropě. Člověku se tomu až nechce věřit, co vše museli Židé podstupovat. Opravdu silný příběh, který v každém vyvolá smíšené pocity.
A zfilmování tohoto příběhu je naprosto uvěřitelně realistické. Maximálně doporučuji přečíst knihu a poté shlédnout i film.
Ani se nechce věřit, co se to událo židům před sedmdesáti lety v civilizované Evropě. Jejich utrpení bylo tak nepochopitelně obrovské, že je až mimo lidské chápání. Film doporučuji, je stejně dobrý jako kniha, což se málokdy podaří. Autor knihu napsal bez emocí, předsudků a obviňování. O to více mu to věřím...
Je to rozhodně silná kniha a je až neuvěřitelné, čím vším Władysław Szpilman musel projít, kolikrát měl k smrti opravdu hodně blízko a přesto se mu podařilo přežít. Tato kniha se řadí mezi ty, které nesou důležité a zároveň otřesné svědectví o tom, co se dělo ve varšavském ghettu za 2. světové války.
Pravdou je, že jsem od této knihy čekala trochu víc... nedokázala ve mně vzbudit takové emoce jako jiné knihy s podobnou tématikou. Nejvíc ze všeho mě zasáhly a dostaly krátké úryvky z deníku německého důstojníka, který koncem války pomohl Szpilmanovi přežít a který nacionální socialismus a zvěrstva páchaná nacisty dost ostře odsoudil... je z těch úryvků jasně patrné, že ne všichni Němci museli být nutně stejně krutí a zaslepení.
Autorovi bych za statečnost, vytrvalost a vůbec za všechno, čím si musel projít a přesto to nevzdal, dala 6/5, ale kniha mě po literární stránce bohužel tolik neoslovila, proto hodnotím 3/5.
Kde se v lidech bere ta nenávist k lidem? Pane Bože, jak se může člověk chovat k člověku s takovou zrůdností? Kniha je úžasná, ale chvílemi jsem se styděl za to, že k lidem patřím . Ani hyeny se takhle vzájemně netrápí. Nejhorší je, že zas někde ve světě někdo přišel s další nesmyslnou teorií a další a další tomu věří.Po dočtení této knihy mě napadlo jen jediné- A co bude dál s námi, s lidmi???
Film ve mně zanechal silný zážitek, myslela jsem, že kniha nebude tak dobrá, ale mýlila jsem se. Vynikající! Tedy pokud hodnotím zážitek z knihy a emoce, které se dostavily. Příběh jako takový, je velmi smutný, pro nás, co žijeme v této době, téměř nepochopitelný. Doporučuji každému přečíst.
Tak tohle je kniha s velkým K...
Člověku se nechce ani uvěřit, co všechno si museli Židé vytrpět. Co dokáže lidská nenávist,chladnokrevnost a krutost. Vždy když narazím na toto téma, nedokážu pochopit, kde se v člověku dokáže brát takové zlo. A proč se vlastně lidstvo z krutých částí dějin nedokáže opakovaně poučit...
Spousta čtenářů tu píše, že by se toto dílo mělo stát součástí povinné četby. Ano! Absolutně souhlasím. Každý by se měl alespoň na chvilku potkat s tímto příběhem či podobným tomuto... možná se pak na některé své životní situace začne koukat jinýma očima... a komár přestane být velbloudem...
Knihu jsem četla několikrát a pořád se k ní vracím...nevím proč,když téma je strašné. Myslím,že by jsi měl každý tuto dobu stále připomínat...DOPORUČUJI
Zdá se, že člověk je odsouzen k tomu, aby činil víc zla, než dobra. - Wilm Hosenfeld
Neobyčejná kniha ukazující život židů za války ve Varšavě. Tolik zajímavé a přitom strašné téma z pohledu obyčejného člověka, o hrdinství obyčejných lidí, ale také o zbabělosti a podrazech. To vše zpracováno ve čtivém textu a obohaceno útržky z deníku německého důstojníka Wilma Hosenfelda, který zachránil několik polských židů. Ho však už nedokázal zachránit nikdo.
Co to dát jako povinnou četbu ve školách? Naučí se snad lépe z učebnic než z opravdvého životního příběhu? Tak silný a emotivní příběh nemůže nikoho nechat chladným.. Čekání na knihu v knihovně než jsem jí objevila v regále se vyplatilo, Teď jen nechat příběh uležet a pustit se do filmu...:)
Tahle kniha mě uchvátila,přestože je v ní popisováno tolik krutosti a utrpení.Je nepředstavitelné,co všechno museli lidé vytrpět v době války,to nesmyslné vyhlazování Židů,ztráta rodiny,ztráta domova,ztráta života.Znám to jen z knih a vyprávění,ale i tak mi to nahání hrůzu.Nikdy už nesmíme dopustit,aby se člověk postavil proti člověku!
Kniha psaná po 2. světové válce, ještě za tepla. Bez nějakých příkras, prostě tak jako to bylo. Přiložené úryvky z deníku kapitána Wilma Hosenfelda dodávají knize ještě něco navíc. Velmi silný příběh.
Čtenářská výzva 2016: Kniha napsaná nebo inspirovaná skutečností.