Pichlavá láska
Jane O'Connor
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436947/bmid_pichlava-laska-X7a-436947.jpg
4
38
38
Když někdo žije tak dlouho sám, uzavřen ve svém vlastním mikrosvětě, stejně jako Sylvie, zákonitě se stane trochu pichlavým. Obzvlášť, když se s vámi život právě nemazlí. Sylvie již léta tajně miluje svého šéfa, profesora Lomaxe, a tiše doufá, že se třeba jednou rozvede a zjistí, že je vedle něho i ona. Když právě neobdivuje pana profesora, pomáhá Sylvie v místním útulku pro ježky. Život plyne v příjemné jednotvárnosti a nic zvláštního se neděje. Až do okamžiku, kdy se Sylvie dozví, že se její milovaný profesor opravdu rozvádí. Že by se její naděje konečně naplnily? Už konečně nebude muset jen snít… Ovšem ouha, pan profesor nasměroval svou náklonnost úplně jiným směrem – k mladé a krásné doktorandce Lole. Sylvie se po letech tvrdě probouzí ze svého snu, kterého se však nechce jen tak lehce vzdát.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku knihy, jsem si říkala že Sylvie se chová jak malé dítě. Upnula se na profesora a hodně si přibarvovala něco co se nejspíš nestane. Tímto mi byla hlavní postava dost nesympatická. Ale asi v polovině knihy se dozvídáme, proč se tak moc nesnáší s Kamalem. A po tomto zjištění se můj pohled na Sylvii změnil. Jinak kniha je nenáročná na čtení a hlavně je to příjemná oddechovka.
TAK JÁ JSEM PŘED PÁR DNY U NÁS NA SÍDLIŠTI U HLAVNÍ SILNICE ZACHRAŇOVALA JEŽKA :-)
Rukou osudu jsem pak o víkendu sáhla po této knížce, kterou jsem měla připravenou na kopici od Vánoc a oni jedním z hlavních témat knihy jsou ježci a jejich záchranná stanice v Londýně :-)
Pichlavá láska není samozřejmně jen ta ježčí :-)
První polovina knížky se tak nějak táhne, hlavní hrdinka Sylvie mi lezla dost na nervy.
Od druhé půlky se dozvídáme, co vězí za strašným chováním Sylvie, až jí začnete mít i trochu rádi.
Konec byl třešnička na dortu, chtěla bych být u toho když odjíždí a profesor s milenkou na ní čučí.
První polovina knížky se tak nějak táhne, hlavní hrdinka Sylvie mi lezla dost na nervy.
Od druhé půlky se dozvídáme, co vězí za strašným chováním Sylvie, až jí začnete mít i trochu rádi.
Konec byl třešnička na dortu, chtěla bych být u toho když odjíždí a profesor s milenkou na ní čučí.
(SPOILER)
Od knihy jsem neměla žádné velké očekávání, ale o to víc jsem byla mile překvapena. Je psána formou deníku, příběh se rozvíjí plynule a přirozeně, životní osudy jsou odhalovány v tu pravou chvíli a postupně.
Hlavní postava je dvaapadesátiletá Sylvia, která je svobodná a bezdětná. Už to je komplikované, protože na takovou ženu se většinou hledí jak na nějakého vyvrhele společnosti. Ale všechno má svůj důvod.
Prvním z nich byl Carl Lomax. Univerzitní profesor, stejně starý jako Sylvia, kterému dělala asistentku a do kterého byla dlouhých patnáct let beznadějně zamilovaná a vzhlížela k němu, jak k nějaké modle. Doufala, že jednoho dne se rozvede a bude s ní. K rozvodu došlo, jenže krátce na to se objevila Lola, o dvacet let mladší žena, která měla profesorovi víc co nabídnout. Jenže Lola byla paradoxně pro Sylvii ten nejmenší problém. Snažila se ji sice zdiskreditovat, přitáhnout profesora zase zpět k sobě, jenže nakonec musela sundat své růžové brýle a zjistit, že profesor rozhodně není ten pan dokonalý a že jeho manželka měla pravdu, když říkala, že za rozpad jejich manželství může on.
Další důležitou součástí příběhu, jsou vztahy se Sylviinou rodinou. Má mladší sestru Millie, která nad ní drží ochrannou ruku, zbožňují se, jen se švagrem Kamalem a neteří Crystal si nerozumějí. I zde to má svůj důvod, když se v průběhu knihy čtenář dozví, že Sylvia s Kamalem před sedmnácti lety jednou spala a následkem toho ještě otěhotněla. Millie se vše dozví samozřejmě v tu nejhorší možnou chvíli a je to jediná Sylvia, která je ta špatná. Ale ona spíš byla ta jediná, která opravdu trpěla. Když tolik let v sobě musela dusit to tajemství, aby sestře neublížila a hlavně, žít s pocitem, že dva dny poté, co podstoupila potrat, její sestra oznámila své těhotenství, s tím samým mužem. Poté také dávalo smysl, proč si nerozuměla s neteří. Protože dívat se na ni a zároveň vědět, že své dítě dala pryč, to nikdy nepřebolí.
Jedinou svoji útěchu tak shledávala v ježčím útulku, kam chodila vypomáhat a kde se vlastně její příběh nakonec obrátil k lepšímu.
Musím říct, že samotný závěr se mi opravdu líbil. To, jak se nakonec sblížili s Crystal, jak pokračovala v Jonasově práci, i úplně poslední scéna náznaku smíření s Millie, takový lehký posměch nad profesorem a Lolou a že i s Neilem to půjde tím správným směrem.
(SPOILER)
V první půlce jsem si říkala, že snad mimo Jonase (a ježků) tam není jediná sympatická postava, každopádně Sylvie to určitě nebyla. To co předváděla v rámci rodiny a v práci bylo občas nejen pichlavé, ale i silně přes čáru. V druhé polovině, kdy se více věcí objasní a čtenář má pro některé chování ždibec pochopení, je to lepší, i když její výpomoc v rámci útulku měla dlouhou absenci. Bylo smutné o co v životě, "s pomocí" Kamala a následně své zaslepenosti vůči profesorovi, přišla. V druhé polovině se mi nejvíc zamlouvala Crystal. Evidentně měla srdce i rozum a znala své rodiče, ale jsou prostě věci, které se sourozencům a přátelům nedělají, a pokud ano, jsou na vině oba "účastníci".
Pobavil mě závěr, a to Sylviin odjezd z výstavy, jak ten efekt, tak i to, kdo jí vezl.
Našla jsem tuto knihu ve zlevněné sekci, název a anotace slibovala ježky- jednoho doma mám, knihy s tímto tématem mám ráda, a tak jsem se do ní pustila. Kvůli hodnocení jsem neočekávala žádnou pecku, ale byla jsem mile překvapena.
Znáte to "od nenávisti k lásce?" Tak to jsem měla s touto knihou. Začátek byl příšernej, Sylvia mi byla tak nesympatická! Ale čím víc jsem se toho dozvěděla o její minulosti, tím víc mi bylo líto toho, že jsem ji po prvních stránkách odsoudila. Je mi to líto, Sylvie, promiň. Bylo hezké pozorovat tu změnu v jejím chování, v jejím životě a mezitím se dozvědět i něco o ježcích.
Líbilo se mi to, vlastně moc. Teda až ta druhá polovina.. :)
Musím jen souhlasit, první půlka mě prudila, že je zamilovaná 15 let do někoho a nepozná, že on o ní nestojí? Až tak od půlky se to začalo konečně trošku vyvíjet a dávat tomu tak nějak řád a lidskost, četlo se to docela dobře.
Ten název mě tak nějak provokoval (i ten obrázek), a tak jsem se do tohoto románu pro ženy pustila. Je to celkem čtivé, ale nakonec spíše průměr a jedna hvězdička je za ty ježky :)
Do první polovinu příběhu jsem Sylvii nechápala, její chování bylo příšerné a já si říkala, že nejhorší jsou zapšklé staré panny, které jsou naivní a v třiapadesáti platonicky zamilované do svého šéfa. Jenže příběh se překulil do druhé poloviny a já jsem zírala a četla tak dlouho, dokud jsem neskončila. Čtenář pochopí a porozumí jejím pohnutkám i těm jejím ježčím bodlinám. Za mě skvěle napsaná kniha a jak už psala Ivuska.09, za příběhem je více přidané hodnoty, než nabízí anotace.
Tato kniha ukrývá trochu jiný příběh, než jsem původně čekala - romantika tady opravdu není hlavním tématem. Pro mě je tohle čtivo vedoucí k zamyšlení, kam až může vést platonická láska. Nakonec bylo pro hlavní hrdinku dobré, že to všechno bylo tak, jak to bylo. Určitě doporučuji starším ženám, hlavní hrdinka je padesátnice, takže k ní budou mít blíže. Celkově je příběh mnohem vyzrálejší, než se zdá z anotace.
Mně se kniha moc líbila.Čtivý,hluboce propracovaný příběh stárnoucí osamělé ženy,přesto místy vtipný.Kniha má spád,čte se jedním dechem.
Mrzí mě, že první polovina není stejně dobrá jako druhá, knížka má pomalejší rozjezd, a možná proto by někoho mohla odradit. Sylvie se zdá jako extra protivná ženská, ale postupně jí začnete rozumět...
Pichlavá láska
Pohodový oddychový příběh