Pickanterie

12.04.2021

Už jsem psala o svém okouzlení slovními hříčkami, natož těmi se jmény: Pickanterie jako kniha shrnující život a dílo satirika a vtipného člověka (zcela jistě) J. R. Picka. Hezké.
Židovský původ, koncentrační tábor, tuberkulózou zničené plíce, zakázaná činnost za normalizace, předčasná smrt. Ze všeho toho si ale dokázal dělat legraci, kromě té smrti, ale i to by určitě bylo k popukání, protože Pick byl mistr zkratky a skvělých aforismů. Přiznám se, že právě kvůli tomu jsem si knížku koupila (vyřazenou z fondu knihovny), méně kvůli studiím nebo vzpomínkám jeho známých. Také jsem je přečetla, ale aforismy a drobné legrácky plné sebeironie, ty jsem si užívala maximálně.
Stejně jako u Pickových Monoléček muže s plnovousem, kde je můj komentář jako jediný (už dva roky), se i tady můžu roztáhnout s ochutnávkami:

Vlastní životopis
Narodil jsem se v květnu 1925. Kromě krátkých cest do Řevnic, do Ústí, na Krym, do Hradce Králové, pobytu na letním bytě a v koncentračním táboře jsem žil v Praze.
Když jsem dokončil vysokou školu, stal jsem se filosofem. Jednak proto, že jsem na to měl diplom, a pak proto, že jsem nedostal místo.
Pokud jsem o to požádán, píši rovněž kritiky. Dle toho, že jsem o to žádán stále méně, soudím, že je píšu dobře.

Když ti loupám kůru,
pomeranči,
myslím na tu důru,
na svou Anči.
Co kdybych ji za hlavičku vzal
a tak jako tobě kůru oloupal,
kůru mozkovou.
Třeba by pak nebyla už důrou takovou.

Přikázání pro dítě ze spisovatelské rodiny:
Čti otce svého i matku svou!

A jeden z roku 2021 (ne, 1966, ale …)
Mám rád pořádek,
čisté prostředí,
klid,
skromnost,
upřímnost,
poctivost
a slušnost.
Ale přesto: doma je doma.