Pidilidi
Mary Norton
Pohádkový příběh o světě Pidilidí, malých tvorečků žijících ve skrýších ve starých domech, pro děti kolem deseti let. V Anglii, v jednom starém domě bydlí stará paní Žofie, kuchařka paní Drdlová a zahradník Krapítek. Kromě nich tam však žijí také Hodinovi, Muzikářovi, Římsovi a další rodiny, o kterých nemají lidé ani tušení. Jsou to Pidilidi - půjčovníci, co si půjčují na své živobytí. Jsou přesvědčeni, že lidští obři jsou tu jen kvůli nim, aby si měli od koho půjčovat věci, jídlo... Z Indie přijíždí k tetě Žofii na návštěvu desetiletý chlapec. Postupně poznává svět Pidilidí prostřednictvím své kamarádky Arielky Hodinové. Katastrofa však na sebe nenechá dlouho čekat. Zajímavý příběh doprovázejí stylové ilustrace Fr. Skály ml.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 2006 , Albatros (ČR)Originální název:
The Borrowers, 1952
více info...
Přidat komentář
Ten, kdo viděl pár animáků, by si mohl v souvislosti s pidilidmi hned představit souboje s kočkou nebo nějaké kličkování mezi kuchyňskými noži, ale žádné takové eskapády u Mary Nortonové nejsou. Spíše popisy domova malých človíčků (praktikujících pěknou cirkulační ekonomiku) a Arielčinu snahu z tohoto domova, který je pro ni klecí, alespoň na chvíli uniknout. Ne že by kniha nebyla napínavá - zvlášť ke konci je to pořádně dramatické. Starosvětskou atmosféru anglických venkovských sídel a doby, kdy Anglie byla koloniální říší, dokreslují krásné černobílé ilustrace Františka Skály. Poslední věta knihy je ovšem podpásovka…
Kniha je moc pěkná a nádherné ilustrace umocnily jedinečný zážitek z knihy :-)
Po shlédnutí filmu jsem se pustila do přečtení i knižní předlohy. Osudy rodiny Hodinových, přátelství malé pidiholky Arielky s lidských chlapcem je krásné vyprávění o životě pidilidí, kteří žijí v souladu s obyvateli domu, aniž by ti o tom vůbec věděli.
dobré, i když asi lepší pro trochu starší děti, než kterým jsem to četla. ale i mladší měli zážitek. v knize je jistá dávka lidskosti, která zaujme i dospělého čtenáře.
Hezký nápad. Dřív jsem se v noci bála každého zašramocení, po přečtení téhle knížky, jsme všechno sváděli na Pidilidi i ztráty levých ponožek.
Autorka má očividnou radost ze zařizování domácnosti pidilidí pomocí špulek, krabiček, špendlíků a dalších napůjčovaných malých předmětů. A není to nuda ani pro čtenáře. Další příjemnou věcí je vnitřní boj malé Arielky, která by se ráda vymknula očekávanému osudu plnému osamělosti. Děj nemá pointu v romantickém řešení, což je skvělé. Chování postav je realistické, uvěřitelné, autorka byla dobrá pozorovatelka lidí. Velmi zajímavé je automatické přesvědčení Arielky, že půjčování je jakýsi "zákon přírody", není na něm nic nemorálního – lidé jsou v menšině, vymírají a jsou vlastně na světě kvůli pidilidem. Stejně automaticky pak dospěláci spěchají s likvidací pidilidí. Tyto reakce pěkně nasvěcují stereotypy a bezděčné násilí, které s sebou nesou.