Pieseň vďaky Veľkňazovi Kristovi
Stanislava Ernstová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534810/bmid_piesen-vdaky-velknazovi-kristovi-65fdd0c073610.jpg
5
1
1
Sr. Mária Stanislava Ernstová byla Voršilka Římské unie řádu sv.Voršily (OSU). Díky její věrnosti vedení Ducha Svatého a její poslušnosti svému duchovnímu vůdci, jenž jí nařídil, aby psala o své duchovní cestě, můžeme nahlédnout alespoň trochu do hloubky jejího duchovního života plného víry, lásky a důvěry. Umožňují to rukopisy, které se zachovaly. Jsou to její Deníky, autobiografie s názvem Cestou všeobecného kňažstva a Pieseň vďaky Veľkňazovi Kristovi. Pro její spiritualitu je charakteristická úcta a láska ke Kristu Veleknězi. Vnímá vnuknutí stát se podobnou tomuto vznešenému vzoru neustálou obětí ve spojení s Kristovou obětí. Svoje osobní povolání vidí v modlitbě, oběti, pomocí kněžím, pokračováním v přinášení Kristovy oběti a v apoštolské práci pro spásu duší. Toto vše mohla v těžkých okolnostech, ve kterých žila, uskutečnit jedině s Boží pomocí. Vše jí sloužilo k tomu, aby mohla spojovat své oběti s obětí Krista. Sama to vyjadřuje takto: "Neustálý akt lásky a oběti nejen, že je možný, ale je i nutný, pokud máme žít doopravdy svůj křesťanský život, a zvlášť život zasvěcený." V jejím apoštolském díle modlitby a oběti pokračují Služebníci Ježíšova Velekněžského Srdce (SJVS), kteří se přímo odkazují na sr. Stanislavu, coby duchovní zakladatelku tohoto hnutí. https://aletti.cz/sjvs/... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2017 |  Novéna ke Kristu - Veleknězi se slovy Stanislavy Ernstové |
| 2011 | Pieseň vďaky Veľkňazovi Kristovi |
Mimořádně zajímavá osobnost slovenské církve minulého století. Prověřená nejprve hrůzami války, později represemi komunistického režimu. V rámci akce "Ř" internována na Bílou Vodu (ČR, Jesenicko), kde je společně se stovkami dalších řeholnic, které byly vyhnány ze svých klášterů, pohřbena.
Neobyčejně vzdělaná, pracovala jako učitelka, znala několik jazyků, hudebně nadaná, ale především duchovně vyzrálá osobnost. Poznává, že její úloha v církvi je neustálá modlitba a oběť v duchu Krista Velekněze. Píše rukopisy o vznešenosti všeobecného kněžství a touží založit skupinu lidí, kteří by se modlili a obětovali za kněze. Sama píše před svou smrtí, že se jí to již nepodaří, ale že nyní ví a je klidná, protože Duch Svatý si vzbudí v církvi duši, která v tomto díle bude pokračovat. Její prožitky s Kristem jsou, jak víme, rovněž mystického charakteru. Duchovní vedení měla od jezuitů. Hnutí, které pokračuje v jejím apoštolském přání nese dnes název Služebníci Ježíšova Velekněžského Srdce a čítá dnes více jak 7000 členů (osob různých povolání a stavů) převážně v ČR, na Slovensku, ale i v dalších zemích.
Kniha je velmi čtivou autobiografií a rozhodně stojí za přečtení a seznámení se s touto výjimečnou řeholní sestrou.