Pijan
Hans Fallada (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344665/bmid_pijan-EfE-344665.jpg
4
153
153
Ako môže alkohol človeku zničiť život. Do slovenčiny preložil František Kalina.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1977 , Osveta (Martin)Originální název:
Der Trinker, 1950
více info...
Přidat komentář
Zpočátku velmi živá a zábavná kniha plná zvratů a Sommerových eskapád, zhruba v polovině však zcela změní směr a je trochu hluchou přehlídkou pobytu v léčebně. Nicméně velmi zajímavě napsaná.
Spořádaný člověk, který propadne alkoholu v této knize téměř hned. Někdo pije celý život a dokáže to ustát, někdo je alkoholik po pár skleničkách a zničí si život. Nezřízené pití téměř jistě skončí špatně, tento pán nebyl výjimkou. Postupně přišel o vše. Na konci knihy i po dlouhé abstinenci v ústavu je jediným přáním tohoto muže se ještě alespoň jednou napít a zažít ten slastný pocit alkoholového opojení.
No nejak nedokazu si z knihy sednout na zadek.. Hlavni postava me rozcilovala az do konce, takove radoby mucedniky v oblibe urcite nemam...
Nekomfortní, znepokojivé čtení autora, který se považoval za lúzra - a asi jím do jisté míry byl. U nás čten v padesátých a šedesátých letech, pak upadl do zapomnění (akorát dva výjimečné české TV počiny ho připomněly - Ubohý pan Kufalt a podmanivé I ve smrti sami - a cca před deseti lety byly vydány dva z jeho lepších románů). Pijan je autentický záznam pádu na dno, nejen prostřednictvím závislosti, ale také kvůli osobnostní nekonzistentnosti a soustavnému lpění na sebeklamu; zhruba ve třetině se příběh mění v živočichopis nejnižších vrstev, závisláků, trestanců a slabo- až choromyslných, z jejichž řad není cesty ven... Jedna z kauzálních linií je obzvláště zajímavá, mám na mysli Sommerovy neustávající komentáře manželčiny "zdatnosti", kterou vnímá úkorně a jako příčinu vlastního pocitu nedostatečnosti. (Ach, ta neochota k empatii, neschopnost hledat možnosti porozumění či domluvy...) Kniha není žádný zázrak, ale jistá syrovost a pokoušení upřímnosti z ní dělá výjimečný zážitek svého druhu.
"Nesmím ovšem zamlčet, že k tomuto pocitu štěstí velmi podstatně přispěla okolnost, že jsem v kapse kalhot našel láhev Žitné, která se při pranici nerozbila ani nevytekla."
Poměrně vystihující věta všech alkoholiků podobným Ervínovi Sommerovi. Líbil se mi popis vězení, nalákalo autobiografické zpracování, ale jako celek průměrná kniha.
První část knihy byla velmi čtivé, druhá byla trochu slabší. Co se příběhu týče zase jsem si ověřil, jak snadno může člověk "z dobré společnosti" padnout na úplné dno.
Působivá sonda do cesty k alkoholové závislosti. Spořádaný obchodník a občan se postupně dostává na samé dno společnosti. Poutavý příběh se zajímavými zápletkami a exkursemi do různých prostředí. Nenásilnou cestou upozorňuje, že Damoklův meč závislosti visí nad většinou z nás, i když si jej nechceme připustit.
Skvělá kniha, poslouchala jsem ji jako audio. Stále aktuální problematika, autentické popisy stavů spojených s nadměrnou konzumací alkoholu. Líbila se mi i další část popisující život (nebo spíš přežívání) ve věznici a v léčebně. Tato část je poplatná době, v níž se odehrává.
Poslouchaná jako audiokniha, kterou skvěle přečetl svým typickým hlasem a výrazným přednesem herec Pavel Soukup. Líčí dramatický příběh obchodníka Ervina Sommera, který díky závislosti na alkoholu, padá na samé dno. Přichází o všechno - manželku, obchod i o svobodu.
Vnímal jsem tuhle knihu jako dva na sobě dost nezávislé příběhy. Rychlý úpadek pod vlivem alkoholu se mi nezdál nijak zvlášť navazovat na druhou polovinu románu, ve které se Ervín, zoufale nevybaven jakýmikoli praktickými kompetencemi, nějak snaží přežít v prostředí, které je silně pod jeho sociálním standardem. V té druhé části už alkohol prakticky nehraje roli (nemluví a nepřemýšlí o něm ani Ervín sám, ani to není tématem hovorů či aktivit jeho spoluchovanců, pokud si to správně pamatuji) - kdyby se za mříže dostal vinou nějakého justičního omylu, nebyla by druhá polovina jeho příběhu zřejmě příliš jiná.
S pobytem v léčebně ani ve vazební věznici zkušenost nemám, takže autenticitu nemohu posoudit, ale ten rychlopropad na alkoholové dno mi přišel hodně málo věrohodný. Kdybych z anotace nevěděl, že se jedná o částečnou autobiografii, silně bych pana Falladu podezíral, že píše od svého spisovatelského stolu o něčem, o čem nemá tušení.
Ale nejspíš ten Ervínův fofr, se kterým se vydal do rukou démona alkoholu, souvisí s tím, jak prázdný jeho život byl. Maloměšťácké nakašírované prázdné nic, ve kterém se Ervín nemůže o nic reálného opřít! Ne, tyhle chabé kulisy opravdového života nemohly být ve chvílích životních zkoušek žádnou oporou. A tak jsem si až říkal, jestli ve skutečnosti, i přes všechny stesky a stěžování si na prostředí za mřížemi, o návrat do života opravdu stál. Jestli to celé jeho počínání nebyla touha nežít - a tedy vlastně sebevražda člověka, který je příliš zbabělý, než aby ji na sobě skutečně vykonal.
Posloucháno jako audio skvěle načteno Pavlem Soukupem . Kniha je z části autobiografická. Nevím, nemůžu posoudit s alkoholem žádné velké zkušenosti nemám:):) , ale přijde mi divné jak rychle se z Ervína stal alkoholik ( po jedné skleničce?) A když se pak dostal do vězení a posléze do blázince , tak neměl vůbec žádné abstinenční příznaky. Ale konec byl smutný, ale to se dalo čekat ( nebo nevím co E. čekal )
Husté! A teraz mi niekto vysvetlite, prečo je alkohol stále legálnou drogou, keď dokáže takto totálne rozložiť človeku život na cimprcampr úplne rovnako ako nelegálne drogy. Bohužiaľ mám vo svojom okolí nejeden podobný zmarený osud. Smutné, keď jeden takýto pijan zničí nielen seba, ale i celú svoju rodinu. Aký je rozdiel oproti zakázaným látkam?
Skvěle napsaná studie člověka, který spadl velmi rychle až na dno. Neseděly mi dvě věci, když se téměř abstinent po první skleničce tvrdého alkoholu stal okamžitě nezřízeným pijanem a poté téměř žádné abstinenční příznaky po zamezení možnosti dostat se k alkoholu. Z osobní zkušenosti posoudit nemohu (alkohol mi nechutná a nevidím smysl v tom, ničit si mozkové buňky něčím tak zbytečným, jako je právě alkohol). Částečně to autor vysvětluje tím, že Ervín Sommer nebyl alkoholikem tak dlouho, a tak se u něj nerozvinuly příznaky tak typické pro alkoholiky. A také, sám Hans Fallada alkoholikem byl, tak kdo jsem já, abych posuzovala, jak se alkoholik má typicky chovat. Román je to jinak veskrze výtečný. Pokud alespoň jednoho potenciálního alkoholika odradil od pití, tak mu tleskám.
(SPOILER) Výborně načtená kniha sympatickým Pavlem Soukupem, jehož typický hlas i skvělý přednes dodávají knize šťávu. Příběh o překvapivě rychlém pádu obyčejného, tuctového muže ze střední vrstvy až na absolutní dno alkoholem čpějícího zoufalého "štěstí". Člověku z určitých momentů v knize nabíhá husí kůže, obzvláště když mu připomínají chvíle z vlastního života s alkoholikem, které někdy byly opravdové beznadějné martyrium.
Posloucháno jako audiokniha s vynikajícím Pavlem Soukupem. Na to, že byla napsána v 1944 má pořád platnost a věřím, že tyto příběhy kolem nás stále běží a běžet budou. Výborně načasováno do Suchejho února:-)
Autor prostě věděl, o čem píše. Jako odstrašující případ dobrý. A stále platný.
Mám rád knihy o alkoholikoch, a tak som siahol po tejto starine. A veľmi príjemne ma to prekvapilo! Najprv pozorujeme celkom úspešného obchodníka, ktorý sa (evidentne z nudy, rozmaru a manželskej krízy) rozhodne uchlastať. Nuž a behom pár týždňov sa mu podarí prechlastať sa do skutočne zúfalého, bezprizorného stavu, takže sa potom dostáva do basy a následne do blázinca. Hans Fallada tieto stavy popisuje síce takým tým klasickým jazykom (rozumej: žiadne špecifické metafory ani surrealistické experimenty), ale zasa vás dosť podrobne prevedie vnútornými stavmi a haluzami poriadneho pijana. A potom vám veľmi detailne, naturalisticky popíše podmienky nažívania v base a blázinci - hnus a samota, postavy a postavičky, blázni a podvodníci... Ľudia sa nemenia, ľudia sú v princípe po stáročia stále rovnaký.
Výborná kniha, která si zaslouží plné hodnocení.
Hrdina mě tedy často vytáčel svou hloupostí, která se umocňovala jeho divokými opicemi, kdy šel do plnejch během chvíle. Zároveň to bylo tak autentické, že mi celou dobu čtení běhal mráz po zádech. A to není málo...
Autorovy další knížky
| 2012 |  Každý umírá sám |
| 2011 | Pijan |
| 1934 | Ubohý pan Kufalt |
| 1958 | Vlk mezi vlky I. |
| 1973 |  Občánku, a co teď? |
Trošku jsem sázel na to, že se nějakejm vypitózním eskapádám pořádně zasměju, ale pozor! Byl to omyl jako játra v převleku za paletu cementu. Bylo to k smíchu? Nebylo. Bylo to smutný? Svým způsobem jo. Bylo to strašidelný? Ne, bylo to zatraceně děsivý.
Pan velkoobchodník si jednou čuchne ke špuntu, a jak si k němu čuchne tajně a zjistí, že je to celkem fajn, už jede na sáních do úplně jinýho života. Do života, kde játra musej makat přesčas takovým způsobem, že vypadaj jako strojovna Titaniku těsně před tím, než si do ní najde cestu oceán.
Takovej nenápadnej člověk jako je Ervín Léto. Nenápadnej, slušnej a najednou vymění koňak za cisternu režný a myslí si, že ta co mu jí nosí po flaškách na něj zabírá. Jenže ta do sebe zasouvá tak leda bankovky a dlužní úpisy a Ervín staví stany na poklopci akorát při pohledu na režnou.
První půlka je plná blbostí, úskoků, slibů, útěků, který jsou úplně pitomý, protože je smontovala dohromady vypitá hlava a uzavírá se cestou do kriminálu a léčebny. Kámo, v tý době co to psal se nechceš dostat ani do pakárny, ani do léčebny. Nemusíš se z ní dostat. A jestli jo, tak nevím, jakej máš pak život venku po tom režimu za zdí.
V knize hlad je pohled do hlavy člověka, co má větší hlad, než já před večeří po inhalaci špenátu a má ho furt. Tady je to pohled do myšlenek pořádnýho vejpitky. Nepije moc dlouho, ale pije strašně. Sebe a všechny kolem přesvědčuje, že ho to jenom uklidňuje. To jsem někdy dělal taky. Pak se doma kradou stříbrný příbory...
Čekal jsem jinej závěr a nezasmál jsem se ani jednou. Myslím že by si to měl přečíst každej, kdo sobě a svýmu okolí říká, že to má pod kontrolou a občas si něčeho tajně přihne v komoře. Já si už nepřihejbám a vydrží mi to aspoň do podzimu, než začnou plískanice. To si budu muset přihnout pořádně, než začnou plískanice v plínách, který budu muset vyměňovat. Mnozí by řekli, že budu vyměňovat leda svoje vlastní, ale tak tomu přeci jen není...