Piknik u cesty
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/99_/9950/bmid_piknik-u-cesty-C6n-9950.PNG
4
1530
1530
Bratři Strugačtí jsou dnes nejvýznamnější zástupci sovětské science fiction, uznávaní a vydávaní v celém světě. Za Piknik u cesty dostali švédskou cenu Julese Verna, za jinou knihu významnou sovětskou cenu Aelita, určenou pro nejlepší vědeckofantastická díla. Mnoho jejich knih vyšlo i česky. Piknik u cesty vychází u nás podruhé (poprvé v roce 1973), aby se s tímto pozoruhodným dílem mohla seznámit i další čtenářská generace. „Stalker" — slídič — Roderick Shoehardt je hlavním hrdinou románu, který se odehrává v blízké budoucnosti v nejmenované zemi Severní Ameriky. Objevy tajemných stop po možné návštěvě z vesmíru vyvolávají horečku téměř zlatokopeckou, když se zjistí, že nalezené předměty mají zázračné vlastnosti, na Zemi nevídané. Skrývá se v nich však i smrtelné nebezpečí nejen pro stalkery, ale i pro jejich potomky. V pestrém ději autoři kombinují sci-fi s prvky westernu, pohádky i detektivky a dosahují tím působivého napětí. Příběh má i varovný podtext — upozorňuje na nedomyšlenou činnost lidí, kteří v honbě za ziskem ignorují důsledky svého konání. Edice: Máj ; Sv. 450 Doslov a pozn. o autorech: Miroslava Genčiová Ilustrace a kresba na obálce : Jiří Jirka... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1985 , Mladá fronta , TritonOriginální název:
Пикник на обочине (Piknik na obočině), 1972
více info...
Přidat komentář
Kniha se zaobírá „drsnými chlapy, rebely“. Neustále dokola se opíjejí, aby dokázaly ten život přežít, kouří jak fabriky. Není o co se snažit. Filosofují o neexistujícím smyslu života. A pak to zase zapijí a zapálí si… Do zóny mimozemské návštěvy se podíváme až v poslední kapitole. A není tu nic tajemného ani děsivého. Spíš nechutného. Trochu jak zákopy 1. světové války. Takže shrnuto podtrženo – kniha mi nijak nenadchla. Dostala jsem se k ní na základě srovnání s VanderMeerovou „Anihilací“, ale byl to krok vedle. V Pikniku u cesty jsem nenašla žádného srozumitelného hrdinu, žádnou tajemnou atmosféru ani zajímavý děj.
V prvé řadě obdivuji jakousi skromnost autorů. Z tohoto tématu, z Pásma, by se dalo vytěžit mnohem mnohem více. Umím si představit, že kdyby někdo s touto myšlenkou přišel dnes, kniha by měla 400 stran + další dva díly, jeden film v Hollywoodu a my všichni bychom byli Pásmem přehlceni. Věděli bychom od A do Z jak vlastně vzniklo, co vše se tam děje, kdo všechno tam je, jak to funguje, co je s Agnes, co je s ostatními z Pásma, jak žijí lidé z dané oblasti atd atd. A my to nevíme, lámeme si nad tím hlavu, chceme od autorů vědět víc a nemůžeme! Výborné dílo, mohlo z toho být mnohem více, ale autoři si svou skromnou myšlenku nechali pro sebe. Doporučuji!
Skvělé sci-fi, které ale působí velice skutečně - svými postavami a jejich životními útrapami. Není co vytknout.
myšlienka existencie pásma by vydala aj na tisíc strán, škoda že kniha je tak krátka, z tejto témy by sa dalo vytažiť o dosť viacej
Sci-fi klasika, která mě rozhodně zaujala víc než původní sovětská filmová adaptace. Více se mi ale líbila úžasná povídka „Zvonka“, která byla součástí knihy.
Klasika, která by milovníkům scifi a koneckonců i těm, koho baví filosoficky laděné příběhy, neměla určitě ujít. Vtipné a poučné, lehce výsměšné, podivné a přitom zábavné...doporučuji a jdu se kouknout na Tarkovského (prastarý) film.
Fascinující a vtahující knížka. Líčí svět poté, co se nárazově a podivně potkal s mimozemskou civilizací. Následky toho setkání jsou úplně jiné, než jak si je obvykle představujeme. Nikomu při něm nešlo o NÁS, prostě to byl jen kus planety, kam komusi cosi upadlo... nebo kam vysypal hromadu odpadků po pikniku.
A je to nesmírně osvěžující pojetí scifi. Mě osobně oslovuje mnohem víc než exoticky a fantasmagoricky vypadající tvorové a věci, takže ANO, tohle mě prostě vzalo. Nikde nekoukají příšery s šedou či zelenou kůží a šikmýma očima, ale prostě se tam jen nacházejí věci, který vypadají jako úplně normální bordel a trosky... až na to, že jsou zatraceně divný. Některý jsou jen divný. Jiný jsou děsivý a zatraceně nebezpečný.
A mezi tyhle věci se vypravují dobrodruzi, kteří hledají slávu, bohatství, nebo vykoupení? S každou výpravou riskují život, ale i to je tam možná táhne znova a znova. A mění je to. Ten závěr... ten závěr byl neuvěřitelnej. Pro zlatou kouli udělá člověk všecko, nakrmí i mlýnek na maso... a proč vlastně to všecko? Co to znamená splnění největšího přání? A čí přání a čí vůle se v té chvíli se vlastně počítá?
A pak se člověk nakonec ptá, když se s tou vůlí setká... opravdu byly ty věci odhozený po pikniku jen trosky? Nebyl právě tohle ten život odjinud?
A už snad deset let čekám na ten pravej okamžik, kdy si najdu klidnou a nerušenou noc, otevřu láhev vína a pustím si starej Tarkovského film.
Sympatický hrdina, zajímavé téma, na mě snad až moc tísnivá atmosféra, kde smrt číhá na každém kroku. Zanechá po přečtení v člověku určitou stopu, pocit, který nedovedu vyjádřit.
Když mi byla knížka doporučena se slovy "lidé nacházejí mimozemské zbytky po pikniku a hádají co by to tak mohlo být a jsou úplně vedle", čekala jsem vtipnou oddechovku, kde se na konci dozvím, co to tedy bylo doopravdy. Nevěřte co vám kdo o knížkách napovídá :-D Oddechovka to rozhodně nebyla. Horor s prvky psychologického dramatu a filozofická otázka, možná na trošku otřepané téma: kdyby vám zlatá rybka mohla splnit jediné přání, co si vlastně přát?
Uff, jsem rád, že ne všichni autoři nutně musejí ve svých knihách vysvětlovat k čemu to sakra došlo - prostě jen vrhnou pár postaviček do děje a čtenáři - snaž se!
Dílko už klasické i když já být autorem, tak ten příběh nejspíš vystavím trochu jinak. Na druhou stranu je dobře, že nejsem autor, protože by to po mě nikdo nečetl :)
Bratři Strugačtí zřejmě nebyli, aspoň dle prvního kontaktu s jejich tvorbou soudě, žádní idealističtí snílci:) Jejich úhel pohledu na setkání s mimozemskou civilizací jako na bezvýznamnou náhodu, plíživě znepokojivé následky střetu pro obyvatelé zasaženého Pásma, "hrdinové" příběhu zejména coby představitelé šedé zóny, snažící se z pozůstatků návštěvy vytěžit co nejvíce...žádné vysvětlování, imaginace cizích civilizací, vize budoucnosti, jen sled momentek načrtávajících život v Pásmu po kontaktu...Jakožto svátečnímu čtenáři scifi mi přišel jejich nápad hodně neotřelý a (vzhledem k obvyklému ladění děl žánru) vůči lidstvu zábavně výsměšný.
Legendární dílo sovětské, potažmo i světové science-fiction literatury. Vše v této novele je velmi sugestivní - alkohol téměř cítíte na jazyku, déšť studí, pobyt v Pásmu je bezútěšný a riskantní. Ač názvy a jména odpovídají spíše kontinentu severoamerickému, já vidím před očima nějakou zanedbanou a bohem opuštěnou průmyslovou oblast kdesi v Rusku či bývalém východním bloku. Myslím, že původní název "Piknik u cesty" se k podstatě díla hodí mnohem více. I zde totiž, podobně jako v některých svých dalších románech, velmi specifickým způsobem autoři nastolují otázku problematiky kontaktu lidstva s mimozemskou civilizací. Je tam někde venku vesmíru něco nebo někdo inteligentní? Stojíme o to a jsme vůbec schopni je poznat? A především ještě stojí oni o to poznat nás?
Některé starší skvosty jsem trestuhodně dlouho ignoroval, dnes již kultovní Piknik u cesty považuji za jeden z nich. Příběh je jednoduchý, přesto originální, vrhá čtenáře rovnou do děje, nic moc nevysvětluje. Je to atmosférická pecka. Tohle asi nejvíc přispívá ke kultu, který se kolem dílka následně vytvořil. To hmatatelné tajemno, mystično, hrozba. Každý kámen je smrt. Kdo by nechtěl být Stalkerem? Tedy, živým Stalkerem, legendou pro pár zoufalců z okolí Pásma, jakoby na konci světa. Jaký soubor znalostí musejí mít, aby přežili v prostředí tak smrtícím, kde každý krok je krokem vstříc zkáze? Ponechme stranou, že podle popisu to byli spíš vyvrhelové, psanci, okraj společnosti, chlapi co nedokázali zapadnout. Přesto nelze neobdivovat tu resilienci, odolnost, vytrvalost a vynalézavost. Prozaické vysvětlení názvu textu je pak již jen pověstnou třešničkou na dortu, přestože jde o hlavní motiv, stejně jako postava z novely, nesmířil bych se s tím, byť je to zřejmě pouze manifestace domnělého pocitu vlastní důležitosti. Rád to někdy s někým prodiskutuji z pohledu Fermiho paradoxu. Fandům SF rozhodně doporučuji.
Tento žánr mě prostě baví. Příběh byl zasazen někde nepodstatně, ale já v tom vidím bývalý blok CCCP, trosky ZILů, rozplácnuté MIL Mi-17/24, azbuku a litry vodky. Nápad výborný, ale je to až nevyužité. Tolik prostoru pro dobrodružné výpravy do zóny a pro popis anomálií a artefaktů zůstalo nevyužito. Četlo se mi to dobře a okamžitě bych naskočil na další díl třeba z jiné zóny o jiném stalkerovi. Hvězda dolů za to co napsáno nebylo. Největší bomba knihy je samotná úvaha "pikniku u cesty"!
Skvěle napsaná knížka, velmi dobře jsme se bavila. Akorát jsem některé věci asi úplně nepochopila, takže se k ní po nějaké době ráda vrátím ;)
Bez mučení přiznávám, že jsem si koupil hlavně proto, abych pochopil, co že to ta Zóna je, protože z Tarkovského sice pěkně expresivního, ale neskutečně nudného filmu jsem to nějak nepochopil. A dobře jsem udělal. Film i kniha se shodují hustou a tíživou atmosférou neznámého, ale kniha je navíc obohacena i o příběhy vlastních stalkerů, jejich motivací a závislostí na Zóně. K tomu mě hodně bavila Noonanova kapitola s filozofickým přemítáním o podstatě Zóny, z nichž teorie pikniku u cesty je naprosto zdrcující myšlenkou malosti lidské existence.
Dlouho jsem netušila co napsat. Moje četba byla silně ovlivněná geniálním divadelním zpracováním, které jsem zhlédla a při čtení se mi celé znovu odvíjelo před očima. Imaginace knihy i moje vlastní byla bez šance. Možná proto jsem měla dojem, že mi kniha už nic nového nedala, jako bych se jen vracela k příběhu, který už dávno znám. Přesto ale četby nelituju, knížka se čte docela sama a některé filosofičtější pasáže přece jen v divadle nevyznějí naplno. Celou knihu halí tajemno a to je jedna z věcí, která ji pro mě činí výjimečnou. Autoři nevysvětlují, předkládají vám skutečnost, skutečnost které nikdo nerozumí... a to je dráždivě krásné. Plánuji ještě minimálně jeden návrat, tentokrát ke slovenskému překladu, protože právě slovenštinu (díky slovenským hercům...) mám s tímhle dílem neoddělitelně spjatou...
Štítky knihy
naděje zfilmováno ruská literatura mimozemšťané totalitní režimy anomálie sci-fi ruské romány postapokalyptická sci-fi
Nečíta sa to zle, ale v podstate je to o ničom. Dokopy žiadny dej, ani atmosféra, ani hrdina, ani odkaz. A keď už to konečne začína byť napínavé, zrazu kniha skončí.