Piknik u cesty
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/99_/9950/bmid_piknik-u-cesty-C6n-9950.PNG
4
1539
1539
Bratři Strugačtí jsou dnes nejvýznamnější zástupci sovětské science fiction, uznávaní a vydávaní v celém světě. Za Piknik u cesty dostali švédskou cenu Julese Verna, za jinou knihu významnou sovětskou cenu Aelita, určenou pro nejlepší vědeckofantastická díla. Mnoho jejich knih vyšlo i česky. Piknik u cesty vychází u nás podruhé (poprvé v roce 1973), aby se s tímto pozoruhodným dílem mohla seznámit i další čtenářská generace. „Stalker" — slídič — Roderick Shoehardt je hlavním hrdinou románu, který se odehrává v blízké budoucnosti v nejmenované zemi Severní Ameriky. Objevy tajemných stop po možné návštěvě z vesmíru vyvolávají horečku téměř zlatokopeckou, když se zjistí, že nalezené předměty mají zázračné vlastnosti, na Zemi nevídané. Skrývá se v nich však i smrtelné nebezpečí nejen pro stalkery, ale i pro jejich potomky. V pestrém ději autoři kombinují sci-fi s prvky westernu, pohádky i detektivky a dosahují tím působivého napětí. Příběh má i varovný podtext — upozorňuje na nedomyšlenou činnost lidí, kteří v honbě za ziskem ignorují důsledky svého konání. Edice: Máj ; Sv. 450 Doslov a pozn. o autorech: Miroslava Genčiová Ilustrace a kresba na obálce : Jiří Jirka... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1985 , Mladá fronta , TritonOriginální název:
Пикник на обочине (Piknik na obočině), 1972
více info...
Přidat komentář
Nejzajímavější na tom je, že přes znepokojivý, depresivní a fantaskni námět je Piknik u cesty vlastně jen o lidské bytosti. A je to tak správně. 85%
I dnes velice potěší, že na knize není vůbec znát, že je napsaná v roce 1971.
Děj má spád, rozdělení do kapitol, která má každá svoje kouzlo.
Čtenář má vždy prostor použít svoji fantazii, nic není vnuceno, takže spokojenost.
Konec přišel z ničeho nic, trochu mě překvapil, ovšem co se stalo potom, je už jen na každém z nás... :o)
A samotná myšlenka by se dalo říct... vyrazila dech :o)
Co když to bylo opravdu jen tak triviální a byl to celé jen "Piknik u cesty" :o)
"Já už dávno přestal uvažovat o lidech jako celku, protože lidstvo je příliš konstantní veličina, než aby si dalo říct."
Vynikajícím stylem napsáno. Čtivější knihu aby jeden pohledal a to i pokud sledujeme jen filozofický hovor dvou postav. Krom toho celá zápletka je velmi originální. Atmosféra by se dala v knize chvílemi doslova krájet. Zóna je fascinující a přitom vražedné místo. Mimo vynikajícího zážitku musím této knize také poděkovat za to, že díky ní vznikla neméně výborná počítačová hra a film.
Sci-fi veľmi nemusím, ale Piknik u cesty je kniha, o ktorej nejaký ten rok viem, ktorú veľmi veľa ľudí chváli, ale ja som si cestu k nej našla až teraz.
Dokonca som bola prekvapená tým, že som ju prečítala za pár hodín a nešla sa odtrhnúť. Dovolím si tvrdiť, že táto kniha by bola ešte lepšia, keby mala aspoň sto stránok naviac, veď len samotné Pásmo, veci v ňom a javy, ktoré sa tam vyskytujú by si zaslúžili širší popis.
Z konca tejto krátkej knihy som bola trošku sklamaná, ale napokon som si uvedomila, že jeho otvorenosť vlastne dáva priestor našej predstavivosti a presne tak to má byť.
"Čert vás byl tady dlužen, Hosté. Nemohli jste si uspořádat svůj piknik někde jinde - na Měsíci nebo na Marsu? Jste úplně stejně bezohlední všiváci jako všichni ostatní, Hosté, i když umíte zmáčknout prostor tak, že je z něho malinká černá kulička. Piknik jste si uspořádali, všiváci! U cesty!"
Skvělá kniha - skutečný skvost tvorby bratří Strugackých. Pásmo, všemi považované za invazi mimozemšťanů se nakonec skutečně ukáže jako invaze mimozemšťanů, ale za mnohem absurdnějším účelem, než se původně zdá - "jako když se parta mladých lidí zastaví v lese u cesty a když odjede, zanechá po sobě obaly od potravin, staré baterie, prázdné lahve...". I když bratři vždycky nechávají prostor pro vlastní závěry - každý knihu pochopí podle svého.
Pri klasike, základných kameňoch nejakého žánru je hodnotenie pre mňa vždy obtiažne. Tak je to aj v prípade tejto knižky. Invenčnosť autorov a ich predstavivosť je úžasná. Ich nápady po nich prežulo viacero iných, často aj s dobrými výsledkami, takže hodnotiť Stalkera z hľadiska deja a nezrovnávať ho pri tom s novšími a prepracovanejšími dielami s obdobnou tematikou nedokážem. V každom prípade, okrem nových nápadov, s ktorými Strugackí prišli (postapokalyptický svet, čarovné mašinky, javy a živly v Zóne a Zóna samotná) je kniha pozoruhodná najmä svojou atmosférou. S ohľadom na obdobie vzniku nie je možné hodnotiť inak ako piatimi hviezdami.
Jedna z prvních sci-fi a musím říct, že jsem byla nadšená, když jsem knihu zaklapla. Taky mi chybělo větší popsání některých přístrojů, ale to se dá přežít. Nevím, jak bych se na to dívala teď s už většími zkušenostmi s četbou vědecko-fantastické literatury, ale myslím, že ne o moc hůř ani líp. Stalker se mi svou atmosférou opravdu líbil.
Tohle sci-fi mě příliš nenadchlo, a pokud je to nejlepší knížka od Strugackých, asi už po žádné další nesáhnu. Nebudu zapírat - asi jsem byla líná nad knihou víc přemýšlet, takže mi přišla jaksi nedodělaná. Vysvětlení po celou dobu v podstatě veškeré žádné, takže závěr je vlastně jen logickým vyústěním toho všeho. Na druhou stranu ale uznávám, že fantazii tvůrci měli, a hodně oceňuji i nápad s členěním a uvedením kapitol.
Skvělá práce bratří Strugackých. Opět typické vynikající pojetí kombinace "ich" a "er" formy. V podstatě základní kámen pro hru Stalker a tím i nové odvětví literárního "post apo" žánru. Rozhodně mohu doporučit všem milovníkům sci-fi/fantasy, ale i Stalkera jako takového.
Perfektní příběh,člověk se dokáže do knihy vžít ještě lépe,když si někdy předtím zahraje počítačovou hru S.T.A.L.K.E.R. která byla na motivy této knihy stvořena.Ale konec mě trošku zklamal.Byl takový nějaký "neurčitý".Ale v každém případě,pro mne nejlepší kniha bratrů Strugackých.
Ze začátku se mi to zdálo poněkud dotěrný, ale řekl jsem si že dál už to bude určitě lepší (já naivní blbec). S každou kapitolou (a ony tam byly všehovšudy čtyři) jsem tu knihu četl s větším a větším anti-intusiasmem. Ke konci už jsem k ní choval takovou nenávist, že jsem měl chuť ji vyhodit z okna a zapomenout. Co jsem si uvědomil pak bylo, že za její nudnost a hloupost (a taky až příliš velkou cenzurovanost) může překlad. Proklínám překladatele. Čtěte originál, je asi 1000x lepší než tenhle opus. P.S.: Jedna hvězda je za ten překlad.
jedna z mála knih, kterou jsem přešetl za den. Nejvíce mě asi upoutala atmosféra. Pro mně vážně silná věc!
No očekávál jsem od knihy víc. Vadilo mi, že jednotlivé "stalerské hračky" nebyly popsany detailněji... u některých jsem si nedokázal představit, co znamenají. Co se týče děje místy zaujal, ale víc míst bylo, kde to vázlo.
To byla tedy atmosféra! To jsem ještě u žádné knihy snad nezažila. Po celou dobu jsem byla napnutá jak struna, husí kůže na celém těle a ani jsem se neodvažovala dýchat! Nic jsem nechápala a knížka mohla být také daleko delší, potenciál tam tedy byl, ale tentokrát to výjimečně beru jako plus.
Skvělá atmosféra, napínavý děj. Asi nejlepší knížka od Strugackých, kterou jsem četla.
Spoiler: Nedá mi to, než se zamyslet nad srovnáním s filmem Andreje Tarkovského. Obě díla mají totiž společné jen velmi, velmi málo, v podstatě jen výpravu do Pásma/Zóny. Ale důvody, postavy, zápletky, vše je jinak. A přesto jsou obě díla téměř perfektní, každé svým způsobem. Bratří Strugačtí vymysleli a propracovali svět Stalkera, a Andrej Tarkovskij si z toho vzal malý motiv, který posunul do zcela nové roviny, a z životní peripetie Rodericka Schoehardta je najednou příběh o jedné výpravě za tajemnou komorou, která plní přání. Kniha má podle mě mnohem propracovanější psychologii postav a logičtější motivaci jejich konání. Tarkovskij se až příliš soustředí na budování atmosféry, což se mu sice skvěle daří, ale zřejmě z nedostatku financí působí občas jeho film až příliš chudě - tedy oproti knižní předloze.
Vynikající