Pilíře země

Celkom zaujímavá kniha- trocha dlhé ... najmä tie opisi katedrál a rôzne hodnosti postáv ale inak zaujímavé. Film som videl už predtým.

mazec... směs veškerých pocitů, co u knihy lze... :))

Dávám plus za exkurzi do středověku a možnost být při stavbě historické (i když fiktivní) katedrály. Další plus je za barvité postavičky a jejich realistické osudy.
Občas se mi nelíbilo skákání v ději, protože všechny důležité události se všem postavám děly ve stejném období.

Úžasná kniha. Čte se jedním dechem. Doporučuji.

Skvělá knížka, moc jsem si ji užila a už se těším na pokračování Na věky věků:)

Moje nejoblíbenější kniha ze všech knih. Je to velice rozsáhlý a dokonale poskládaný životních příběh obyvatel Anglie a ty příběhy jsou silné lidské osudy. Velice zajímavá a čtivá kniha, kvůli ní mě zase čtení začalo bavit.

Naprosto skvělá knížka přečetla jsem to málem jedním dechem i když mi to dalo práci jelikož je to pěkně tlustá knížka ale stála za to.

Naprosto jedinečná kniha, úžasné dílo :-)

I když je kniha dost tlustá, je napínavá od začátku až do konce a čte se jedním dechem.

Když jsem si přitáhla tuhle bichli z knihovny domů, každý si klepal na čelo. Po přečtení jsem mohla jen říct, že v knize snad nebyla jediná stránka, na které bych se nudila, a dle mého by kniha mohla být klidně delší. :) Úžasný děj, příběhy více postav, takže nespadnete do stereotypu, a také více časových linií. Navíc je to asi jediná knížka, kterou znám, kde mě bavilo i historicky - politické pozadí a dokonce jsem ho i naprosto pochopila. Koho neodradí tloušťka, ten bude nadšen. ;)

Vše dobré, co bych chtěla o této knize napsat, už bylo řečeno..Snad jen-přečtěte si ji.

Je úžasné, když někdo umí napsat historický román dlouhý přes devět set stránek a aniž by byl v nějakém momentě nudný. Kdybych nemusela odbíhat kvůli pracovním a domácím povinnostem,asi bych ho přečetla nonstop.
Děj má rychlý spád, a čtenáře nechává stále v napětí, osudy lidí se skvěle prolínají, posléze spojují. Vskutku nádherný román, kterému snad ani není co vytknout (jen pár detailů-histor.dat). Smekám klobouk před jeho autorem!

Tahle kniha zosobňuje všechno, proč nemám rád historické romány, ba ani historické filmy. Všechno to bezpráví, které se tam lidem děje - a je snadno uvěřitelné, že tak nějak to opravdu bylo, mi zkrátka hrozně vadí.

U žádné jiné knihy jsem neměl tolik chuti vstoupit do děje a především Waleranovi a Williamovi prostě rozbít hubu (pro začátek). U žádné jiné knihy jsem neměl takový vztek na její "záporáky".

Tohle všechno z Pilířů země dělá knihu, na kterou nikdy nezapomenu, i když se k ní (i kvůli délce) už nikdy nevrátím. Follett odvedl vynikající řemeslo. Píše parádně. Žádnou událost, děj nebo zlomovou situaci zbytečně neprodlužuje, vše se děje teď, kdy to čtenáře zajímá.

Přes to všechno, co jsem napsal o kousek výš pro mě budou pilíře země vždy výjimečnou knihou, na kterou budu rád vzpomínat. Hodnotím 100%.

Může vám připadat kruté pohodit novorozence v lese. Může vám připadat odporné, když někdo hledá v hromadě zapáchajících odpadků svoji večeři. Může vám připadat kruté a odporné, když někomu useknou půlku hlavy a pak z ní vyndají mozek. Ale holt to je středověk a vy se s tím musíte smířit, když v něm žijete a ještě nějakou chvíli chcete žít. Neříkám, že bych se chtěl rovnou teďka z fleku přestěhovat do 12.století, ale brutální svět vrcholného středověku má něco do sebe. Jistě, Follet ho možná trochu idealizuje, ale atmosféra tehdejších dob dýchá z jeho textu dostatečně. Ano, hlavní postavy si skutečně hned oblíbíte, a to dokonce i ty negativní. Někomu může imponovat Jackova chytrost, odvaha a fantazie, ale mně přišel nejzajímavější pletichářský Waleran Bigod a nebo odvážná Ellen, která kašle na všechny konvence. Follet si dal skutečně na postavách záležet. On si dal v podstatě na celé knize záležet. Řemeslně je skvělě zvládnutá, ostatně Follet je prý známý bestsellerista. Na to, že má kniha přes 900 stran je čtivost pořád na vysoké úrovni. Trochu nudit jsem se začal až asi tak kolem šestisté stránky, kdy už mě ten kolotoč neustálých výher a proher jedné či druhé strany přestal bavit. Ke konci jsem se opět rozečetl, pochopitelně mě zajímalo jak to s tou katedrálou dopadne a proč toho chudáka tehdá oběsili. No a pak jsem to prostě a jednoduše dočet…
Pilíře země je kniha o všem možném, ale jedním z nejvýznamnějších prvků je pochopitelně motiv katedrály, božího stánku, na kterém pracuje mnoho lidí mnoho let a výsledek ohromuje její návštěvníky ještě několik staletí po dostavbě. Stejně i tato kniha je vlastně takovou katedrálou, Follet na ní dělal mnoho let, propracoval ji do nejmenších detailů, aby se mu to nakonec nesesypalo a výsledek jeho úsilí ohromuje dodnes. A další podobnost je v tom, že se nepoukošel o pouhou formální dokonalost, pokusil se o něco většího, stejně jako stavitelé katedrál.
Kdybych měl vybrat knihu, která je Pilířům nejvíce podobná bude to nejspíš Chrám Matky Boží od Victora Huga. Nejen krásná katedrála spojuje tyto dvě knihy… Největší rozdíl je ale v celkovém vyznění, Hugo zakončil příběh smutně, kdežto ve Folletově díle sice dochází k mnoha neštěstím, ale nakonec dojde k nepříliš originálnímu happyendu(ono být bestselleristou může mít vedlejší účinky...).

Četla jsem ji už před mnoha lety, ale moc se mi i manželovi líbila.

Piliere zeme sú skutočným umeleckým dielom, ako povedal o nej jeden kritik, rovnako ako katedrála ktorej strastiplnú stavbu opisujú. Výborný historický román je taký, pri čítaní ktorého máte pocit, že ste sa v tej dobe ocitli. U Pilierov zeme máte taký pocit. Všetky dobové detaily (jedlo, odievanie, zvyky, mentalita) sú vykreslené dokonale autenticky. A v ničom nezaostáva ani samotný dej príbehu. No skrátka dokonalosť sama.

Úžasné vyprávění, velmi čtivá i přes svoji obsáhlost. Doporučuji.

Zamilovala jsem se do Jacka, Toma i převora Philipa, obdivovala jsem Alienu, občas radila Ellen, ať není tak výbojná, nenáviděla jsem Walerana, lady Regan a jejího synáčka Williama, litovala jsem jeho mladou ženušku Elizabeth, napráskala bych Alfredovi, fandila jsem Maud, zlost mě popadala při zmínce o Remigiovi a slzička štěstí ukápla u malého Jonathana.

Nejdříve jsem hrála skvělou deskovou hru, potom shlédla o něco skvělejší filmové zpracování a až nakonec objevila knižní předlohu, která mě dostala. Procestovala jsem Anglii, Francii a Španělsko, získala přátele mezi chudými a nepřátele mezi mocichtivými. Byla jsem u narození jedněch a smrti druhých. Jedněm přála vítězství a druhým porážku, aby spravedlnosti bylo učiněno zadost. Někdy jsem napětím ani nedýchala, jindy jsem se smála kanadským žertíkům postav se smyslem pro humor. Ty týdny prožité s lidmi v Kingsbridge, na jejich cestách anebo s jejich protivníky byly tak fascinující, že se poslední stránka neobešla bez rozčarování, které provázel smutek nad tím, že se s mými přáteli musím rozloučit. Nezbývalo, než si uvědomit: „Moni, vítej v reálu“.

Tato kniha byla velice zdařile převedena do filmové podoby/ 4 DVD/ od kterých jsem se nemohl odtrhnout ačkoliv jsem děj znal z knihy.