Pink Floyd nepatří mezi moje oblíbené ikony rockové historie. Jsou pro mě trochu jak říká Michael Oldfield: "Ne, to nemá nic společného s koncertem klasické hudby, kde jde o interpretaci pojednanou jako protiklad improvizace. Pink Floyd znetvořili celou podstatu rocku, změnili pódium na jednorázové nahráváací studio, přervali svazky mezi umělcem a publikem..." Přesto jsou ikonou, takže je na místě si o nich něco přečíst. Tahle krátká monografie je však poněkud nešťastnou volbou. Svou šíří odpovídá spíš závěrečnou prací studia hudební žurnalistiky...nemluvě o tom, že Urby se dopouští mnoha chyb - když opomenu názvy skladeb, tak jsou to především špatná data narození členů atd. Proto bych knihu doporučil spíš těm, kteří Pink Floyd znají blíž a chtějí si jen rozšířit povědomí o útržky z rozhovorů a vyjádření ústřední pětice. Vrcholem knihy je pak asi popis legendárního koncertu k The Wall.
Pink Floyd nepatří mezi moje oblíbené ikony rockové historie. Jsou pro mě trochu jak říká Michael Oldfield: "Ne, to nemá nic společného s koncertem klasické hudby, kde jde o interpretaci pojednanou jako protiklad improvizace. Pink Floyd znetvořili celou podstatu rocku, změnili pódium na jednorázové nahráváací studio, přervali svazky mezi umělcem a publikem..." Přesto jsou ikonou, takže je na místě si o nich něco přečíst. Tahle krátká monografie je však poněkud nešťastnou volbou. Svou šíří odpovídá spíš závěrečnou prací studia hudební žurnalistiky...nemluvě o tom, že Urby se dopouští mnoha chyb - když opomenu názvy skladeb, tak jsou to především špatná data narození členů atd. Proto bych knihu doporučil spíš těm, kteří Pink Floyd znají blíž a chtějí si jen rozšířit povědomí o útržky z rozhovorů a vyjádření ústřední pětice. Vrcholem knihy je pak asi popis legendárního koncertu k The Wall.