Pinocchio
Carlo Lorenzi Collodi
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533910/bmid_pinocchio-65eadcc8d3495.jpg
4
230
230
Drahý nosáčku Pinocchio, čteme tvůj napínavý příběh a bez dechu sledujeme, jak se protloukáš nebezpečným světem. Tvůj tatínek Geppetto tě vyřeže ze zázračného špalíku a ty od něj vzápětí utečeš, touláš se světem a vůbec ti nevadí, že všichni mají o tebe strach. Oklameš i svoji maminku, krásnou Vílu s tmavomodrými vlasy! Probodnou tě, pověsí na strom, málem shoříš. Uvážou tě k boudě jako hlídacího psa, jindy zas tě obalí v mouce a málem tě usmaží jako rybu. Musíš se vzepřít loupeživým kunám, které ti nabídly výpalné, abys jim dovolil krást. Proměníš se v osla a zlý člověk tě hodí do moře... Máš dobré srdce, ale není na tebe spolehnutí. Tolikrát jsi slíbil, že se polepšíš, ale ani jednou jsi to nedokázal! To ti nevadí, jaké starosti nám děláš? Jsi pěkný lumpík! Jak to dokážeš, že tě přesto máme všichni rádi? Když se příběh chýlí ke konci a tebe sežere obrovitý žralok, setkáš se v jeho útrobách s Geppettem, kterého žralok schramstl dřív než tebe. A tobě se podaří tatínka zachránit! Ano: někdy je třeba klesnout až na úplné dno, aby se člověk mohl nadechnout a vybojoval si právo na život. Drahý rošťáčku Pinocchio, moc rádi s tebou kamarádíme!... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 2023 , LedaOriginální název:
Le avventure di Pinocchio, 1883
více info...
Přidat komentář
Pinocchia jsem četl v původní (ač do angličtiny přeložené) a neilustrované verzi, vydané edicí Collins Classics, kde z nějakého důvodu bylo na začátku každé kapitoly vyzrazeno, co se v ní stane (nevím, jestli je tato zvláštnost i v českých vydáních). Tuto knihu hodnotím očima dospělého čtenáře. Bohužel mě samotný příběh příliš nezaujal, protože se nikam neubíral. To je sice také případ obou dílů Alice in Wonderland, tam mě to ale z nějakého důvodu nedráždilo. V případě Pinocchia jsem četl pouze jakousi směs na sebe vzdáleně navazujících epizod, které sdílely pouze hloupost a nepoučitelnost dřevěného chlapce. Chápu, že příběh je z jiné doby, ale přehnaná moralita adresovaná potenciálně neposlušným dětem a občasné až s pedofilií hraničící chování některých postav mi také vadilo. Naštěstí jde opravdu o tenoučkou knížku, takže jsem "netrpěl" příliš dlouho. A malá zajímavost na konci: Ačkoliv jsem čekal, že nos Pinocchia bude hlavním tématem příběhu, kupodivu jde o velmi minoritní část.
Jsou knihy, u kterých se těšíte, až je budete číst, a potom knihy, u kterých se nemůžete dočkat, až je konečně dočtete. Pro nás byl Pinocchio ta druhá kategorie. Předčítala jsem ho dětem na chalupě a od začátku čtení po dočtení uběhl více než rok. Kniha nás totiž moc nechytla. Vlastně jsme se do ní pustili, protože jsme na ní narazili v knihobudce krátce po dočtení knihy Co dětem krade čtení. Děti dřevěný panáček postupem času víc a víc iritoval svou naivitou a tím, jak často ho to dovedla na scestí. Líbily se nám obrázky od Heleny Zmatlíkové, knihu si v knihovničce nenecháme a pošleme ji zase o dům dál.
Četli jsme s vnoučaty, nemyslím že z knihy byla nadšena, ale líbila se. Dokonce hodnotila co "panáček udělal dobře a co špatně. Nejvíce se líbily obrázky. Takže docela úspěch.
60%
Mně se knížka jako dítěti líbila asi středně, určitě nepatřila k mým TOP. Ale špatná nebyla, takže ji dětem doporučím.
Knížku jsem měla jako dítě. Vydání z r. 1969 - tehdy aktuální. Moc se mi líbily obrázky. Knížku mi tehdy nejdřív předčítala maminka a babička. Bylo to ale dost drsné a pamatuji si, že nad tím nějak kroutily hlavami. A na mě to bylo drsné a takové trochu zvláštní.
Příběhy mi přišly místy dost divné a drsné. Dětem se kniha líbila. Ilustrace celkem pěkné.
původní Collodiho Pinocchiova dobrodružství, tedy žádná zkrácená ani převyprávěná či jinak idealizovaná verze, jsou (pro konec 19. století) typický výchovný román (s pikareskními prvky) pro menší chlapce
nejen díky ilustracím Zmatlíkové ("moje" české vydání z 60. let) jsem si Pinocchia vždycky nějak propojoval s Aškenazyho Pitrýskem
mimochodem český překlad vyšel ještě před první světovou válkou pod názvem Oříškova dobrodružství a české překlady z doby druhé světové Pinocchia jmenují také jako Otesánek nebo Nosáček
...a ty upálené nohy hned na začátku jsou fakt na dnešní děti drsné
Moje první setkání s Pinocchiem, na které jsem se chystala už dlouhou dobu. V dětství jsem knihu nečetla a o to více jsem si její čtení nyní užívala. Kromě samotného příběhu jsou v knize i krásné ilustrace.
Přiznám se, že se mi kniha nelíbila. Ponuré příběhy mi nevadí, ale vadila mi spíše zdlouhavost příběhu, nepoučitelnost a chvílemi hloupost Pinocchia.
Četla jsem si to už sama. Přečetla jsem si to jen jednou a už jsem se k tomu nikdy nevrátila. Bylo to takové ponuré, depresivní a neutěšené. Sám malý kluk a jen se svým starým taťkou nebo strejdou nebo kdo to vlastně byl. A pak ty ohořelé nohy.
Člověk musí milovat pohádky z 19. století. V knížce se vyskytuje mnoho pro mě teď vtipných momentů, díky kterým je radost dílo číst. Je to čtivá a pro děti jistě zábavná pohádka, ve které se dost jasně projevuje výchovná funkce, takže si mladí čtenáři ze čtení pravděpodobně odnesou víc než jen zábavu na pár hodin. Interakce mezi Pinocchiem a topícím se psem Rekem, kdy hlavní hrdina na psovy prosby o záchranu odpověděl jednoduchým „zdechni“, mi v hlavě zůstane ještě dlouho. Taky citové vydírání Modrovlásky je úplně jiná liga, ale když přejdeme tyto momenty, u kterých se pozastaví více dospělí než děti, tak pohádku doporučuju všema deseti.
P.S.
S těmi diskutabilními momenty ji doporučuji všemi jedenácti.
Tak jsem se na chvíli vrátila do dětství, a bylo to velmi příjemné.
Dobrodružství sympatického dřevěného panáčka mě vrátili zpět do dávné minulosti, kdy jsem tuto knížku četla poprvé.
Velmi milé a ukliďňující :-)
Klasika světové dětské literatury. Prolínání pohádkového a skutečného světa. Knihu jsem četl úplně poprvé a líbila se mi. Vyskytuje se v ní hodně zvířat včetně LYŠÁKA a KOCOURA, kteří se setkají s hlavním hrdinou PINOCCHIEM.. Pinocchio zažívá různá dobrodružství a myslím si, že tato kniha se bude líbit dětem. Děti si mohou vzít ponaučení z chování hlavního hrdiny.
Líbily se mi ilustrace Heleny Zmatlíkové.
"Pamatuj, že na učení není nikdy pozdě... Ale já nechci mít žádné povolání ani řemeslo... A proč? .. Protože se mi práce zdá namáhavá.
Milý chlapče, řekla víla, .. ti, kdo takto mluví, skončí skoro vždy buď v žaláři, nebo v nemocnici. Ať už se člověk narodí bohatý, nebo chudý, musí mít nějaké zaměstnání, musí pracovat, abys věděl. Běda tomu, kdo se poddá lenosti! Lenost je velmi ošklivá nemoc a musí se léčit hned od dětství, protože když člověk dospěje, už se z ní nevyléčí.
Tato slova promluvila Pinocchiovi do duše, zvedl vesele hlavu a řekl: Budu se učit a budu pracovat, udělám všechno, co mi řekneš, protože se mi život dřevěného panáčka už zprotivil a chci se stůj co stůj stát chlapcem."
Začínám věřit, že se věci nedějí jen tak chaoticky a bez řádu. Pinocchia jsem měl chuť si přečíst pár týdnů zpátky, ale štěstí se na mě usmálo až na horách, kde byla tato malá velká knížka o lumpačivém kousku neobyčejného dřevo objevena. .. Je to kniha, která může být pro spoustu lidí zásadní a ti rodiče, co se rozhodnou ve svém nabitém čase v noci večer předříkávat právě tato dobrodružství tak neprohloupí. Je zde fůra lidové moudrosti a zkušeností nabitých až dlouhými lety. Přerod neposedného kluka, jenž působí více méně jako neochvějný outsider a důvěřivec v takřka svéhlavě poctivého a dobráckého člověka je zdrojem inspirace i pro mnohé dospělé nedospělé ukrývajících před svinstvem života za maminčinou sukni v mamahotelu. Vždycky se mi zdá, že v klasických příbězích lze načerpat obrovské množství materiálu k dumání a rozhodně by dospěláky neměla v četbě zastavit značka dětské knihy. Podívejte se na Grimmy, ti by mohli vyprávět. Komentář utnu tím, že Pinocchio je trochu mamlas, který se nechá rád zlákat na zcestí, je to hlupáček, ale ve všem se patřičně vykoupe a na konci dne můžete počítat s tím, že před vámi nestojí vedlejší postava ze Shreka, ale neohrožený hrdina.
Knihu jsem četla až jako dospělá svým dětem. Na jednu stranu mě celkem mrazilo z mnoha dost krutých scén, které se v knize objevovaly (čekala jsem nějakou reakci své čtyřleté dcerky), ale kniha jako celek na mě zapůsobila skvěle, překlad do češtiny velmi povedený, skvěle se nahlas předčítala, knížka plná ponaučení a nádherných ilustrací od Heleny Zmatlíkové. Jsem ráda, že jsem ji v dospělosti objevila a užili jsme si ji s dětmi všichni tři :)
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pinocchiova dobrodružství |
| 1991 |  Pinocchio |
| 1998 | Pinocchio |
| 2019 | Dobrodružství růžového opičáka Pipiho |
| 1942 | Jeník |
Pinocchia jsem znala jako loutku, které roste nos, když lže. Jeho příběh jsem ale nikdy nečetla. Až doteď. Doporučila mi to knihovnice pro syna. Četl mu to před spaním manžel a pak mi vyprávěl, co je to za šílenost. Tak jsem si dnes večer knihu z pokojíčku vzala a přečetla si ji taky. A říkám si jen wtf, co je tohle za psycho a proč to znají lidi po celém světě? Samozřejmě chápu myšlenku vzájemné lásky rodiče a dítěte, ale ten příběh je prostě šílený.