Piraně
Roberto Saviano
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406616/bmid_pirane-EuF-406616.jpg
4
73
73
V oceňovaném románu Gomora přinesl italský spisovatel a novinář Roberto Saviano odvážné svědectví o nemilosrdném světě neapolské mafie. Teď se vrací do rodného města, aby vyprávěl o vzestupu Nicolase Fiorilla, patnáctiletého, bystrého a ambiciózního chlapce, který si založí vlastní gang. Jeho členové pocházejí ze středostavovských rodin, mají domovy, rodiče, sourozence, chodí do školy. Nebyli odchováni mafiánskými poměry, ale počítačovými hrami, filmy a komiksy. Neumějí rozlišovat virtuální realitu od skutečného světa, a tak se stylizují do postav, které znají z monitorů a displejů. Nevidí rozdíl mezi umělou a skutečnou krví a smrtí, násilí je pro ně hra. Jediné, co je zajímá, jsou peníze. Chtějí zbohatnout, rozkazovat a vládnout. A k tomu je důležité mít zbraně a koule. Proto obdivují i vojáky ISIS a jejich videa. Nicolasův plán vyjde, z členů jeho gangu se skutečně stanou paranza - zabijácký potěr, malé piraně. Cena, kterou za takový život zaplatí, je ale vysoká. Saviano překročil omezení reportážního žánru a napsal drsný a strhující román, který přitom neztrácí nic z autenticky vylíčeného prostředí dnešní Neapole.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , PasekaOriginální název:
La paranza dei bambini, 2016
více info...
Přidat komentář
Ze začátku jsem se musel poprat s lehkým šokem. Pověst, jaké se Saviano těší, mi vnukla očekávání realistického románu, který může mít přesah k beletrizované reportáži. Gomoru jsem zatím nečetl, ale od té přesně tohle očekávám.
Nicméně, pokud jsou autorovy ostatní knihy takové, jako z mého očekávání, u La paranza dei bambini si u reportérů vzal volno a naprosto se utrhnul z řetězu.
Kniha přichází s béčkovou jízdou se všemi klady i zápory této kategorie. A pokud na hru přistoupíte, dostanete velice slušnou zábavu.
Jestli se něco autorovi povedlo, jsou to jednoznačně postavy. Rapem ovlivněná mládež, která vidí úspěch jedině v obrandovaném oblečení, která hledá návod na střelbu na Youtube (extrémně zábavná scéna), která má pohled na sex znatelně posunutý díky pornu.
Nicméně jejich jednání, kdy je každý ochotný hned střílet, (vražda bosse jedné čtvrti nejmladším členem budiž ilustrativní scénou), mi u chlapců 15-18 let přišlo přeci jen přitažené za vlasy, byť vyrůstají v prostředí, kde jim je podobné jednání po generace vzorem.
Stejně jako scény, kdy vyrážení na skútrech dobývat čtvrti tím, že střílí na všechno, co se hýbe. To bylo strašně hloupé, jako by si autor při tvůrčí krizi pomáhal hraním GTA. Přitom předcházela vcelku mrazivá scéna, ve které chlapci vyrážejí na trénink na živých terčích na nádraží plné migrantů, protože na jejich životy každý kašle.
Já jsem si četbu v hlavě obhájil tím, že čtu poloviční dystopii, jež jde záměrně na hranici absurdna. V takovém rozpoložení jde o zábavnou četbu, která mi svou ujetostí bohužel zabraňuje pociťovat výraznější znepokojení. Což by člověk u knihy o vraždících puberťácích tak nějak očekával.
PS: Za jiných okolností bych šel s hodnocením níž. Ale před pár lety jsem Neapol navštívil a vzpomínky plné okouzlení i zhnusení mi perfektně umocňovaly atmosféru.
Běhá mi mráz po zádech ... dost realistické čtení o mladých klucích, kteří si vůbec ničeho neváží, myslí si, že na vše mají nárok už jen protože je to napadlo a že oni to chtějí ... jejich rodiče jen tak vlají ... Mladíci se neustále odvolávají a přísahají na život svojí mámy, ale přitom své rodiče neposlouchají, pohrdají jimi. Hlavně Nikolas ( vůdce paranzy) pohrdá svým otcem obyčejným učitelem, který to podle něj nikdy nikam nedotáhnul, protože nevydělává pořádný prachy. Jejich směšné iniciační rituály (dle filmu, který znají zpaměti) ukazují, že jsou to ještě děti, ale bohužel tomuto nevyvynutému potěru někdo dal zbraně ... kéž by to byla jen autorova spisovatelská invence.
Četla jsem to v Neapoli, mém srdečním městě, kam jezdím čím dál častěji a mám tam čím dál víc přátel. Příběh dětského gangu, kterej vzešel z normálních poměrů, ne z camoristické rodiny, mě zasáhl osobněji než Gomora, kterou jsem četla před tím, protože když v Neapoli pobývám čtyřikrát ročně a učím se místní historii a dialekt, je jasné, že přemýšlím nad tím, že tam prostě zůstanu. Je to ale vhodný prostředí pro rodinu? Od svých místních kamarádů vím, že to město nemůžu démonizovat, nikdo z nich žádný zkušenosti s mafií nemá. Ti kluci z knihy se prostě chtěli něčím proslavit, a tak vymysleli takovou blbost, jako je založení zločineckého gangu. Celkem obvyklej příběh, ze kterýho mrazí hlavně proto, že se jim to přání splní. Mají byt, mají zbraně a mrtvoly začnou létat vzduchem. Strašný. Ale dobře napsaný.
To nebylo příjemný čtení. Celý ten svět nedospělých cucáků, co se shlédli v moci a penězích. A ve značkovém oblečení, které se splácá bez sebemenšího vkusu, protože není důležité být oblečen dobře, ale musí být vidět, že je člověk hodně prachatej. Neapolské uličky a náměstíčka, hlučící mopedy, parta s jedním vůdcem, kterého musí ostatní poslouchat, protože je nejdrsnější a nejbezohlednější. Musí, jinak to nejde, buď velíme, nebo se podvolíme. Násilí, ponížení, vražda, to je jen výtah k moci. Lidi se střílejí jako figurky ve videohře. Emoce chybí tam, kde bychom je čekali, a naopak jsou tam, kde se nám to zdá divné a přehnané. Učitelem jsou YouTube a starý mafiánský filmy…
Moc mě nechytil ani způsob psaní, i když to bylo jistě úmyslné. Ten pádící děj bez vysvětlovaní, kdy některým pohnutkám a konverzaci ani nerozumíme, byl vlastně dost působivou ilustrací občas nepochopitelného jednání a temných motivací. Motivací a pohnutek, kterým prostě já nerozumím, a ten žebříček představených hodnot je pro mě jak z jiné planety.
Autorovi přesto vše věřím, protože je z Neapole a před mafií musel být sám chráněn, celé to mafiánské neapolské podhoubí je asi vylíčeno přesně a věrohodně, bohužel…
Subjektivně hodnotím tři plus, čtení jsem musela prokládat Čapkovým Zahradníkovým rokem, abych se naladila na něco milého a lidského a abych vůbec usnula.
---------------------
V Neapoli jsem byla před lety, strávila jsem zde jen jeden den a bylo to jediné město v Itálii, které mě neokouzlilo, jako ty ostatní, naopak na mě působilo poněkud depresivním dojmem, jako ne moc přátelské město, a nezměnil to ani pohled na krásný záliv, palmy a vzdálený Vesuv. Špína, nepořádek, divní lidé, nepřátelští bezdomovci v parku. V uličkách, do kterých jsme zabloudili, nás pronásledoval podivný týpek na mopedu. Na ulici mě málem okradli, a to jsem myslím vypadala spíš jako chudá turistka. Fakt jsem měla strach. A omlouvám se všem milovníkům Neapole, mně to prostě nesedlo.
Tenhle můj zážitek jen smutně koresponduje s přečtenou knihou, jako vhodnou ilustraci doporučuju projít se v knize zmíněnými místy na Google mapách Street View.
Roberto Saviano je nesmírně statečný člověk, který je kvůli své práci odhalující život a praktiky neapolské mafie Camorry nucen už řadu let žít s policejní ochranou. Mafie italská města a sluncem propálené ulice však nikdy neopustila, pouze se střídají generace mafiánských klanů a metody práce v současném světě smartphonů a internetu. Jen ty naznačují, že se děj odehrává v 21. století. Omerta a její věčný koloběh předčasné a zbytečné smrti tak jsou po desetiletí hluboce vrostlé do jihoitalského města Neapol. Navštívila jsem jej několikrát. Je krásné, s křivolakými uličkami zalitými sluncem, se stinnými kavárnami, pizzeriemi, bary, přístavy a loďmi houpajícími se na moři... Při jedné návštěvě zrovna válčila místní mafie s úřady a přestala vyvážet odpad, který patří do jejího byznysového portfolia. Bordel v ulicích a těžko snesitelný a hlavně zarážející puch. Tady bylo zřejmé, kdo má navrch. Mafie naštěstí neútočí na turisty, kteří jsou přínosem pro podnikatele, které vydírá, pardon "chrání".
V tomto případě však Savianova práce ukazuje na skupině chlapců ještě na další evoluci v charakteristice práce mafie, která se adaptuje a opouští staré vzorce, není však méně krutá. Zarputilá životaschopnost těchto zločinných struktur je svým způsobem fascinující. A protože principy jejich fungování jsou všem dobře známé, tím více zaráží bezmocnost italských policejních a vojenských složek, které jsou neustále několik kroků za nimi. Nevím, jestli vezmu do ruky ještě další Savianovu knihu, bylo to ohavné čtení ukazující na bezvýchodnost situace v zemi, kterou mám moc ráda. Podhoubí tvoří chudinské čtvrti a touha jejich obyvatel po penězích, ale i touha proslavit se. Zločin totiž nezůstává samonosný. A v době instruktážních videí na internetu, sociálních sítí, působení ISIL etc. také stále krutější.
Závažnost popisovaného tématu, dětí zapojených do drogového byznysu, které si vytváří svůj vlastní gang, nicméně trochu trpí poměrně chudou psychologií postav, zploštělým chováním rodičů nebo absencí výrazných reakcí mafiánských kmotrů. I tak je to trudná četba, která nám připomíná, že mafie bohužel zdaleka není jen skomírajícím reliktem minulého století a jak ukazuje tato kniha, tak se kmotrové Ndranghety, Camorry, nebo Cosa nostry i dnes stávají vzory pro kluky z chudých rodin snících o lepším životě.
Kniha je dobře napsaná a má spád ale není to rozhodně moc příjemné čtení. Drsný a syrový příběh. Prostředí, atmosféra - a vlastně svým způsobem i způsob, jakým je tato kniha napsaná. Po dočtení knihy jsem byla naprosto omráčena… Rozhodne ji také doporučím.
Budu se snažit věřit tomu, že takhle primitivně opravdu ‘mafie’ funguje, poněvadž autor žije kvůli svým knihám pod policejní ochranou. Nicméně těmto spratkům hrajících si na bohy, kterým záleží jen na nových značkových teniskách a pistoli za trenkama by mohlo dojít, že se jim to rodné město, na které jsou tak pyšní, rozpadá před očima. Neapol jsem letos navštívil a je to skutečně dechberoucí místo. O to víc bolí ten nehorázný nepořádek a dezolátní paláce, kostely i činžáky. Knihu jsem přečetl jen kvůli městu samotnému, styl psaní mi připadal jako young adult a moc mě to nebavilo. Musím ale připustit, že to celé jaksi dotváří šarm jižní Itálie.
Takže, vítejme ve 21.století. Ve století plného násilí, manipulací, zastrašování, hamižnosti a přetvářky... Až na ty technické a elektronické vymoženosti, které sebou dnešní doba nese, se za tisíce let u lidí všeho věku a vyznání..., nic moc nezměnilo.
Roberto Saviano, je dle mého, víc jak dobrým autorem knih, které mi velice dobře vykreslují dnešní podobu Itálie a ne jenom jí...
Obsahově docela děsivý příběh o klucích, kteří až moc chtějí proniknout do světa mafie, získat si respekt a moc. Kluci jsou to však zatím dost nezralí a v některých věcech působí poněkud naivně a snad i trochu hloupě, že je to možná svým způsobem trochu úsměvné. Ale ta jejich dravost a lačnost, s níž se do světa mafie snaží urputně vplout, je dost drsná a poněkud svíravá. Jako by život mafiána byl pro kluky jediným možným způsobem života - jako by nic jiného nepřicházelo v úvahu. Tento způsob myšlení a životní styl není to, s čím bych se osobně uměla ztotožnit, nicméně způsob, jakým to autor dokázal v knize ztělesnit, byl hodně přesvědčivý a silný.
Drsný a syrový je vlastně celý tento příběh. To prostředí, atmosféra - a vlastně svým způsobem i způsob, jakým je tato kniha napsaná. A právě ten styl psaní, byť se k obsahu knihy hodil a vlastně podtrhoval jeho syrovost a drsnost, byl pro mne osobně nakonec trochu překážkou. Kniha se mi nečetla snadno, zadrhávala jsem se, klopýtala, těžko se mi do příběhu ponořovalo. Hodně mi v tom nicméně pomohlo to, že jsem ke čtení měla zároveň puštěnou audioknihu namluvenou Václavem Neužilem, díky čemuž jsem se dostala až na samý závěr knihy - přiznám se, že bez toho bych asi knihu nakonec nedočetla, byť jsem z počátku vlastně byla docela nadšená... Každopádně musím říct, že ten závěr mi to opět dost vynahradil, dost mne zasáhl.
Nakonec hodnotím slabšími 4 hvězdami. Objektivně řečeno kniha svým obsahem dost přesvědčivě vykresluje problematiku dětských mafiánů a autor tu dost dobře zobrazuje prostředí a atmosféru Neapole, v němž se kniha odehrává. Ale subjektivně musím přiznat, že mi styl psaní dělal místy poněkud problémy. Nebýt toho závěru, asi bych šla do trochu nižšího hodnocení.
Téměř už klasický příběh party kluků, co se chtějí stát gangstery. Tentokrát jde o puberťáky z italské Neapole, kteří se připletou k místní mafii a nakonec se jim jejich sny začnou plnit... A I když struktura příběhů nakonec nepřekvapí, rozhodně tahle kniha stojí za pozornost.
Saviano ji totiž dokázal napsat sugestivně a nesmírně poutavě a živě (což, jak jsem zjistil, je docela pochopitelné u autora, který popsal v jiné knize neapolskou mafii tak zasvěceně, že musel utéct ze země a skrývat se, neboť se stal pro mafii nepřítelem), a i když ve střední části příběhu na chvíli trochu ztratil mou pozornost, ve výsledku musím říct, že Piraně jsou fakt pecka. Charaktery jednotlivých postav v "dětském gangu" jsou uvěřitelné, budete je nesnášet a zároveň jim maličko fandit, pohrdavě se jim posmívat a zároveň kvůli nim trochu bát ještě někdy navštívit jih Itálie. Ostatně stejný dojem ti kluci vyvolávají, u ostatních postav příběhu, mezi nimiž si tenhle gang nebezpečných teenagerů odkojených mafiánskými filmy a nonstop přilepených na smartphonech, musí vybudovat postavení a získat respekt.
Poslouchal jsem jako audioknihu a musím říct, že Václava Neužila v mafiánské story jsem si moc představit neuměl. Ale on ty věty sype jak rány z kulometu, postavy namachrovaných puberťáků mu prostě uvěříte, stejně jako promluvy starých gangsterů nebo vyděšených spratků. Poslech ještě dokresluje opravdu dobře zvolená hudba, poskládaná na jedné straně z kostelních chorálů, na druhé z italského gangsta rapu, na kterém si ujíždí hlavní postavy Piraní. Výsledek je docela zážitek :).
Mrzí mě to, asi to je stylem psaní, který mi nesedl, ale mě tedy Piraně tolik nenadchly. Chyběl mi tam nějaký hlubší pohled do duše teenagera, který se rozhodne stát členem paranzy, jeho rodičů i přítelkyně. Taky mi přišlo neuvěřitelné, s jakou lehkostí se partě puberťáků daří dosahovat takových úspěchů v podsvětí s o dost zkušenějšími členy, ale v tomto směru jsem asi jen hodně naivní. I vztahy mezi členy paranzy byly po většinu příběhu celkem idylické, nijak víc rozebírané. Přišlo mi to celé trochu ploché, moc mě to nebavilo.
Jakože síla. Tak trochu něco ve stylu filmového Města Bohů, rozhodně bych uvítal pokračování.
Šokující sonda do podsvětí Neapole. Staré pořádky se pomalu začínají otřásat v základech. Pozvolna ustupují dychtivým mladým tvářím, které jsou rozhodnuty zanechat dojem a dosáhnout těch nejvyšších met - moci a peněz.
Potěr vedený ambiciózním Nicolasem je ve své nenasytnosti a touze po uznání schopen bezcitných, sobeckých rozhodnutí. Každá akce samozřejmě vyvolá odpovídající reakci. Mafie je nemilosrdná.
Děsivé!
Přijde mi to celé velice nepravděpodobné, pokud jsou v tom použity skutečné reálie z tohoto prostředí, tak je to opravdu velice znepokojivé spíše v tom absurdním smyslu. Každopádně velké zklamání, max tři hvězdy za účast.
Mám koupenou audioknihu, kterou čte p. Neužil. Bohužel je mi jeho přednes tak protivny, ze mám problém soustředit se na obsah knihy. Obsah se ztrácí v jeho trapných pokusech o změny hlasu podle postav. Navíc jsou kapitoly vyplněny trapnou hudbou. Bohužel se jedna o případ, kdy nevhodně zvolena forma prednesu zlikviduje potenciál obsahu. Věřím, ze výborné hodnocení má kniha oprávněně. Nicméně z osobní zkusenosti nemohu potvrdit vzhledem k popsanému. Raději si ji přečtěte.
Gomora bola sklamaním, Pirane veľkým a príjemným prekvapením. Krátky pohľad do života na inej planéte, kde by našinec neprežil ani prestávku na autobusovej stanici. Tiež Európa, tiež 21. storočie. Trochu inak. Pán Saviano vstúpil do sveta veľkej literatúry. Bravo
Výborné a desivé zároveň. Človeku sa až veriť nechce, že sa toto može diať v Európe v 21.storočí.
Štítky knihy
mafie zfilmováno kriminální podsvětí italská literatura narušená mládež gangy Neapol italská mafie kriminální thrilleryAutorovy další knížky
| 2008 |  Gomora |
| 2019 | Piraně |
| 2013 | Nula nula nula |
| 2010 | Opak smrti |
| 2010 | Krása a peklo |
Mě to docela nudilo. Za prvé jsem si říkala, jestli je to opravdu možné. Za druhé kniha neměla žádný spád, žádné emoce a za třetí mi to místy přišlo hodně úsměvné.