Piranesi
Susanna Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545517/bmid_piranesi.png
4
418
418
Piranesi vždycky žil v Domě. Ten má stovky, ne-li tisíce místností a chodeb, v nichž je uvězněný oceán. Vodní labyrint. Piranesi se čas od času vídá se svým přítelem, Tím Druhým, jenž Piranesiho potřebuje pro vědecký výzkum Velkých a Tajných Vědomostí. Piranesi si své poznatky zaznamenává do deníku. Pak se začnou objevovat vzkazy; ne vše je takové, jak se zdá. A když vyjdou na světlo důkazy o existenci dalšího člověka a možná i jiného světa mimo zdi Domu, Piranesi začne rozplétat pavučinu lží – i když je pravda všechno, jen ne příjemná.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Originální název:
Piranesi, 2020
Interpreti: Jaroslav Plesl
více info...
Přidat komentář
A i já se připojuji k těm, kteří upozorňují: O této knize si předem nic nezjišťujte, prostě si ji přečtěte!
(SPOILER) Od začátku jsem doufal, že vše zůstane jen v tom tajemném Domě a že žádný ,,skutečný" svět tam ani nebude, takže mě trochu zklamalo, když se začala objevovat ta ,,podivná slova" jako Battersea. Ale to byl jediný detail... Piranesi je prostě krásný člověk, na němž je perfektně vidět, jak vznikala pohanská náboženství nebo kam dospěje naprosto vědecké myšlení, jestliže se mu nedostává informací.
(SPOILER)
Připojuji se k těm, kteří radí: nic si o knize dopředu nezjišťujte a prostě si ji přečtěte. Budete za to vděční.
Já měl to štěstí.
Čtěte pěkně bez přeskakování.
Spoilery:
Atmosféra mořského labyrintu je neopakovatelná. Za to by skoro člověk rád ztratil paměť a svou osobnost.
Naprosto nádherná kniha. Zaryje se pod kůži a nepustí. Jsem dojatá z tak laskavé a krásné bytosti, kterou Piranesi je. Veliká inspirace.
První třetina knihy je pomalé, sugestivní zkoumání fantaskního světa (ostatně stačí projít zdejší komentáře - tolik lyriky se v nich běžně nevidí). Nic moc se neděje, ale to mi vůbec nevadilo, "Krása Domu je nezměrná" a Piranesiho zvláštní mytologické myšlení je lepší procítit než promýšlet, natož hltat jako detektivku.
Ve třetině to ale na mysteriózní detektivku začne vypadat, namísto budování atmosféry nastoupí záplava informací, jenže ouha, čtenář, na rozdíl od Piranesiho vybavený moderní schopností dedukce, má během pár stran jasno, kdo je kdo a o co jde. Takže pak dlouho sleduje, jak hrdina po kouscích skládá to, co je z indicií zřejmé už pár desítek stran. Ostatně dramatická zápletka není zvlášť nápaditá a závěrečná scéna balancuje na hraně klišé. Pořád je to ale chytlavé čtení ve fascinujících kulisách, které drží originální nápad. Pokud většina recenzentů volala po zkrácení, já bych naopak uvítala víc Domu, víc Piranesiho vnitřního světa, zpomalit, nehnat se jen po očekávatelné osnově dobrodružného příběhu.
Poslední kapitola mě sice nepřivedla k počátečnímu nadšení, ale je to důstojný závěr, a konec dobrý, všechno dobré. Navíc zpětně viděno je Piranesi zajímavá ukázka předmoderního divocha, člověka kruhového času (a navazuje na to spousta odkazů - s těmi si autorka vůbec vyhrála).
Doporučuji číst v chladném ročním období, nejlépe s deštěm za okny, a v tichu. A možná je lépe nebrat si ke čtení čaj a sušenky, není od věci, když člověka občas trochu zazebe.
Mně se to prostě nelíbilo. Už s Jonathanem Strangenem a panem Norrelem to nebylo nic moc. Nebaví mě tempo, nebaví mě ten svět, nebaví mě postavy. Ano, je to čtivé, za odpoledne hotovo, ale je to takové pichlavé.
To bylo něco! Všechny ty rozlehlé Síně, burácející Přílivy, vznešené Sochy a nekonečná Schodiště… já je všechny viděla. Byla jsem tam.
Knihu Piranesi jsem si moc chtěla přečíst. Nakonec jsem ji zhltla za 5 hodin nonstop čtení. A jsem okouzlena!
Nejdřív jsem si myslela, že se budeme s hlavním hrdinou jen tak bezcílně potulovat po neskutečných a fantaskních Síních rozlehlého Světa.
Pak se mi vyjevil napínavý příběh křehké lidské existence, otázky dobra a zla a bezbřehé hranice fantazie.
A nakonec jsem zjistila, že jsem se celou tu dobu při čtení knihy potulovala po tom fantaskním světě společně s Piranesim.
A byl to opravdový zážitek!
Neobvyklé, pomalé, lyrické, někdy až meditativní čtení. Je tu i příběh a pointa, ty ale hrají druhé housle. Piranesi se bude líbit jen těm, kdo nespěchají k cíli a umí si užít i cestu.
Tuto knihu jsem již viděl v minulosti na Instagramu, a pak mě na tuto knihu nalákal Olga (profil na Instagramu: zanicenyknihkupec) na Světu knih 2022. O knize jsem příliš informací nevěděl, ale řekl jsem si, že si knihu přečtu a uvidím, jak se mi bude líbit.
Kniha má 7 částí. Svým námětem a zpracováním byla kniha určitě zajímavá. Podobnou knihu jsem snad ještě nečetl. Pro mě byly trochu únavné číselné popisy různých Síní, Předsíní apod. a daly by se vytknout další věci, ale celkově to byl pěkný příběh. Zpočátku jsem se musel dostat do tohoto světa a zorientovat se, ale nesmí to čtenář na počátku vzdát. Postupně to bude všechno do sebe zapadat. Čím jsem se hlouběji ponořoval do příběhu, tím mě kniha více bavila, ačkoliv některé události byly později pro mě předvídatelné, jiné však překvapivé.
Po dlouhé době fantasy, které stálo za přečtení, i když kniha není úplně jednoduchá na četbu, alespoň na samotném počátku.
Kniha má pěkný přebal.
Víc a houšť labyrintů myšlenkových i fyzických! O téhle knize se vám bude dost špatně vyprávět i psát, v tomto případě opravdu platí – čím méně o knize víte, tím lépe.
Piranesi žije v Domě, kam až jeho paměť sahá, vždy byl nedílnou součástí propleteného a nekončícího labyrintu, připomínající antický chrám. Dům v sobě skrývá kromě spletitých chodeb, Síní, Soch i periodicky vracející se příliv oceánu. Tenhle magický labyrint Piranesi vědecky zkoumá, zapisuje dění v prostředí, své fantaskní teze a závěry. Na první pohled se zdánlivě nic neděje, než ale Piranesi ve svém spletitém bludišti objeví tajemného vetřelce, na kterého ho upozorňuje jediný další žijící člověk zvaný Ten Druhý. Piranesi se začne točit v kruzích pochyb, paranoi a myšlenkových úvah.
Autorka trousí nenápadné drobečky, které do sebe začnou v druhé třetině zapadat, hnát děj rychle kupředu a pozorný čtenář se dopracuje k zajímavému a neotřepanému konci. V Piranesim se vám dostane mnohého – dlouhých obrazů, tajemství i napínavého odhalení zabaleného do kompozičně zajímavého kabátku. Víc a houšť labyrintů myšlenkových i fyzických! O téhle knize se vám bude dost špatně vyprávět i psát, v tomto případě opravdu platí – čím méně o knize víte, tím lépe.
Piranesi žije v Domě, kam až jeho paměť sahá, vždy byl nedílnou součástí propleteného a nekončícího labyrintu, připomínající antický chrám. Dům v sobě skrývá kromě spletitých chodeb, Síní, Soch i periodicky vracející se příliv oceánu. Tenhle magický labyrint obývá Piranesi – věděc, popisující dění svého okolí, své fantaskní teze a závěry. Na první pohled se zdánlivě nic neděje, než ale Piranesi ve svém spletitém bludišti objeví tajemného vetřelce, na kterého ho upozorňuje jediný další žijící člověk zvaný Ten Druhý. Piranesi se začne točit v kruzích pochyb, paranoi a myšlenkových úvah.
Autorka trousí nenápadné drobečky, které do sebe začnou v druhé třetině zapadat, hnát děj rychle kupředu a pozorný čtenář se dopracuje k zajímavému a neotřepanému konci. V Piranesim se vám dostane mnohého – dlouhých obrazů, tajemství i napínavého odhalení zabaleného do kompozičně zajímavého kabátku.
Bláhově jsem si myslel, že mě nemůže kniha ničím novým překvapit. Teď si můžu jen sypat popel na hlavu a plácat se po čele, proč jsem knihu, tak dlouho odkládal. Tahle kniha se nedá číst, je to spíše o prožitku a vlastně takovou osobní meditací. Špatně se to popisuje bez spoilerů apod. Nicméně, pokud jako já nemáte rádi on-line hype nad knížkami, tak do této určitě jděte. Jak jsem psal výše: nečeká vás hype, ale prožitek na hranici s meditací. Tohle u běžné novely nenajdete.
Piranesi mi – nejspíš zasazením do gigantického prostoru neznámého účelu a plného soch - jaksi evokoval poetiku Doctora Who, čímž ale nechci říct, že by to byla nějaká odvozenina. Vize Domu je svébytná a úžasná a je požitek nechat se jím Piranesim provádět a takhle podivné místo si představovat. A i když se důvod přítomnosti hlavní postavy v Domě objasní, tápání zůstává. Nejde nakonec o platónskou říši idejí, kde se v podobě soch nacházejí dokonalé předobrazy všech věcí, nesrovnatelné s jejich pouhými stíny, mezi kterými žijeme?
Moc pěkný příběh s mnoha zvraty, které čtenář dokonce očekává a přesto překvapí. Přátelé ani nepřátelé nemusí být těmi, za koho je máme a nakonec nelze věřit ani sobě samému. Skrz naskrz knihou je nastíněna celá pravda, jak se věci mají a když se to nakonec dozvíme, jsme spokojeni, že jsme měli při nejmenším z velké části pravdu.
Krásné. To postupné odkrývání, jak se věci vlastně mají, se autorce fakt povedlo. Jen bych Piranesino nezařazovala do fantasy, přijde mi to spíš jako magický realismus. Ale to je koneckonců věc škatulkovačů, že.
Piranesi je rozhodně zkousnutější knížka než Jonathan Strange a pan Norrel, který se chvílema strašně vleče. Tohle zvládnete za víkend.
Vřele doporučuji.
Zpočátku jsem si dlouho zvykal na styl vyprávění autorky. Bylo to pro mě trochu nepřehledné a tajemné. Postupně jsem ale s Piranesim začal odmotávat klubko pravdy a zjistil jak se věci ve skutečnosti mají. Byla to velice zajímavá a ve finále i napínavá cesta a musím říct že se mi celkově román moc líbil.
No tedy... nebudete věřit, co se z toho vyklube.
Začátek může působit zmateně. Piranesi popisuje jednotlivé místnosti, denní rituály a schůzky s "Tím druhým." Žije ve zvláštním světě jako by neúměrném pro prpporce běžného člověka. Píše si deník, počítá přílivy, obdivuje sochy a chodí na lov. Do síní svítí měsíc a ani v temných koutech vlastně nic moc nehrozí.
Atmosférou mi kniha hodně připomínala třeba "Atlas mraků." Ale jen tím zvláštním popisem reality, jazykem a nádechem neznáma.
Zapomeňte na okolní ruchy - auta na ulicích, sousedy za zdí, psy a průmyslový šramot, v klidu si sedněte a uvidíte, že se z toho světa nebudete chtít vrátit.
A jestli se vrátíte, možná se i zbavíte něčeho, co s sebou táhnete a vlastně to nepotřebujete.
Krásna kniha obsahom aj vzhľadom, k tomu vynikajúci preklad Viktora Janiša. Predchádzajúcu knihu autorky som nedokázala prečítať, ani neviem prečo. Piranesi sa mi trafil do nálady a vkusu oveľa viac. Perfektné dávkovanie tajomstva a informácií, zvláštny štýl rozprávača a nakoniec záverečné vyústenie, to všetko ma úplne pohltilo, knihu som prečítala v podstate na dva záťahy. A atmosférou aj vyústením a hlavnou myšlienkou ma neuveriteľne oslovila, ešte si to v sebe musím trochu utriediť a spracovať. Dočítala som pred hodinkou, zostal z nej intenzívny pocit, rozumová analýza prečítaného ešte len príde :) Výborná kniha, nemusí pochopiteľne osloviť každého, ale za prečítanie v každom prípadne stojí.
První kroky po síních labyrintu Domu mi evokovaly Gormenghastský hrad, který byl rovněž obýván osamělýma figurkama uprostřed surreálných kulis a zákonitostí fascinujícího světa.
Autorčin styl jsem si oblíbil už u její prvotiny a i deníkové zápisky Piranesiho v této knize jsou psány podobně odlehčeným a velmi čtivým jazykem. Příběh samotný ovšem pomalu nabývá temnějších tónů, jak se dosud vyobrazené kontury začínají drolit a neuchopitelné odkazy a nesourodé poznámky se postupně slévají v celek, k čemuž úměrně roste i tempo příběhu. Text pak tedy bez přehmatu spěje k ústřední pointě, která odhrne i poslední kusy závoje halícího působivou fresku, která by jen těžko snesla nějaké konkrétní žánrové zařazení.
Knížka je krásná. Od obálky a grafické úpravy až po poslední řádky textu. Studie izolované, poeticky a duchovně smýšlející, přesto vědecky založené mysli tohoto zvláštního Robinsona se mísí s impozantními obrazy antické architektury a tisíců soch omývanými dešťovou i mořskou vodou a přechází v jakousi až lehce hororovou, okultní detektivku. To celé na rozsahu útlé knížky, kterou jsem zhltnul za víkend.
Mám pocit, že se k ní budu vracet.
Tenhle příběh mě nepochybně donutil k přemýšlení o Piranesim, o tom, co je to zač, kde žije a co to vůbec všechno má znamenat. Také je to příběh naprosto originální a nic podobného jsem ještě nečetla/neposlouchala. Po pravdě řečeno je to ale také příběh, jehož konce bych se zcela určitě nedobrala, pokud bych četla jako klasickou knihu, to vím naprosto jistě. Poslouchala jsem v bezvadném ztvárnění pana Plesla a jedině jeho způsob podání a skutečnost, že u toho můžu dělat nějaké domácí práce, mi umožnily dobrat se konci. Zase tolik oslňující mi to nepřišlo a zejména první polovina knihy musí být na čtení dost úmorná..... :-)
Štítky knihy
anglická literatura tajemství osamělost bludiště, labyrint jiné světy schody, schodiště sochyAutorovy další knížky
| 2007 |  Jonathan Strange & pan Norrell |
| 2021 | Piranesi |
| 2009 | Dámy z Grace Adieu a jiné povídky |
Příběh Piranesi není něco nepředvídatelného nebo nového, ale próza a čirá imaginace scén, které se před vámi ukazují....to je něco zvláštního, co dělá z Piranesi opravdu skvělý zážitek, víc než jen literární dílo.
Žánr mi připomíná fantastický realismus, věc, který mám rád, ale rozhodně není pro každého
4 hvězdičky jsou za délku příběhu, pokud by první polovina knihy trvala alespoň 3/4x déle, bylo by to určitě 5....ale vše skvělého v malých dávkách