Píseň čepele
Nikola Tabačková
Před dávnými časy, v předalekém království, žili lidé, mágové a další kouzelná stvoření v míru. Celá tisíciletí žili obyvatelé Ellendrtanu v souznění pod vládou mocných sourozenců, Bílého čaroděje a jeho bratra, dvojčete, Černého čaroděje. Pro všechny obyvatele Ellendrtanu to byly časy míru, hojné úrody, pokoje a klidu. Jenže měl přijít den, kdy rovnováha bude narušena. A ten přišel až příliš brzy. O několik století později se Dávné proroctví, vyřčené Bílým čarodějem, začíná naplňovat. Temný lord chce získat větší moc, aby se mu ubránil, a proto se vydává na lov. Mezitím nevědomá Aisel utíká ze svého domova a ve společnosti tajemného Siána se vydává do Dračího údolí, aby objevila bájné tvory. Cestu jí však zkříží nečekané potíže... Jak se s tím mladá bojovnice popere? Co když je v tom něco víc? A co je Sián ve skutečnosti zač?... celý text
Přidat komentář
Kniha vyšla pouze jako ekniha. Ale naštěstí autorku napadlo nechat si ji vytisknout na vlastní náklady. Kniha mě moc bavila a jsem ráda že mi bude zdobit krásně knihovnu. Určitě se těším až zase něco napíše. No prostě super styl psaní. Jakoby jsem tam byla s nimi. Každopádně tleskám.
Knížka se mi dostala do ruky ne jako e-kniha, ale jako papírová verze a ikdyž obsahuje nějaké ty hrubky a překlepy, jsem typ člověka, který hodnotí příběh. A ten je vskutku velmi dobře zpracovaný. Je tam věc, kterou by nikdo z vás nečekal. Ani já jí nečekala. Postavy a jejich popis jsou velice dobře popsány a i když jsem si nikoho kromě Siána, Aisel a koníka Aarona neoblíbila, mají všichni důležitou roli. Příběh má svoje kouzlo a rozhodně je to něco co tu ještě nebylo. Doufám, že bude další díl. Autorka má velmi specifický styl psaní a to se mi na tom právě líbí.
Tato prvotina od nadané začínající spisovatelky se mi hrozně líbila. Příběh se četl svižně a byl napínavý od začátku do konce. Když už si myslíte, že jste uhodli jak příběh bude pokračovat, tak se to celý úplně změní. Není divu, že tato knížka vyhrála cenu Wattys 2016 na Whattpadu, kde autorka píše.
Kniha mě lákala, protože jsem ji zaregistrovala na portálu, kde se dají zveřejňovat knihy začínajících, ale i známých autorů. Kniha v době vzniku vyhrála i nějakou soutěž. Na věk autorky v době vzniku, slovní zásoba, fantazie, klobouk dolů. Těším se na další tituly.
Píseň čepele: fantasy, kde hlavní hrdinkou je princezna Lesia. Ta se má vdát (v 16 letech) za Kasiána, prince ze sousedního království. Lesia se sňatkem ale nesouhlasí, a tak se rozhodne utéct do Dračích hor. Od mládí touží spatřit draky a teď je dokonalá příležitost. Netuší ale, že Temný lord z Popravčího vrchu sleduje každý její krok. Existuje totiž věštba, dle které může být Lesia dědicem, který svrhne Temného lorda a navrátí moc do rukou dobra. Po cestě potká Siána. Kdo Sián je? A je Lesia skutečně osobou z proroctví?
Že to zní zajímavě? Na sakryš, že jo. Tohle mohla být taková bomba. I když je kniha plná akce, má své draky, princeznu, věštbu, má také své ale...
Autorka knihu psala v 16ti letech. Kniha vyšla samonákladem a navíc bez korektury. A je to prostě hodně poznat. I kdybych pominula velké množství překlepů a pravopisných chyb, nemůžu nezmínit dlouhá souvětí, do kterých se čtenář, (a myslím, že i autorka sama), mnohdy zamotá.
Druhá věc, která mi vadila, je hodně nelogických věcí v dějové lince. (Např. Temný lord pomalu nerozdělá oheň, ale jeho dcera ho kouzlem vyčaruje hned? V hostinci je jediný host, kterého zrovna hostinský obsluhuje, ale řekne na celý lokál něco, aby to slyšeli ostatní?) A to je jen pár příkladů.
Ve fantasy moc nevyhledávam romantiku. Nevadí mi, když je romantická linka přítomna, ale ne na sílu. Tady máme hned milostný pětiúhelník. Navíc ty vztahy jsou hodně rychlé. Dva si dají pusu a už spolu jsou. Pak si řeknou že se jim každému líbí někdo jiný, a už spolu nejsou. Chápu, že v 16 letech jsem se na to asi dívala podobně, teď je to na mne prostě až moc YA.
Dialogy mě většinou také příliš nebavily. Autorka často zbytečně moc spěchala a nechala věci nedořešené.
Nápad skvělý.
Doporučuji ale zapracovat na provedení.
Autorku na druhou stranu obdivuji. V 16 letech vydat knihu (navíc o 400 stranách), klobouk dolů.
Nicméně i tak musím hodnotit: 1,5/5 (tedy 30%)