Hostina pro vrány
George R. R. Martin
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122031/bmid_hostina-pro-vrany-vX3-122031.jpeg
4
2786
2786
Píseň ledu a ohně / Pieseň ľadu a ohňa série
< 4. díl >
Po staletích krutých zápasů a osudových zrad se sedm mocností vládnoucích jedné říši navzájem zdecimovalo natolik, že jim nezbývá než nyní žít v tísnivém příměří. Nebo to tak alespoň vypadá… Pár jedinců si stále ještě dělá nárok na kdysi zoufale žádaný „Železný trůn“, ale jsou příliš slabí nebo vzdálení, než aby se jim to mohlo podařit. Válka, která zuřila tak dlouho, strávila sama sebe… Avšak jako v dohře jakéhokoli vrcholného zápasu netrvá dlouho, a začnou shromažďovat zrádci, psanci, odpadlíci a mrchožrouti, hašteřící se nad kostmi mrtvých a nad kořistí přeživších. S tím, jak se lidské vrány slétají ke své hostině z popele, se v Sedmi královstvích rodí nové intriky a vznikají nebezpečné aliance, zatímco ze zlověstného soumraku minulých zápasů a chaosu se vynořují překvapivé postavy. Je to čas, kdy se moudří a ctižádostiví, ale i zrádní a silní snaží pomocí svých schopností, moci a magie přežít kruté a strašlivé časy, jež nastaly. Je to čas, kdy se lidé prostí i urození, bojovníci i čarodějové, úkladní vrazi i mudrcové dávají dohromady a snaží se bojovat o své místo na zemi a své životy. Protože na hostině pro vrány je mnoho hostí – ale jen pár jich nakonec přežije.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , TalpressOriginální název:
A Feast for Crows, 2005
více info...
Přidat komentář
Hostina pro vrány je zatím z celé série jistě nejslabší, ale rozhodně to není špatná kniha. Martin dal Bouří mečů laťku velmi vysoko a není divu, že jí nepřekonal. Čtvrtý díl není tak zábavný jako byly první tři, není zde tolik napětí, zvratů ani zajímavých momentů s postavami, ale přesto to je výborná kniha, kterou jsem přečetl za 15 dní. Nejvíce jsem si užíval kapitoly Jaimeho, Brienne a Dorne. Moc mě nebavili železní, jejich mentalita mi přijde vskutku barbarská a omezená, přesto mi však Victarion a Euron připadali jako zajímavé postavy. Hodnotím za 92% a doporučuji.
Zase povedený díl od kterého se dá těžko odpoutat. Začínám přicházet na chuť vnitřním monologům, které to celé krásně ozvláštňují a nabízí další úhel pohledu a další možnost jak postavy soudit, nebo jim odpouštět. Ale zase to násilí ... toho je tam na mne moc.
nestěžuji si na nic, naopak, mě se na knize líbí, že je dost jiná než seriál. Má své hlavní postavy, o kterých jsem se dost dozvěděla, doplnilo mi to charakter postav i celého příběhu. Pořád je to pro mě lahůdka. Nemůžu ted číst nic jiného. Všechny ostatní knihy jsou najednou velmi fádní...
Bohužel díky roztažení příběhu, jak se Martin zmiňuje, bylo nutné některé z postav nechat až na další díl a zaměřit se na dění jen v určité části světa. A jak sám napsal, tahle kniha byla mrcha... Zatím ji shledávám nejnudnější z celé série, uvidíme, co přinese pátý díl. Kdyby tu nebyly kapitoly s Jaimem, na které jsem se na rozdíl od zbytku těšil, možná by mne i kniha nudila. Je pro mne těžké dojmy z knihy vyjádřit, u každé z postav se dalo něco najít, ale nebylo to jaksi ono. Stále se však jedná o poutavé čtení a proto nechávám čtyřhvězdu a natěšeně otevírám další díl.
Zdlouhavé, ukecané, málo záživné. Pro mne v tuto chvíli nejslabší díl série...
Slovy klasika: Ta kniha je především dlouhá, a to tak dlouhá, že i kdyby byla snad vo polovinu kratší, tak je pořád dost dlouhá...
... A taky se v ní v podstatě nic neděje. Ne že bych u knihy potřebovala jeden dějový zvrat za druhým, to vůbec ne, ale pak v ní musím najít něco zajímavého, jazyk, myšlenky, styl, cokoliv. A to se mi v téhle bichli nějak najít nedařilo. (Ono po pravdě ani u předchozích dílů Písně ledu a ohně, jenže v nich se něco dělo pořád, a tak jsem si je užívala a hltala je. Ale právě z tohoto důvodu se k Martinově sáze nejspíš nebudu vracet.)
Některé kapitoly jsem četla skoro s utrpením a jen nakukovala dopředu, jestli mě čeká něco zajímavějšího. Nelíbilo se mi, že v Hostině se autor věnoval pouze části postav, chyběly mi mé oblíbené. Doufám, že si je dostatečně užiju v Tanci s draky.
Ale abych jen nekritizovala, občas mě čtení bavilo, zajímaly mě osudy Brienne nebo dění v Králově přístavišti. No a celou knihu pro mě zachraňoval Jaime, ty tři hvězdy jsou hlavně za něj.
Jedna z nejslabších knížek série, některé příběhy těch postav byly neaktraktivní.
Pro me zatim nejmene zdarily dil. S novymi postavami jsem se moc neztotoznila a chybeli mi ty stare. Ikdyz pohled na zmenu charakteru Jamieho a neustale vzpominani Jamie/Brienne melo neco do sebe. No a Cersei? To je absolutni blazen.
Po vynikající Bouři bohužel přichází útlum. Hostina je jednoznačně nejslabším dílem série.
Většina linií se táhne, akce je opravdu minimum a finále jaksi schází. Nejvíc mě bavilo asi Dorne a ještě Železné ostrovy.
Cersei u mě jako hlavní postava neobstála, v tolika kapitolách se nic nestalo, že člověk mohl pomalu přeskakovat stránky. Pak je tu linie Brienne, která je vyloženě nudná. Ani třeba Arya, která pro mě byla jednou z nejzábavnějších postav, mě tady moc nebavila.
Ale nenechte se zmást kritikou, Hostina určitě není špatná kniha. Jen v porovnání s ostatními díly série pokulhává. Kdyby šlo dát 4,5 hvězdičky, udělám to... takhle tedy ale dávám jen 4.
Hodně dobrá kniha, řekl bych, že i jedna z nejlepších z celé řady, i když to říkám o každé.
Utěšil mě vzkaz od George R. R. Martina na poslední stránce (před dodatkem), kde nám (jeho věrným čtenářům) sdělil, ať se nebojíme, že příběh rozdělil na dvě části a ostatní postavy, které se neobjevily v této knize, budou v té další.
Tento příběh se odehrával zejména v Králově přístavišti. Kapitoly z pohledu Cersei a Jaimeiho (skloňuje se to takto?) mi přišly nejzajímavější. Samozřejmě jsem hltala každé písmenko z kapitol o Alayne (Sanse) a Kočce z kanálů (Arye). Ostatní kapitoly nebyly až tak zajímavé, ale chápu, že tam potřebovaly být.
Celkem mě zarazilo, že se v pár věcech kniha liší od seriálu a je to tím zajímavější, protože konečně nevím, co mě čeká dál.
No prostě to byl další úžasný zážitek v Západozemí, ale na plný počet hvězdiček mi tam něco sházelo, takže dávám 4 :)
Pro mě nejlepší z těch 4 knih, které jsem přečetl. Pátý díl si nechám, až skončí seriál, neptejte se mě proč... Těšil jsem se na každou kapitolu, bylo tam napětí a postavy se opět rozvíjely do nepatřičných mezí. Je nadmíru fascinující jak G.R.R.Martin dokáže do 800 stran vecpat tolik zvratů a zápletek. Dokázal tam probrat tolik věcí, až mi to přišlo neuvěřitelné a hlava mi to nepobírala, to vám povím. Vím, že většina z vás by se mnou nesouhlasila, ale prostě miluju Cersei... Mé nejoblíbenější postavy jsou ty ženské, protože Martin vytvořil tak perfektní typ ženských postav, že jsem neodolal. V každé literatuře je buď muž slaboch nebo silák, jenomže u žen je to jiné. Většinou jsou buď křehké nebo silné, jako u mužů, ale Martin vytvořil od obojího trochu nebo vzal jen jednu část a znásobil ji na stokrát. Příkladem je Sansa - kdysi naivní děvčátko toužící po obrovské svatbě a krásném princi. Teď? Sen přestal převládat a realita nastoupila na scénu. Ve třetím dílu byla Sansa stále nevyrovnaná a smutná ze vší té ztráty, ale teď dospěla a vyrovnává se se vším lépe, než někteří jiní hrdinové. A Cersei... Cersei je žena, která žije jen pro své děti, protože nemá nic jiného. Je to mrcha, jistě, jenomže na rozdíl od Sansy ona se narodila jako realistka. Jejich realita není pěkná a Cersei se naučila bránit. Tu mrchu zbožňuju a doufám, že tam ještě chvíli pobude.
Hostina pro vrány a Tanec s draky jsou krásnou ukázkou toho, jak to dopadá, když autor nedokáže udržet na uzdě své grafomanské choutky. Tohle Martin bohužel neukočíroval, což je škoda, protože stačilo pouze některé zdlouhavé dějové linie zkrátit a vyškrtnout všechno přebytečné. Přibližné rozdělení dějových linií na "jižní" (Hostina pro vrány) a "severní" (Tanec s draky) působí neprofesionálně a zbytečně tříští děj, ačkoli chápu, že pro autora je pohodlné takto zamaskovat chronologické nepřesnosti, kterých se dopouští.
Pokud Martin stylizuje svůj svět jako inspirovaný středověkem, měl by se rovněž držet alespoň základních bodů středověké reality. Arya dostává cestou do Braavosu dárky od ostatních cestujících na lodi, mimo jiné i stříbrnou vidličku. Je krajně nepravděpodobné, že by obyčejný námořník vlastnil takový předmět, ve středověku lidé totiž vidličky užívali velmi vzácně, příbor tvořil pouze nůž a lžíce. Celkově je Braavos docela příjemnou kombinací Rhodu, Benátek a fantazijního města. Úsměvným dojmem působí Martinova slova o neštovicích (strana 361). Tato nemoc představovala velmi nebezpečnou chorobu, na niž umíralo obrovské množství lidí (nemluvě o jizvách, které zanechávaly na přeživších), ale autor pravděpodobně zná jen dnešní (ve většině případů) neškodné plané neštovice a nevidí rozdíl mezi planými a pravými. Podobně nestředověce zachází autor v průběhu celé ságy s výrazem panna, který vůbec neodráží někdejší chápání tohoto slova (panna jako synomymum pro slečnu, neprovdanou ženu je u Martina zcela vytěsněn a soustředí se jen na fyziologickou stránku věci panna = osoba ženského pohlaví s neporušeným hymenem, což je předmětem mnoha oplzlých narážek a dvojsmyslů).
Připomeňme si alespoň několik pravopisných nehorázností, které můžeme přičíst na vrub překladatelce:
Aby bylo jisté (správně "jasné"), jeho milá sestra zjevně považovala za naprosto neschopnou nebo zrádnou dobrou polovinu dvora - strana 148.
Shromáždil se kolem něj dav, aby jej přivítali, popřáli mu vše nejlepší a získali si jeho přízeň - strana 307 - pokud se shromáždil dav, pak jej přivítal, popřál, získal, ale překladatelka se od druhé věty tohoto souvětí tváří, jako by v první větě místo davu byli lidé.
Zasmál. - strana 311 - chybí "se".
Arya obaluje filátka v ořechách (správný tvar je "v ořeších") - strana 372.
Dovídáme se, že rod Darryů zemřel (správně "vymřel") po meči, Edmurovi stále dávají oprátku kolem krku, ale nepověší ho (správě "nepověsí") - strana 581.
Arya/Kočka byla cítit slanou vodou a rybami, ale zvykla si na to již natolik, že to sama vnímala (správně "nevnímala") - strana 588.
Osney si stěžuje Cersei, že Margaery ho jen škádlí: "Nikdy my (správně "mi") nedovolí víc než..." - strana 678. Toto je můj favorit v soutěži o nejpříšernější a nejostudnější chybu roku.
Řeka Greenblood je do češtiny překládána většinou jako Zelenokrvavice, někdy je ale označena jako Zelenokrev - strana 680.
Černá ryba nechal Řekotočí plně vynásobené (správně "zásobené", protože výraz "vyzásobené" je sporný, viz článek Hany Prouzové O zásobování jinak, Naše řeč, ročník 67 (1984), číslo 3, s. 166-7) - strana 762.
Oběsili ho i s celou svou (správně "jeho") družinou. - strana 766 - tento druh chyb se táhne všemi díly, svůj se vždy vztahuje k podmětu.
Jeden z mužů, s nimiž se Sam potkal ve Starém městě měl čupřinu hustých černých kudrn, která mu vybíhala (chybí "do") špičky - strana 783.
Doufejme, že (prozatím) poslední díl na tom bude lépe.
Hostina pro vrány byla trochu zklamáním, které jsem u této ságy zažil poprvé. Musím se přiznat, že kniha nebyla tak záživná, jako předchozí díly. Přečetl jsem jí, ale nezanechala ve mě moc velký dojem a asi to bylo tím, že se soustředí na postavy, které nemám tolik rád. Za zmínku ale určitě stojí kapitoly o Cersei a Jaimem, které mě bavily nejvíce. Dalším důvodem, proč nehodnotím tak vysoko, je fakt, že ubylo bitev avšak intriky zůstaly. Přesto se děj dle mého názoru nikam daleko neposunul, což bych vzhledem k obsáhlosti očekával.
Trošku iný diel ako tie predošlé. Do knihy som sa strašne dlho začítaval, niektoré pasáže nuda. Tak isto mi chýbali moje obľúbené postavy, čo už, aj tak sa teším na ďalšie knihy.
Hostina pro vrany na me pusobi jako parodie na predchozi knihy. Jako by se nekdo snazil podtrhnout 'grafomansky' styl G.R.R. Martina v popisu obleceni a prostredi. Coz krasne ilustruje pribehova linka Brianne z Thartu, kde cteme o kazde vesnici a kazde hospode, kterou navstivila ve snaze nalezt Sansu.
Ve srovnani s predchozimi tremi knihami jde o zbytecnych 700 stran textu. Pribeh se temer nevyviji a stoji na miste. Kdyz to velmi prezenu, tak ve Stretu kralu dokazal G.R.R. Martin na 60 strankach ztvarnit dve bitvy a tri dejove zvraty. V Hostine pro vrany zvladne na 60 strankach popsat hospodu, do ktere zavita Brianne z Thartu, a jeji osazenstvo. Navrch dostanete jeste retrospektivni pohled na detstvi Brianne.
G.R.R. Martin se rozkrocil prilis do siroka a bohuzel zabredl hodne do hloubky.
Štítky knihy
magie středověk rytíři americká literatura zrada králové pomsta bitvy čest hrdinská fantasy
Autorovy další knížky
| 2000 |  Hra o trůny 1 |
| 2017 | Hra o trůny |
| 2019 | Oheň a krev |
| 2014 | Rytíř Sedmi království |
| 2015 | Svět ledu a ohně |
Hostina pro vrány + Tanec s draky
V těchto knihách přichází první problém autorovy Písně ledu a ohně.
Rozdělení chronologicky jednoho děje do dvou knih nebylo to nejmoudřejší, vůbec nebudu komentovat rozestup ve vydávání mezi těmito díly.
Dle mého osobního názoru by pro fanoušky i pro Martina bylo jednodušší děj rozdělit na dvě poloviny a vydat jako dvě knihy a ne postavy rozdělit do dvou skupin a děj tedy nevytvořit tak konzistentně, jak bych já chtěl.
Autorův styl psaní se samozřejmě nemění a děj je stejně krutý jako v předchozích dílech, ale nebudeme si nic nalhávat, není to to samé, husté vyprávění jako dříve.
V každém předchozím díle se postavy více méně pravidelně prostřídávaly a tak bylo poměrně těžké se jimi přehltit, nyní se však jednotlivé postavy více opakují a na to člověk u Martina není tak zvyklý.
Celkově se mi však knihy líbily a hodnotím je maličko horšími 4 hvězdami.