Střet králů
George R. R. Martin
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79149/bmid_stret-kralu-3mQ-79149.png
5
3933
3933
Píseň ledu a ohně / Pieseň ľadu a ohňa série
< 2. díl >
Čas zešílel. Deset let dlouhé léto pokoje a hojnosti se blíží ke konci, a jako zuřivá bestie se neodvratně blíží krutá, mrazivá zima. Dva mocní muži – král Robert Baratheon a lord Eddard Stark – kteří třímali žezlo moci v časech nuceného míru, jsou mrtví. Zatímco oblohu protíná znamení zkázy – kometa barvy krve a plamene – o moc nad rozdělenou říší bojuje šest frakcí. Eddardův syn Robb byl korunován za Krále severu. Na jihu vládne domnělý následník trůnu Joffrey Baratheon, oběť intrik dvořanů v Králově přístavišti. O trůn usilují také dva Robertovi bratři a ke starému způsobu dobývání se rovněž vrací v nemilost upadlý rod Železných mužů. V bitvě o světadíl riskuje svou existenci i exilová královna, Matka draků. A na severu se muži Noční hlídky vydávají do krutých končin za Zeď, aby se vypořádali s Divokými a Jinými, co tam přebývají. Na pozadí krvesmilstva a bratrovraždy, alchymie a válek lze cenu slávy měřit jen krví. A chuť vítězství mohou poznat pouze muži a ženy z té nejtvrdší oceli... a s tím nejtvrdším srdcem. Protože – když se střetnou králové – chvěje se celá říše.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2011 , TalpressOriginální název:
A Clash of Kings, 1998
více info...
Přidat komentář
Rudá kometa září na obloze, zvěstuje Oheň a krev. Válku. Aby ne, říše má nyní pět králů a Železný trůn je jen jeden. Zatímco Hra o trůny ságu teprve rozjížděla, v této knize se již otevřeně střetávají králové na bitevních polích, i mimo ně.
Strom příběhu se nám zde doširoka rozvětvuje. Vzrostl výskyt magie (a to hlavně díky tajemné Melisandře z Ašaje) a k dosavadním zástupům postav sledujících své vlastní cíle se přidávají další zástupy postav sledujících své vlastní cíle, a celé té politicko-intrikářské mašinérii nasazuje korunu trpaslík Tyrion Lannister, jenž přijíždí do hlavního města, kde dokazuje, že je (minimálně) stejně obratný „diplomat“, jako ostatní členové královského dvora. A k tomu všemu delikátní třešnička na závěr - epická, dechberoucí, stostránková bitva, jejíž průběh sledujeme očima tří postav, pokaždé z jiné strany barikády.
Ale i přes množství dramatických událostí, které se v knize odehrají, působí Střet králů tak trochu jako ticho před Bouří mečů…
Tak jsem to přelouskal a řeknu jen jedno.: Chci víc a víc a přímo do krve. Plnou dávku.... 5/5
Velice nakažlivé čtení...nedá se odtrhnout.....příběh je opravdu úžasně napsán..
.......těším se na BOUŘE MEČŮ...........:o)
Tyto knihy nejde rozdělovat. Je to prostě jedna celistvá série, rozsekaná do více knih. Dokonalá série. A co se týká Daenerys, vydrž do Bouře mečů, tam jí je zase dost:-)
Tak já nevím, všichni tady mluví v superlativech, ale já tak nadšená nejsem. Jasně líbilo se mi to, ale po dočtení jsem měla pocit, jako by se na 900 stránkách vlastně skoro nic zásadního nestalo. Ani jedna odpověď na všechny ty otázky, co si kladete po přečtení Hry o trůny. Možná je to záměr, aby byli všichni o to víc napnutí na další díl? Nějak se obávám, jestli na tom ten další nebude stejně......
Proč tam vůbec byla Daenerys, když se kolem ní nic nedělo? Autorovi se podařilo z ní udělat nejotravnější a nejnudnější postavu celé knihy.
Každý tu píšete, zda se Vám víc líbila Hra o trůny, nebo Střet králů, ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak na to nedokážu odpovědět... "Žeru" to prostě celé a se vším všudy a hodnotím jako celek. Líbí se mi, že autor úplně nerozlišuje kladné a záporné postavy, na každém ukáže to dobré i zlé - sympatizuji jak s "hodnýma" Starkama, tak se "zlýma" Lannisterama... Jinak spousta otázek zůstala nezodpovězena a myslím (a doufám v to), že se ještě máme opravdu na co těšit...
Střet králů je snad ještě lepší než Hra o trůny. Znovu se setkáváme s našimi starými známými, kteří se dostávají do nových situací a musí čelit novým problémům, některé postavy ze Hry dostávájí více prostoru a náležitě zamíchají kartami, přibývají i postavy úplně nové, které mají také pár es v rukávu. V tomhle díle jsem si nejvíc oblíbila Tyriona, jeho styl humoru, mě opravdu dostal, vždycky mě dokáže rozesmát.
Děj začíná nabírat na obrátkách a vyvrcholení v závěru knihy nám přislibuje, že v dalších dílech teprve zažijeme pořadný nářez.
Tyrion Lannister se stal mojí nejoblíbenější postavou série. Jeho intrikářské války mě bavili více jak ty s mečem, které bojovalo mnoho jiných postav. Poslat Tyriona mezi takové podvodníky jako je Malíček, Varys a Cersei bylo naprosto geniální! Za nejtajemnější postavu považuji Jagena, co byl ten chlap sakra zač?! Ke které sektě ve světě Martina vůbec patří? Také mě stále trápí kdo je matka Jona Sněha? Snad na to bude odpověď v Bouři mečů, jenže lord Eddard si tohle svoje tajemství vzal sebou do hrobu...
Docela zajímavé je, že 3 nejvychytralejší postavy, schopné takřka všeho jsou zároveň muži, kteří protrpěli v mladém věku obrovské křivdy. Malíček - nenaplněná láska ke Catelyn a zdecimování jeho cti v souboji s Brandonem Starkem, Varys - kastrace, Tyrion - jeho epizoda s Tyšou. U Malíčka a Varyse stále netuším komu vlastně slouží.
Jedinou výtku mam k té rudé kometě, jak jí úplně každý považoval za prorokovatele jeho vítězství. Kdekdo si myslel, že bohové jí seslali právě JEMU jako projev své přízně, všichni v ní viděli barvy svých znaků. A v polovině knihy najednou zmizí a nic...
Jdu se vrhnout na Bouři mečů, ta kniha je monstrum už na pohled! Vždyť i moje 700 - 800mi set stránkové knihy, které jsem považoval do nedávna za slušné bichle vypadají vedle tohoto tlusťocha jako anorektici! Dokonce i ten klaun na obálce "To" od Kinga vypadá vedle Bouře mečů směšně!
Páni, to bylo Něco!
Jestliže jsem Hru o trůny vychvaloval jako bravúrní četbu, pak věřte, že Střet králů jej přesahuje v mnoha ohledech. Hra o trůny byl rozjíždějící se vlak, který nabíral rychlost a po četbě Střetu králů si rychlost nejenže udržel, ale přidal na výkonnosti.
V kolech příběhu se ocitá několik nových postav, které nám ukazují pohled na dění ještě z jiných stran než jsme zatím měli možnost vidět. Ať se jedná o Cibulového rytíře nebo Převlékače, jsou to postavy, které řádně zamíchají kartami. Tvrdí-li někdo, že se s postavami za celou dobu nic výrazného nestane, pak asi čteme každý trochu jinou knihu. Tolik zvratů, kolik jich zde nastane si s jinými knihami opravdu nezadá.
Nejvíce patrné jsou postupné změny charakterů naších starých známých. Každý z hlavních hrdinů byl vystaven novým překážkám, které musí překonat, dostali jistou odpovědnost, se kterou se musí vyrovnat. Všichni se perou se životem právě tak, jak to oni sami umí a to dodává Martinovým knihám ten pravý šmrnc, který neklesá k jednotvárnosti.
Přestože Střet králů je časově kratší než Hra o trůny (děj zde trval jeden rok), Martin nám nabízí mnohem větší záplavu postav, zápletek, střetů mezi králi a na konci pak onu epickou podívanou, která - jako už tolikrát - mění tok celé řeky valící se Západozemím.
Podívejte se, kde se nacházely postavy na konci Hry a kde se nachází na konci Střetu. Více než kdy jindy se vynořuje rčení "Zima se blíží" a zelené vidění nikde nelže!
Pro mě osobně o zlovlčí chloupek lepší než Hra o trůny. Bystřina děje, jež se přes peřeje prvního dílu zběsile hnala kupředu, se zde proměnila v mohutný a řvoucí tok s mnoha bočními rameny.
Troufám si říci, že ze všech dosud vydaných dílů Písně ledu a ohně má Střet králů nejlepší kompozici. Od začátku je pomalu stupňováno očekávání něčeho velkého - a ta velká výpravná smršť, kterou vidíme očima různých postav, na konci opravdu přijde. Odpovědí na mnoho otázek se pochopitelně nedočkáme, navíc přehršel dalších přibude; ale v druhé části sedmidílné série opravdu nelze očekávat prozraní a vyřešení všech důležitých zápletek.
Zima se blíží a na východě opět povstali draci. Už z toho lze vyvodit, že množství magie a nadpřirozena proti předchozímu dílu poněkud stoupne. Čáry, kouzla a rozličné náboženské kulty zde pomalu začínají vystrkovat růžky - a je asi jasné, že z toho nakonec bude pěkná korida, kterou některé postavy šeredně odhopkají. Do magie mistra Martina ovšem nepatří žádné laciné ohnivé kopačáky jako vystřižené z RPG hry či vyvolávání horotvorných procesů lusknutím prstu. Magie v Písni ledu a ohně je meč bez jílce, meč, který nelze uchopit tak, abychom se nepořezali. Mnohé hrátky s nadpřirozenými silami skončí trochu jinak, než by si ti, kteří se o ně pokoušejí, asi přáli.
Bohatství knihy nespočívání ani tak v spíše klasických fantasy postavách (zdivočelá uličnice Arya či vyvolená královna Daenerys) jako spíše v trochu méně obvyklých a čtenářsky asi méně vděčených hrdinech jako dospívající Sansa, jako rozervaně mateřská Catelyn, jako drsný spravedlník Stannis a jeho Rudá Eminence Melisandra nebo jako tragický Theon Greyjoy. Právě u nich se setkáme s lidskostí, s nutností volby, s popřením obvyklé gerojské černobílosti. Zkrátka a dobře: s realističností charakterů.
A právě kvůli ní - a nikoliv kvůli své čtivosti - vyčnívá nad všemi tuctovými fantasy romány. A dokonce většinou těch méně tuctových. Tuto knihu stojí za to číst.
Překvapivě mě druhý díl docela zklamal. Čekala jsem mnohem víc akce, zvlášť ze začátku se děj strašně táhl a stále jsem do toho nemohla úplně ponořit. Bavila mě snad jenom dějová linie Arye a zbytkem jsem se docela prokousávala...
Konec zůstal více méně otevřený, což mě nutí přemýšlet a těšit se na to, co se stane dál... Uvidíme.
Podle mého názoru lehce slabší nez Hra o trůny, ale posunující dále děj(i když jsem doufal, že to bude více :-)). Také se přikláním k názoru, že nebylo potřeba tolik stran, ale na druhou stranu, je dobré, že čím víc knih a stran, tím déle svět G.R.R. Martina nás bude obklopovat.
Pokračování rozvíjí děj prvního dílu, ovšem ne do takové míry, do jaké by se podle objemu knihy dalo soudit. Kniha se skvěle čte, kapitoly ubíhají jedna za druhou, ale po dočtení mi přišlo, že tam toho bylo strašně málo, že se vlastně nic nevyřešilo, otázky z prvního dílu nebyly zodpovězeny - naopak se objevily nové. Autorova snaha rozvětvit děj do všech stran je určitě zajímavá a podává mnohostranný pohled na děj, ale přijde mi, že je to tak trochu na úkor příběhu samotného. Osobně mě vždycky nejvíce zajímají kapitoly o mých oblíbených postavách, Arye a Daenerys, a na nich je to vidět snad nejvíce. Za celou knihu se v jejich životech v zásadě nic důležitého nestane, až na konci je jakýsi náznak věcí budoucích, který zní velmi epickým příslibem (tenhle pocit jsem ovšem měla i po dočtení prvního dílu a ejhle, ono nic). Nicméně tohle je jen můj osobní dojem, někomu tato rozvláčnost může vyhovovat, já osobně bych s klidným srdcem oželela tak třetinu knihy.
Štítky knihy
magie americká literatura zrada války pomsta čest Locus Poll Award (ocenění) hrdinská fantasy zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2000 |  Hra o trůny 1 |
| 2017 | Hra o trůny |
| 2019 | Oheň a krev |
| 2014 | Rytíř Sedmi království |
| 2015 | Svět ledu a ohně |
Opět super čtení, taky tenhle díl jsem přečetla jedním dechem. Je sice o něco slabší než 1. díl, přesto je to opravdu strhující příběh, kdy doslova na každém rohu číhá nebezpečí, a proto čtete a čtete, abyste na konci zjistili, že máte v hlavě daleko víc otázek a odpověď v nedohlednu.