Píseň o červeném květu
Johannes Linnankoski
Romantický milostný příběh o životní lásce mladého dřevorubce je zasazený do drsné severské přírody. Hrdina putuje s voraři od místa k místu a všude za sebou zanechává spoušť v dívčích srdcích. Když potká konečně dívku, bez které si nedovede představit další život, nejenom že musí napravit svou nelichotivou pověst, ale hlavně natrvalo překonat lehkomyslnost a záletnost. Romantický milostný příběh je působivě zasazený do drsné severské přírody, která svými nesčetnými proměnami podbarvuje lidská dramata.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1946 , Topičova ediceOriginální název:
Laulu tulipunaisesta kukasta
více info...
Přidat komentář
Četla jsem v lednu 2008. Podle mých poznámek:
Příběh o Olavi, venkovském klukovi a pak muži, který hledá svůj vztah k lidem.
Dobře se čte. Hořkomléčné.
V jedné části divné, jako by to psal někdo jiný, nebo jako by autor vložil něco, co nemá se stylem a obsahem knížky co dělat.
Jinak hezké.
mne sa knižka páčila...taká poetická, severská, a hlavn hrdina kupodivu na konci našiel čo hľadal ...a snáď teda happy end..čítala som ju na materskej keď som podedila po rodine veľkú knižnicu, a proti zúfalým a depresívnym románom zo strednej a južnej ameriky o utláčaných, po Ditte od Nexa ( a iných knižkách ktoré ma zrážali na dno, cítila som sa podobne zbedačene) konečne nejaká kniha kde to nakoniec dopadlo dobre a neslzila som, zmietaná hormónami...:D
Píseň o červeném květu jsem si v knihovně vypůjčila dvakrát. Přiznám se, že podruhé to bylo jen proto, že jsem zapomněla, že jsem ji kdysi půjčenou už měla. A podle toho asi už tušíte, jak "moc" mě zaujala… Hned napoprvé jsem ji četla asi natřikrát a stejně to nedočetla. A napodruhé? To jsem vzdala hned na začátku… Je to nudné. Asi první věc, kterou bych vůbec nedoporučovala a z které jsem byla hodně zklamaná. Knihu jsem vlastně ani nedočetla, přesto ji zařadím do přečtených..
Nic moc, "náš" Klostermann je barvitější.