Píseň pro Kateřinu
Robert Kapal
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550131/bmid_pisen-pro-katerinu.jpg
4
63
63
Příběh velké lásky, kterou poznamenala emigrace z totalitou sevřené vlasti Pavel Leitner žije v nizozemském Leidenu, kam v roce 1970 emigroval z Československa. Patří mu antikvariát, společnost mu po rozpadu dlouholetého manželství dělá jen kocour. Jednoho dne jeho poklidný život naruší telefonát ze staré vlasti. Jakýsi mladík jménem Petr má pro něj dopis, který mu na smrtelné posteli svěřil otec, Leitnerův dávný známý. Událost stárnoucího antikváře uvrhne do víru vzpomínek – na mládí, na rodnou zemi a hlavně na krásnou Kateřinu, Petrovu maminku…... celý text
Přidat komentář
Obálkou i anotací mě nalákala ke čtení.
Je to příběh dvou lidí a jejich lásky v nelehké době a někdy ani láska nestačí pokud do děje vstoupí okolnosti.Je to příběh bez příkras,žádné drama tu nehledejte.
Plynule brouzdáme ve vzpomínkách na Pavla a Kateřinu a jejich minulost. Moc hezké čtení i když smutné.
Krásná obálka, KATEŘINA v názvu knihy a slibná anotace.... :)
Pavel Leitner emigroval v roce 1970 z Československa. Žije sám, vlastní kocoura a antikvariát.
Jeho poklidný život jednoho dne naruší telefonát. Petr, který se představí na druhé straně mu nikoho nepřipomíná. Tím spíš, že pro něj má dopis, který nemůže předat jinak, než do vlastních rukou.
Pavel totiž tehdy neopustil jen rodnou zemi, ale i krásnou Kateřinu....
Píseň pro Kateřinu je textem, který na vás nevymyslí žádnou kulišárnu v podobě složité zápletky, momentů ohromení nebo překvapivého konce.
Je srozumitelný, jednoduchý, melancholický a s jasným sdělením.
Čtení z deníku navíc umocňuje jeho autentičnost. Měla jsem pocit, že autor do rukou uchopil kousek rodinné historie. Zda ano či ne, je otázkou.
Říká se, že v jednoduchosti je krása. S tím souhlasím. Jenže já bych chtěla mít na konci zlomený srdce. Nebo aspoň bolavý, protože k tematu i době, ve které se odehrává, by to patřilo....
Debut, který vám doporučím vyzkoušet. Uvidíte sami, do jaké míry a čím vším vás dokáže oslovit :)
V této malé knížce se odehrává melancholický příběh dvou lidí, kteří kvůli režimu nemohli prožít svou lásku. Pavel chce emigrovat, Kateřina ne.
Je jasné, že na takto málem formátu nemohl autor zacházet moc do hloubky a tak je kniha primárně zaměřená na vztah dvou hlavních hrdinů. Po dočtení ale nemáte pocit, že by vám z příběhu něco chybělo. Je to celistvé, uzavřené a neodfláknuté. Příběhu tento formát sluší.
Není to příběh, který vám zlomí srdce a bude s vámi po dočtení dlouho rezonovat. Je to ale kniha, s kterou strávíte příjemný večer či dva.
Jako je tomu u všech knih z této edice, i Píseň pro Kateřinu je češtinářský skvost a tak jsem si u čtení nejen užívala samotný příběh ale i to, jak krásně je to napsaná.
Byť mě kniha z mé milované edice TVÁŘ tentokráte nezasáhla tak, jako její jiné předchůdkyně, vůbec to neznamená, že bych vám ji nedoporučila. Třeba zrovna vás se příběh Kateřiny a Pavla dotkne mnohem více.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Něžné vyprávění, které sice není vyloženě strhující a pohlcující jako jiné příběhy, ale drží pohromadě a dobře se čte.
Melancholický a intimní příběh o lásce zasazený do Čech na přelomu 60. a 70. let. Autor se soustředí na city a vztahy, politiku nechává stranou, což působí osvěžujícím dojmem. Přestože jsem čekala jiné rozuzlení, nakonec mi dalo smysl. Knížka je krátká, ale nádherná – přečetla jsem ji za večer a moc si ji užila. Vřele doporučuji!
První kniha vydaná v roce 2025 a hned skvělý rozjezd! Snad budu mít dobrou ruku i na další, z těch stovek co se na nás hrnou.
Tato útlá knížka je dokladem, že to "chytnout" není o počtu stran. Každý z nás si určitě pamatuje některé své lásky a neurčitě přemýšlí, proč se staly minulostí, co o tom rozhodlo. Charakter člověka, okolnosti vztahu, "někdo" vztahu nepřál, sami jsme to zpackali....
RK vznesl mezi komplikace vztahu i dobu a za mne aktuální, nejen díky vlastní paměti:-) Čteme o válečných vztazích, kdy zasahuje extrémní doba pro každého, strach ze současnosti a zároveň z budoucnosti, jež je v nedohlednu. Příběh jako je tento však "zasáhla" sice doba míru, ale strach není o nic menší. Nikdo není vinen a přesto smutek zůstává.... A jak na tom budou mladí dnešní doby?
Píseň pro Kateřinu je rozhodně povedený debut, který stojí za povšimnutí. Za největší přednost knížky považuji, jakým způsobem autor ztvárnil milostný vztah Kateřiny a hlavního hrdiny - jejich láska je něžná, poetická, skoro až nadpozemská. Za slabinu celého díla bohužel pokládám jazyk. R. Kapal používá příliš dlouhá souvětí, která jsou často krkolomná a čtenář je tak vytrháván ze čtení, protože si některé pasáže musí přečíst znovu. To však nepovažuji za chybu autora. Vzhledem k tomu, že je to prvotina, je možné, že si svůj styl bude ještě utvářet. Spíše bych čekala, že zasáhne nakladatelství a doporučí autorovi výraznější redakční úpravy. Každopádně si myslím, že Robert Kapal je talentovaný přírůstek do české literární kotliny.
Líbezná knížka. Krásná po grafické stránce. Milé čtení na jeden večer. Ale nic překvapujícího...
Kniha se čte výborně, ožívá v nich normalizační Praha a atmosféra tehdejší doby. Silný příběh lásky na můj vkus těsně balancoval na hraně únosnosti, je to možná i dáno tím, že jejímu prožívání byl vyměřen pouhý jeden rok, na který se ale vzpomíná celý život. Kateřina mi přesto nebyla moc sympatická, studovala umění a fakt si nezadala s režimem a byla tak zásadová? A chodila se synem funkcionáře? Hm.
A pak mě zaujala jedna nejasnost- hlavní hrdina Kateřině telefonuje z budky, další den už ale z telefonu ze svého bytu. Vím, že v roce 1970 zdaleka všichni telefony doma neměli, tak ta budka byla důvěryhodnější.
Ale co mě hodně bavilo, byly popisy z práce lodníka, klidně jich tam mohlo být víc.
Knihu určitě doporučuju.
Krásný a zároveň bolavý příběh. Jak někdy nestačí jen láska. I lásku mohou zahubit okolnosti ve které době žijeme. Ovlivňuje nás minulost i přítomnost a někdy i jen shoda okolností a nebo osud. Kdo ví?
Kateřina a Pavel se potkají v lednu 1970 jako náhodní cestující. Přestože Kateřina je zadaná, oba cítí, že jejich seznámení je osud. Spřízněné duše. Postupně se sbližují, je jim spolu krásně. Ale doba není krásná a život někdy také ne..Pavel neměl lehké dětství, za jehož bolest mohou komunisti. Nevěří na lepší zítřky a touží po svobodě, emigrovat do jiné země.
Kateřina Pavla nadevše miluje, ale zároveň nechce všechno opustit, začít znovu. Narozdíl od Pavla tu má rodinu, kamarády, studium. On už o svou rodinu přišel… drží ho tu jen Kateřina.
Pavel vlastní antikvariát v Holandsku, když se mu jako staršímu člověku ozve někdo z Československa. Vyvolá mu znovu vzpomínky na jeho životní lásku. Kniha je rozdělená na 3 části. Rok 2010 Holandsko a tajemný hlas z Čech, zápisky z roku 1970 v Praze a dopis, který mu přivezla návštěva.
Nádherná kniha, několikrát jsem měla slzy v očích. Někdy stačí málo a celý život bychom nelitovali. Jedno špatné rozhodnutí nebo shoda náhod a až po letech zjistíme, že to mohlo být jinak, ale čas už nevrátíme….doporučuji.
Píseň pro Kateřinu je krásný melancholický příběh jednoho stárnoucího může, Pavla Leitnera, který se ve svých vzpomínkách vrací do roku 1970, kdy ještě žil v Československu.
Vzpomíná na mládí, rodnou zemi a především na Kateřinu, svoji velkou lásku. Ti dva byli tehdy plný ideálů, snů, byli zamilování, ale někdy se ten život ubírá jinou cestou, než si člověk plánuje. Možná kdyby žili v jiné době, nebo ve svobodné zemi, žil by Pavel s Kateřinou celý svůj život, ale když se v roce 1970 Pavel rozhodnul emigrovat, jejich životní cesty se rozdělily. Zbytek života následně prožil v nizozemském Leidenu, ale na Kateřinu nikdy nezapomněl.
Příběh může působit obyčejně, ale po dočtení mi z něj bylo nějak smutno, zvlášť ze samotného konce. A knihy, které vyvolají nějaké emoce (byť smutné), mám moc ráda, takže Píseň pro Kateřinu můžu doporučit.
Asi jsem necita ale mě tato love story nijak nedojala. Příběh byl ale vcelku uvěřitelný a fajn.
(SPOILER)
Kniha od Roberta Kapala Píseň pro Kateřinu je příběhem lásky dvou lidí, kterou poznamenala emigrace a nevyřčená slova.
V příběhu poznáváme Pavla Leitnera, který žije od roku 1970 v Nizozemí. Je majitelem antikvariátu a žije sám. Společnost mu dělá jen kocour. Jednoho dne se mu ozve jakýsi Petr. Mladý muž, který by se s ním rád setkal, protože mu musí předat něco, co je určeno Pavlovi. A ač je dělí veliká dálka, tak se spolu domluví a Petr za Pavlem odjede do Nizozemí. Předá mu dopis, který dostal od otce na smrtelné posteli. Dopis, kde vysvětluje, co vše se před mnoha lety stalo.
Nám se tak před očima začíná odehrávat velice melancholický příběh dvou lidí, kteří se potkali v době, která nebyla ani trochu pozitivní. Lidé byli ustrašení, přáli si žít mnohem jinak a lépe, ale bohužel, nebylo jim přáno. Totalita svírala náš stát jako svěrák. Pavel však nechtěl žít jako robot. Chodit do práce, z práce, večer TV a takto dokola. Chtěl svobodu, chtěl volně dýchat a byl rozhodnutý, že emigruje. Jenže potká Kateřinu. Nádhernou dívku, do které se zamiluje a řeší obrovské dilema. Zůstat či přemluvit k emigraci i ji?
Tohle byl tak nádherně napsaný příběh. Skvěle vykreslené postavy a doba ve které žili. Společně s jejich představami o budoucnosti se nám do ruky dostává čtivý a místy až bolavý příběh, který si rozhodně musíte přečíst. Jak málo stačí k tomu, aby naše životy začaly směřovat někam jinam na základě nedorozumění.
Toto je příběh Pavla. Poté, co v roce 1970 emigroval, žije v Holandsku. Jeho poklidný život naruší telefonát, kdy mu neznámý volající oznámí, že pro něj má dopis od svého otce. Tím se probudí vzpomínky, které byly uloženy hodně hluboko.
Další kráska z edice Tvář od Vyšehradu. Tuto edici miluji, mám všechny knihy, které v ní vyšly a je to moje sázka na jistotu. Bylo tomu tak i tentokrát.
Tato útlá knížka, prvotina autora, je tak plná citu. Pohladí vás, obejme a zároveň rozpláče. Je to milý, krásný, i když smutný příběh. Ukáže nám sedmdesátá léta v Československu i nelehké rozhodnutí, jestli odjet, nebo zůstat.
Hlavní hrdiny si okamžitě zamilujete, vytvoříte si k nim blízký vztah a budete s nimi prožívat každou stránku příběhu. Navíc je příběh plný knih a nechybí tu ani kocour.
Kniha má nádhernou obálku, uvnitř nechybí drobné ilustrace, který bych však uvítala klidně ještě více.
Příjemné čtení, zajímavý příběh a nečekaný konec.
Nostalgický příběh o jedné dávné lásce. Vzpomínky stárnoucího muže na dobu, která nepřála ideálům, svobodným myšlenkám ani pravdě, ale kdy se i přesto lidé milovali, prožívali svá malá štěstí a plánovali budoucnost.
Kdo ví, jak by se odvíjely naše životy, kdybychom v různých životních situacích učinili jiná rozhodnutí. Starý antikvář se musí vydat na dalekou cestu do minulosti, aby odhalil možná nejedno tajemství, a nakonec našel znovu i sám sebe.
"Píseň pro Kateřinu" pro mne vždy bude "Emigrant". Tak se totiž knížka jmenovala, když jí Robert ještě před nějakou dobou vydal vlastním nákladem. Pamatuju si, jak mi jí u pulitru Kozla dal a já se do ní cestou domů začetl. A nemohl jsem přestat.
Je to krásně napsané, je to melancholické, ale tak akorát. Hodně jsem při čtení, stejně jako hlavní hrdina, vzpomínal na vlastní mládí a na dávné lásky a přemýšlel o cestách, na které nás život zavede, a o tom, jak je nakonec úplně jiný, než jsme si ho ve dvaceti představovali. Ne horší, ne lepší, jen jiný. A po dočtení mi bylo tak nějak smutno, ale zároveň dobře. Těžko se to popisuje, ale pokud se dobrá kniha pozná podle toho, jakou emocionální odezvu ve Vás vyvolá, tak tahle je zatraceně dobrá.
4,5*
Píseň pro Kateřinu
Hezky se to četlo.