Písně kosmické
Jan Neruda
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390928/mid_pisne-kosmicke-FZj-390928.png
4
282
282
Ve své třetí básnické sbírce se Neruda zamýšlí nad osudy země a svého národa ve spojení s osudy celého světa.
Přidat komentář
"O hvězdy, hymny vy zářivé, naslouchám vám v roznětu svatém,
nechť smrt, či vzkříšení hlásáte,
duši mi plníte zlatem!
Srdce celičké vystláno
nesmrtelnosti kvítím
co potřebuju já věčným být,
když věčnost již teď procítím!"
Každý, kdo tady ohodnotil Nerudovy Kosmické písně méně než třemi hvězdičkami, je u mě ignorant nebo tupec. Bez výjimek.
Jsem optimistický člověk, takže tón Písní kosmických se mnou souzněl.
Myslím, že J. Neruda báječně spojil téma záhadného kosmu s vadnutím starého a vzrůstu nového.
Ty věčné hlasy proroků,
že také mrtvi budem,
nuž ano, ano, víme to -
my světa nepřebudem!
Co rozkvétá, to odkvétá,
co vzešlo, zase chřadne,
a Zem i s lidstvem rozkvětlým
jak bílá růže zvadne.
...
My umřem, avšak dříve si
hrob vysteleme slávou,
Svět celý musí nad hrobem
stát s obnaženou hlavou.
Jen se mi zdá nepovedeno spojení národovectví s všehomírem, přijde mi tam trochu vetřené.
Posloucháno jako audio a vůbec nelituju, protože se jedná o stručné jednoduché rýmy pro uši, které poezii moc nevyhledávají, a takto mě Neruda opravdu pobavil.
Tato sbírka je kvalitní kus řemesla. Přesto mi to tentokrát až tolik nesedělo, snad kvůli optimistickému vyznění veršů, kde je přítomna jakási naděje. Na jednu stranu mi tedy imponuje promísení obratů lyrického jazyka s tehdy známými fakty. Na stranu druhou, tato naděje (z mého pohledu) vychází z teorie již překonané a kdyby Písně kosmické vznikaly dnes, byla by to zřejmě ultradepka. Nicméně zde jde především o lyriku své doby, která kouzlí krásné obrazy, představy a poselství. V tom tkví její krása.
Co víc, jde tematicky o ojedinělou sbírku, veršomilci by ji tedy neměli vynechat!
Naprostá paráda. Neruda Vás vezme do vesmíru a přitom se nebude bát. Když si k tomu uvědomíte, co všechno o vesmíru Neruda svým poetickým jazykem do veršů vložil, máte chuť před ním smeknout. Ono to totiž "hraje" i se současnými poznatky! Ideální kombinace poznatků a poezie.
"Písně kosmické" jsou první z Nerudových sbírek, která mi přijde něčím zajímavá. V té době u nás ojedinělý počin. Přesto platí, že se mi nejvíc líbilo profláknuté "Jak lvové bijem o mříže". Ovšem "Seděly žáby v kaluži" je také pěkné a celkově je tahle sbírka jedna z těch, ke kterým jsem ochotná se vracet.
Naprosto spontánní čtení. Zrovna jsme v literatuře brali Machara a ukázku z jeho Kam to spěje? a jeden z úkolů byl porovnat ji s touto sbírkou od Nerudy, kterou jsme však nečetli. Vím, že by mi stačilo vyhledat si to na internetu, ale řekla jsem si, proč si to nepřečíst, když už jsem nedávno dočetla Povídky malostranské, kde se mi neskutečně líbila poetičnost toho psaní.
A jsem fakt ráda, že jsem to neodflákla a přečetla si to. Tohle totiž bylo tak neskutečně krásné, že bych to dokázala číst pořád a pořád dokola. Moc se mi to líbilo a věřím, že tohle nebyla moje poslední kniha od Nerudy :)
Plno básní od Nerudy jsem musela ve škole přednášet a učitelka mě stále posílala na různé soutěže v poezii. A i když v té době jsem některé myšlenky nepochopila, co tím autor vlastně chtěl říci, postupem času si člověk dovedl více uvědomit, než jako dítě školou povinné. Je fakt, že některé básně zůstanou v podvědomí hodně dlouho.
Nádherná poezie!! Právem ceněné a okouzlující dílo, které je přečteno za pár minut, ale pravý význam slov člověk nemusí pochopit ani za několik let.
"Jak lvove bijem o mrize.." nezapomenutelne ze zakladky a rovnez diky filmu "Marecku, podejte mi pero". Diky CV!!!
Fascinuje mě, co vše bylo o vesmíru známo už na konci 19. století. Doporučuji během čtení vyslechnout pořád na ČRo Písně kosmické s astronomem Jiřím Grygarem.
Čtenářská výzva 2020, čteno průběžně po celý rok. Není to můj šálek kávy, takže dávám jenom průměrné hodnocení, i když je to asi dílko kvalitní...
Nevím, jestli je to více o kosmu nebo o lidech. Někdy optimismus a víra v lidského ducha, ale pak zase tvrdý realismus a skepse.
"Boj, všude boj, kam oko zře!
I věčné slunce, chce-li žít,
musí se kolem s slunci bít -
had hada-li nepozře
drakem se nestane."
Napsáno před Einsteinem. Jak by asi sbírka vypadala, kdyby ji psal dnes? Černé díry, červí díry, kvantová mechanika? Měl by se toho ujmout třeba Krchovský.
Písně kosmické byla první sbírka básní, kterou jsem už jako dítě přečetla. Nádherné verše, líbí se mi dodnes.
Krásné verše. Akorát u toho doslovu o socialistické práci jsem se pěkně nasmála.
Jak lvové bijí o mříže jsme se učili na ZŠ a ještě dodnes si báseň pamatuji.
Pěkné verše.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Povídky malostranské |
| 1947 |  Kam s ním? |
| 2009 | Balady a romance |
| 1959 | Písně kosmické |
| 1941 | Hřbitovní kvítí |
Další z mnoha knížek kterou jsem četla jen kvůli zkoušce na vysoké. Nerudu nemám ráda, ani jeho prózu a teď už vím že ani jeho poezii. Já obecně teda poezii moc nerozumím, ale jsou i díla, ve kterých si najdu aspoň něco málo. Tohle to ale nebylo. Ty odkazy na vesmír a podobně byly fajn, ale jinak? Nic z toho nemám, nic mi to nedalo, jen jsem u toho strávila nějaký čas.