Písničky bez muziky
Emanuel Frynta
Humorné veršované bajky, portréty a filologické bajky vedou děti k přemýšlení o světě kolem sebe a lidech v něm.
Přidat komentář
Nádherná čeština a hra se slovy. Pro případ špatné nálady mám v knihovně několik knih a tato patří mezi ně.
Mluvil jsem tuhle s červotočem,
Jenže už nevím přesně o čem
a taky přesně nevím proč
a jestli to byl červotoč.
Dnes by oslavil 100 let - zakladatel nonsensové poezie a překladatel. Tato kniha je speciálně pro děti, ale užijí si i dospělí.
Pěkné verše/písničky/básničky, které jsem objevil díky nějakému TV pořadu, kde zazněla ukázka z této knihy.
Tak jsem si to koupil.
A neprohloupil.
(taky verš :-) )
Milé, vkusné, líbivé básničky, které uměly i pobavit. Tahle dětská poezie mne jako malou bavila a i teď si ráda zavzpomínám. Mělo to hlavu a patu a vždycky se to moc hezky četlo. :-)
Fryntovy Písničky bez muziky v 7. pádech
Písničkové básničky Emanuela Frynty dokazují,
že svět bez básniček by byl ochuzený.
K básničkám nakreslila ilustrace Markéta Prachatická,
černobílé kresby doprovázejí básničky.
Písničkové básničky, bavíte i bez muziky.
Budu o Fryntových básničkách nejen psát, i povídat.
Užijte si pár desítek minut se zábavnými básničkami.
(inspirováno básní Ježek - s. 24)
Rozšířil jsem si slovní zásobu o pepito, líbila se mi bohemistka Žába i vtipné kompoziční řešení Sýčka.
"Ale nestraš ty mě,
sýčku,
nebojím se při mě-
síčku,
leť si radši k Miluně,
ta má strach i při luně." (s. 24)
Jazykově i botanicky je vycizelovaný Hroch.
"Přírodopisné názvosloví
je u nás leckdy nepřesné -
a my jen koukáme jak sovy
a nikdo ani nehlesne.
Brouček jak panímámy vlásek
si říká drze klikoroh -
a chudinka ten kolos hroch
má jmeníčko jen ze čtyř hlásek.
To však věda velmi šťastně
zve hrocha h i p p o p o t a m u s s -
a tak je každému hned jasné,
že je ho doopravdy kus. (s. 37)
Moc hezký doslov Eduarda Petišky.
"Emanuel Frynta nám ukázal ve svých knihách překladů i ve svých básních, že na té velké dobrodružné cestě tajemnými lesy jazyka nezabloudil." (s. 90)
Tyhle verše patří k takovým, jaké by měl člověk chuť nosit neustále u sebe a přemlouvat lidi, aby si je taky přečetli. Píšu "člověk", a ne "já", protože si myslím, že tenhle pocit z nich musí mít skoro každý, kdo si je přečte. Aby taky ne, když je něco tak nápadité, vtipné, neotřelé, milé, a ještě to oplývá dokonalým rytmem a rýmuje se to. Říkáte si, jak to vůbec mohl někdo takhle vymyslet, a jestli to není spíš zjevení než knížka : o)
Jsem ráda, že se ke čtenářům tyhle malé skvosty, kde každé slovo má své místo, dostaly - vyšly totiž až třináct let po autorově smrti. Frynta byl mistr slova, takže jeho básničky-hříčky jsou lehkonohé, zpěvné, zábavné, objevné, často s nečekanou pointou.
Slepice
Člověk sice
snese více,
nežli by se zdálo,
přece ale
na slepice
je to všechno málo.
Doopravdy, pro člověka
je to smutné velice,
že nesnese
to, co snese
malá hloupá slepice.
To je ale krásné, veselé a rozverné veršování. Koneckonců Emanuel Frinta je perfektní též jako překladatel skvělé nonsensové poezie Christiana Morgensterna.
Soubor básniček, říkadel a povídaček z prostředí říše zvířat a lidí. Velmi bohatě užitá čeština, všechny básně se velmi svižně čtou, děti zaujmou a poučí. I když didaktická funkce je zde v ústraní. Primárním cílem sbírky je zábavnost, rýmování a vtip.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1984 | Moudří blázni |
1988 | Písničky bez muziky |
1970 | Meč a píseň |
1998 | Nová knížka pro děti o chvástavém štěněti |
1993 | Závratné pomyšlení |
Toto čtení musí bavit snad všechny generace. Frynta ukazuje, jak je čeština pestrá a nádherná, jak zajímavé hříčky může tvořit a přitom vypadat přirozeně. Básně jsou úsměvné, nenucené a přitom velmi pestré.