Pište správně česky - Poradna šílených korektorů
Dalibor Behún , Petr Behún
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31739/piste-spravne-cesky-31739.jpg
5
38
38
Tato kniha není teoretickým pojednáním o češtině jako ostatní knihy. Nedočtete se v ní o historii naší mateřštiny, o významných jazykozpytcích ani o jednotlivých jazykovědných oborech. Nenajdete v ní vyjmenovaná slova ani tabulku s přehledem slovních druhů. Proč ji tedy vůbec otevírat? Protože – a to byste určitě neuhodli – vám pomůže psát správně. Nepříliš oblíbené suchopárné definice v co největší míře ustoupily konkrétním a snadno pochopitelným příkladům, které nezřídka vycházejí přímo z korektorské praxe autorů.... celý text
Přidat komentář
Strašně jsem si knížku přála k třináctým narozeninám, a také jsem ji dostala. Vydržela jsem nad ní sedět hodiny a báječně se bavit. Dokonce jsem si z ní opakovala před olympiádou z češtiny a pamatuji si skepticky znechucený pohled, který na ni vrhla organizátorka krajského kola, když ji viděla ležet na mojí lavici. Výraz se jí snad změnil, když jsem nepochybně i díky Poradně vyhrála. :D
Knížka mi vlastně nahradila výuku pravopisu na základní škole, která měla příliš mezer a vad na to, aby se na ni člověk spoléhal. Dodnes si uvědomuji, že řadu jazykových jevů ovládám díky téhle příručce – žije ve mně.
Tuhle knížku jsem dostala jako dárek, a kromě toho, že mě to potěšilo, mě to i rozesmálo. Není moc lidí, kterým se dá něco takového darovat, aniž by je to vyděsilo : o)
A ještě je moc dobrá knížka Jak psát správně čárky. Taková ta s výstražně červenými deskami...
Moje „bible“. :-) Potýkám se s jazykem denně. Je to moje práce, takže ji beru do rukou poměrně často, když si nejsem něčím jistá. A musím přiznat, že se mi ještě nestalo, že bych v ní nenašla odpověď. Páni autoři mají mnohaleté zkušenosti a na vlastní kůži už zakusili spoustu záludností, které na nás naše krásná mateřština zkouší. Navíc to vůbec není suchopárné, ale je to psáno pěkně svěže a vtipně. Před lety jsem ji dostala jako moc milý dárek ke čtení na dovolenou. A musím říct, že jsem se s ní na té pláži vůbec nenudila. :-)
Ne, že bych ji přečetl od začátku do konce, ale leží mi v práci na stole, stále otevřená, protože když člověk každou chvíli smolí nějaký mail, tak ho napadají formulace, u kterých si najednou není jistý, jak se vlastně správně píší, co na to gramatické poučky a proč je to zrovna tak a ne jinak. Buďte si ale jistí, že jakmile si objasníte problém, se kterým se právě potýkáte, objevíte hned na vedlejší straně jazykovou zajímavost, která Vás okamžitě zaujme a ve čtení pokračujete. Pak si zničehonic vzpomenete na chyták, se kterým si dlouho nevíte rady a zběsile hledáte v rejstříku, zda v knížce není popsaný...a...bingo, je tam, konečně Vám někdo srozumitelně vysvětlí, jak to s ním vlastně je. A tak čtete, listujete, přeskakujete, vracíte se....cože? On už je čas jít z práce domů? A co ten rozepsaný mail? To dnes zase byla produktivita práce. :o)
Podle mne se jedná o maximálně užitečnou a chytrou knihu, která člověku pomůže s nástrahami českého jazyka. Není to ucelená příručka, zaměřuje se na to, co v psaných textech činí nejčastěji potíže. A pokud můžu soudit z toho, co vídám kolem sebe, jedná se o dobře vybraný vzorek problémů. Nejsou zde uvedeny jen gramatické jevy, ale najdeme tu i kapitoly o stylistice a typografii. Všechno je vysvětleno jednoduchou a čtivou formou. Z mého hlediska velmi dobře investované peníze. Dovedu si představit její využití při výuce češtiny, ale do povinné četby bych ji nedávala, vzhledem k tomu, jaký má k povinné četbě řada školáků vztah:-))
Asi nejužitečnější kniha, co jsem kdy viděla. Jednu mám doma, jednu v práci a nejoblíbenější pasáže mám barevně označené lepíky. Jestli dát něco do povinné četby, tak tohle.
Super kniha, která dá člověku základní přehled o užívání jazyka českého. Vřele doporučuju.
Naprosto parádní kniha o češtině. Tím, jak je zpracovaná, si mě naprosto získala. Rozhodně doporučuji všem, kterým je náš jazyk český sympatický! :))
„Nejlepším návodem proto je číst, číst a zase číst (nejlépe něco, co nám úplně nezkazí jazykocit).“
Vystihli to bezvadně, ti bratři Behúnovi, líp než Lenin; číst, číst a číst mělo pro mě do určitého věku význam mnohem větší než učit se, učit se, učit se, pak to bylo chvíli opačně, ale teď už dlouho platí zas to behúnovské. Díky tomu mám k češtině láskyplný a obdivný vztah. Baví mě tak moc, že jsem tuhle knížku četla jako beletrii, pěkně v kuse, protože:
- je velmi svižně a vtipně napsaná
- líbilo se mi kývat hlavou: jo, tohle vím, jasně!
- připomněly se mi některé krkolomnosti z dětství, které naštěstí ustoupily ("byl tam tisíc pět set jeden divák")
- vyjela jsem ze zajeté, ale chybné koleje („scénárista“ je fakt špatně!)
- potvrdilo se mi, že některé běžně užívané obraty jsou bláboly (vždycky mi vadil „šampon pro hebké vlasy“ ve smyslu „abyste měli hebké vlasy“, protože mně to zní jako „šampon určený pro majitele hebkých vlasů“)
- některé chyby lidsky chápu, i když mě štvou („ty zrádče!“ má zkrátka větší grády než správné „ty zrádce!“)
- vůbec ne zlomyslně (opravdu!), ale spíš knihou inspirovaná jsem hledala případnou chybu i tady; téměř jsem neuspěla, hurá. Tedy vůbec ne v stránce praktické, lehounce ano v teorii („kde“ je sice zájmenné příslovce, ale přece jen příslovce, proto by bylo výstižnější jako příklad zájmena vztažného uvést místo věty „Řekni mi, kde mě vyzvedneš.“ - „Řekni mi, kdo mě vyzvedne.“ A v kapitole o znaménkách je jeden příklad označený jako vsuvka ve skutečnosti přístavek. Ani jedno ale není pro správný zápis důležité, ten je správně.)
Poslední bod mi odpusťte a nechte se na knížku nalákat. Je výborná!