Pistole míru
J. M. Troska (p)
Farin a Holan série
< 2. díl
Sci-fi román o podivuhodném a pestrém životě vynálezce, který objevil paprsky života a smrti, je začátkem ságy budoucnosti od klasika české sci-fi. Román předchází trilogiím Kapitán Nemo a Zápas s nebem.
Přidat komentář
V podstatě se jedná o dobrodružný román, s prvky science-fantastiky, cestopisu, romantiky či pokusu o politické zhodnocení vývoje světa. Na svou dobu (před více než 80 lety) to bylo jistě zajímavé čtení, dnes je to spíše úsměvná záležitost, která ale nepostrádá určité morální poselství. Z nostalgie dávám 70%.
Z pohledu dnešní doby se příběhy jeví poněkud naivní a hodně přímočaré. Člověk tak nemusí přemýšlet, jak to asi dopadne nebo jestli hlavní hrdina vyvázne bez úhony, protože tady jsou pravidla hry jasně daná. To vše z knihy dělá příjemně nenáročné, přesto však kvalitní odpočinčové počtení, které je navíc psané čtivým jazykem.
Pistole míru je jakýmsi prequelem Troskovy trilogie Kapitán Nemo, přestože se zaměřuje výhradně a pouze na objevitele paprsků života a smrti Arnošta Farina. Toho zastihujeme v útlém věku, abychom následně sledovali jeho dobrodružnou životní odyseu, jeho úspěchy, výhry, úžasné objevy, ale také prohry, neúspěchy, zklamání a strádání. Na rozdíl od pozdějších Troskových vědecko-fantastických románů je Pistole míru výhradně dobrodružným vyprávěním ve stylu Julese Vernea s řadou podivuhodných výprav do všech myslitelných částí světa. Láskou zhrzený Arnošt Farin totiž hledá zapomnění tak, že pátrá po neobjevených pokladech a záhadách, na nichž by mohl prokázat svůj inženýrský um a intelekt. Tím spíš, že vládne nejmocnější zbraní světa. Jeho útěk je barvitou mozaikou dobrodružství a oslavou lidského poznání. Až na finální zápletku se jedná o jednoduché a nekomplikované sekvence, které fungují sami o sobě i v rámci celku. V závěrečné newyorské epizodě Troska tak trochu uhnul z vytčeného směru. Namísto rychlého energetického třesku, zamíchal do hry tajné spiknutí mezinárodního kapitálu, které je při vší úctě k autorovi tak neskutečně naivní, že po něm zůstane jen hořká příchuť.
Abych řekl pravdu, nesednul mi charakter hlavního hrdiny. Asi to bylo pro tu genialitu, tak zvláštně zapouzdřenou v někoho, kdo se snad vyvinul z kozla a při tom se choval dost jako parchant (aneb, kterak mrzák mrzákem býti přestal). A mezitím spáchal na počkání pár paprskových zázraků. Chyběl mi tam ten Troskův pohled, patrný v jiných dílech (třeba v Nemovi nebo v zápasu s nebem). Za mě slabší minus
Pistoli míru jsem četl jako poslední, dospělý (tedy dost starší) a Troskovo kouzlo moc neměla. Projel jsem ji ze zájmu o obsah, ale dost mě otravovaly jednotlivé epizody, hlavně v Indii.
Přidáno do knihovny z nostalgie. A přečteno. Směs techniky, červené knihovny, náhodných setkání a nedorozumění. Ale ze všeho nejvíc ta červená knihovna.
Troskovy knihy byly nedílnou součástí mého dospívání. Pistole míru je příběhem o stvoření génia a jeho mocné paprskové zbraně, se kterou se potkáváme v dalších příbězích ať už na Zemi nebo při zdolávání vesmíru. S odstupem let musím hodnotit střízlivě na hranici lepšího průměru díky celkové naivitě poskládaného příběhu pocukrovaného dosyta romancí k lepé děvě, nicméně byla to zdatná konkurence ostatním dobrodružným knihám, které jsem hltal jako jinoch - 65 %
Z celého "nemovského" cyklu kniha zřetelně nejslabší. Zatímco první kniha líčí Holanův příběh na základě jednoduchého a jednotného vyprávění, Farinovo dobrodružství je jako náhrdelník spojující několik nesouvisejících příběhů, kterým ovšem chybí jednotící linka. A je-li tou linkou vztah k budoucí ženě Martě, tak potěš koště, není to příběhová linka vydařená. Zjednodušeně řečeno, kterak se superman Farin bláznivě zamiloval a občas si u toho vystřelil ze své experimentální pistole.
Trochu mě mrzí příliš velký prostor červeněknihovní romance, ale i tak jsem si ji vždycky ráda přečetla.
Čítal som pôvodné vydanie z roku 1941, avšak viac, ako kniha samotná, ma bavilo študovať, ako vyzerá väzba a stav knihy aj po toľkých rokoch. Nutno uznať, že tieto staré knihy majú svoje čaro, ale kvalít moderného sci-fi nedosahujú. Samotná kniha ma bavila, dokonca som ju prečítal dvakrát, pretože samotný nápad používania "pištole" na mierové účely ma zaujal, hoci vyznel, jemne povedané, príliš idealisticky.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1970 | Zápas s nebem (1. - 3. díl) |
1969 | Nemova říše |
1993 | Planeta Leon I.-II. |
1992 | Metla nebes |
1991 | Pistole míru |
Nemůžete po mně chtít objektivitu, proto moje hodnocení berte s rezervou. Na Troskovi jsem vyrůstal, takže se prostě nostalgii ubránit nejde. :-)
Objektivně jde stěží o průměr. I když záleží na tom, co člověk očekává. Přeci jen jde o fantastiku z období protektorátu (a překvapuje mě, jak moc češství a obecně slovanství v knihách je) a když přihlédnu ke světové konkurenci té doby, tak to konkurenceschopné je. Příběh není úplně plynulý, spíš jde o sled epizod, občas oddělených větší časovou mezerou. Při čtení se mi pak často vybavovaly Rychlé šípy nebo mayovky, které jsou také tak naivně černobílé. Ale jako nenáročná oddychovka dobré.