Pistole míru
J. M. Troska (p)
Farin a Holan série
< 2. díl
Sci-fi román o podivuhodném a pestrém životě vynálezce, který objevil paprsky života a smrti, je začátkem ságy budoucnosti od klasika české sci-fi. Román předchází trilogiím Kapitán Nemo a Zápas s nebem.
Přidat komentář
V podstatě se jedná o dobrodružný román, s prvky science-fantastiky, cestopisu, romantiky či pokusu o politické zhodnocení vývoje světa. Na svou dobu (před více než 80 lety) to bylo jistě zajímavé čtení, dnes je to spíše úsměvná záležitost, která ale nepostrádá určité morální poselství. Z nostalgie dávám 70%.
Z pohledu dnešní doby se příběhy jeví poněkud naivní a hodně přímočaré. Člověk tak nemusí přemýšlet, jak to asi dopadne nebo jestli hlavní hrdina vyvázne bez úhony, protože tady jsou pravidla hry jasně daná. To vše z knihy dělá příjemně nenáročné, přesto však kvalitní odpočinčové počtení, které je navíc psané čtivým jazykem.
Pistole míru je jakýmsi prequelem Troskovy trilogie Kapitán Nemo, přestože se zaměřuje výhradně a pouze na objevitele paprsků života a smrti Arnošta Farina. Toho zastihujeme v útlém věku, abychom následně sledovali jeho dobrodružnou životní odyseu, jeho úspěchy, výhry, úžasné objevy, ale také prohry, neúspěchy, zklamání a strádání. Na rozdíl od pozdějších Troskových vědecko-fantastických románů je Pistole míru výhradně dobrodružným vyprávěním ve stylu Julese Vernea s řadou podivuhodných výprav do všech myslitelných částí světa. Láskou zhrzený Arnošt Farin totiž hledá zapomnění tak, že pátrá po neobjevených pokladech a záhadách, na nichž by mohl prokázat svůj inženýrský um a intelekt. Tím spíš, že vládne nejmocnější zbraní světa. Jeho útěk je barvitou mozaikou dobrodružství a oslavou lidského poznání. Až na finální zápletku se jedná o jednoduché a nekomplikované sekvence, které fungují sami o sobě i v rámci celku. V závěrečné newyorské epizodě Troska tak trochu uhnul z vytčeného směru. Namísto rychlého energetického třesku, zamíchal do hry tajné spiknutí mezinárodního kapitálu, které je při vší úctě k autorovi tak neskutečně naivní, že po něm zůstane jen hořká příchuť.
Abych řekl pravdu, nesednul mi charakter hlavního hrdiny. Asi to bylo pro tu genialitu, tak zvláštně zapouzdřenou v někoho, kdo se snad vyvinul z kozla a při tom se choval dost jako parchant (aneb, kterak mrzák mrzákem býti přestal). A mezitím spáchal na počkání pár paprskových zázraků. Chyběl mi tam ten Troskův pohled, patrný v jiných dílech (třeba v Nemovi nebo v zápasu s nebem). Za mě slabší minus
Pistoli míru jsem četl jako poslední, dospělý (tedy dost starší) a Troskovo kouzlo moc neměla. Projel jsem ji ze zájmu o obsah, ale dost mě otravovaly jednotlivé epizody, hlavně v Indii.
Přidáno do knihovny z nostalgie. A přečteno. Směs techniky, červené knihovny, náhodných setkání a nedorozumění. Ale ze všeho nejvíc ta červená knihovna.
Troskovy knihy byly nedílnou součástí mého dospívání. Pistole míru je příběhem o stvoření génia a jeho mocné paprskové zbraně, se kterou se potkáváme v dalších příbězích ať už na Zemi nebo při zdolávání vesmíru. S odstupem let musím hodnotit střízlivě na hranici lepšího průměru díky celkové naivitě poskládaného příběhu pocukrovaného dosyta romancí k lepé děvě, nicméně byla to zdatná konkurence ostatním dobrodružným knihám, které jsem hltal jako jinoch - 65 %
Z celého "nemovského" cyklu kniha zřetelně nejslabší. Zatímco první kniha líčí Holanův příběh na základě jednoduchého a jednotného vyprávění, Farinovo dobrodružství je jako náhrdelník spojující několik nesouvisejících příběhů, kterým ovšem chybí jednotící linka. A je-li tou linkou vztah k budoucí ženě Martě, tak potěš koště, není to příběhová linka vydařená. Zjednodušeně řečeno, kterak se superman Farin bláznivě zamiloval a občas si u toho vystřelil ze své experimentální pistole.
Trochu mě mrzí příliš velký prostor červeněknihovní romance, ale i tak jsem si ji vždycky ráda přečetla.
Čítal som pôvodné vydanie z roku 1941, avšak viac, ako kniha samotná, ma bavilo študovať, ako vyzerá väzba a stav knihy aj po toľkých rokoch. Nutno uznať, že tieto staré knihy majú svoje čaro, ale kvalít moderného sci-fi nedosahujú. Samotná kniha ma bavila, dokonca som ju prečítal dvakrát, pretože samotný nápad používania "pištole" na mierové účely ma zaujal, hoci vyznel, jemne povedané, príliš idealisticky.
Autorovy další knížky
| 1970 |  Zápas s nebem (1. - 3. díl) |
| 1969 | Nemova říše |
| 1993 |  Planeta Leon I.-II. |
| 1992 | Metla nebes |
| 1991 | Pistole míru |
Nemůžete po mně chtít objektivitu, proto moje hodnocení berte s rezervou. Na Troskovi jsem vyrůstal, takže se prostě nostalgii ubránit nejde. :-)
Objektivně jde stěží o průměr. I když záleží na tom, co člověk očekává. Přeci jen jde o fantastiku z období protektorátu (a překvapuje mě, jak moc češství a obecně slovanství v knihách je) a když přihlédnu ke světové konkurenci té doby, tak to konkurenceschopné je. Příběh není úplně plynulý, spíš jde o sled epizod, občas oddělených větší časovou mezerou. Při čtení se mi pak často vybavovaly Rychlé šípy nebo mayovky, které jsou také tak naivně černobílé. Ale jako nenáročná oddychovka dobré.