Pistolníkova rapsodie
Robert B. Parker
Nekorunovaný král americké detektivky tentokrát předkládá svým obdivovatelům knihu popisující chudý a nelehký život divokého západu na pozadí příběhu Wyatta Earpa. Píše se rok 1879 a přišla zima. Město Dodge právě definitivně propáslo veškeré šance. Jednatřicetiletý Wyatt, pomocník městského šerifa, nakládá ženu a všechen majetek na vůz a společně se dvěma bratry a jejich manželkami odjíždí do Tombstonu v Arizoně. Tam potká svoji životní lásku, herečku Josie Marcusovou. Ve složitém spletenci vazeb a spojenectví, které se na divokém západě, na území, kde neplatí právo, navazují a ruší ze dne na den, se Earp zaplétá do konfliktu s Johnnym Behanem, které s konečnou platností vyřeší až smrtonosná přestřelka.... celý text
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 2002 , BB artOriginální název:
Gunman's Rhapsody, 2001
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2011 | Přehlídka |
1993 | Krvavý sen |
2000 | Orel létá vysoko |
2008 | Případ z Poodle Springs |
2010 | Appaloosa |
O životě Wyatta Earpa toho, navzdory dvěma výrazným filmovým zpracováním (u mě vede Cosmatosův Tombstone nad Costnerovým Wyattem Earpem), v našem rybníčku mnoho nevíme. Může za to rozhodně Jiří Brdečka, který kapitolu o tomto velikánovi nestihl do Koltů bez pozlátka napsat. A ten by se s ním nemazal.
Nejlepší literární zpracování pana Wyatta Earpa se neodehrává v Pistolníkově rapsódii nýbrž v Bergerově románu Little Big Man. SPOILER: Jack Crabb si splete slyšené Earpovo jméno s říhnutím. Wyatt Earp ho za to omráčí pažbou svého revolveru. Konec SPOILERU.
Robert B. Parker se poměrně cudně vyhýbá hodnocení Earpova charakteru či morálky, nechává čtenáře, ať si udělá názor sám. Měl být odvážnější a vybrat si jestli ryba nebo rak, knížce by to pomohlo.
Dojem rapsódie navozují krátké kapitoly, vysekané z Earpova života. Předpokládaný vrchol knihy, šarvátka u O.K. Corallu podaná z Earpova pohledu mne svým zpracováním zklamala. Doc Holliday by si zasloužil větší prostor a větší pochopení spisovatele. Ale co já vím, třeba po smrti Morgana Earpa skutečně plakal. Asi v půli mě kniha svým nemastným neslaným stylem přestala bavit. Ale nezatracoval bych ji, své čtenáře si jistě najde.