Pivařka 2

29.12.2020

Povinná četba pro všechny domovarníky! Všechno jasně napsané, nakopla mě k rozjezdu...

Baví mě poznávat různé technologie, od elektroniky, přes mechaniku k chemii. Celkem úspěšně se mi podařila fermentace tabáku či vlastní kvásek, teď mě čeká pivo.

Po x letech různých pokusů jsem dospěl k tomu, že můj cíl jsou minimální náklady - lowcost a s tím spojený upcykling (to slovo mě naučil mlaďas, třicetiletý soused, já tomu říkám popelničák a nestydím se za to: staré věci nebo jejich části, i když určené k vyhození, bývají občas kvalitnější než právě nakoupené).

Než jsem se k pivu dostal přes několik projektů včetně funkčního parního stroje z dědovo pumpičky, podařilo se mi nashromáždit pár věcí na jeho výrobu: dvě basy lahví bernarda s keramickou zátkou (ty jsem poctivě vypil), kuchyňský teploměr a kvasnou zátku (ta se možná hodí až při zimní "vikingské destilaci" pomocí mrazu), samostatná kapitola byla stará lednička po ukrajincích, její očistu jsem zvládl jenom díky dočasnému restartu čichového nervu při covidu. Měl jsem strach ze slabého hořáku butanové lahve, ale po záměně trysky na velikost 31 (originál je 18) už má dostatečný výkon i na pájení mosazi. Jen shánění hrnce na vaření jsem odflákl, slovy kolegy, je to zklamání žes ho nenašel na smeťáku, ale dal za něj pětikilo.

Zbývají ingredience, na podzim jsem nasbíral divoký chmel (při cestách na babetě koukám kolem sebe, vím kde v okolí roste cokoliv zajímavého, mydlice, hlíva, či pláňata) a uložil ho v sušárně ze staré skříně s vyřezanými větracími otvory. Na půdě mám už pár let pytel krmné pšenice, na jaře koupím jako pojistku pro všechny případy, za rok jí odvezu vysypat zvířátkům.

Už výroba sladu byla zajímavá. I přes bídnou surovinu jsem získal slaďoučká sušená zrna, jen část, kterou dělala žena je horší, zvýšila si teplotu aby mohla jít dřív spát, slad je méně sladký a zrnům nejdou ulámat klíčky. U šrotování jsem se docela zapotil, ale použití sto let starého mlýnku po babče prostě nešlo vynechat. Jak říkal pivovarník pod Řípem o domácích výrobcích piva, jsou to masochisti :).

Ještě mě čeká většina procesu, ale myslím že to dám, rád bych zkusil série po deseti pivech, budu mít několik pokusů a zpětnou vazbu. V knize jsou návody na výrobu piva z polotovarů (ani náš pivovar si nedělá vlastní slad, respektive jako spousta malých pivovarů si zadává výrobu někde jinde, třeba v Továrně Slaný), ale našel jsem rady pro lidi jako já, nazývá je pivní extrémisti. A pokud se nakonec skutečně zadaří? Úžasný pocit, že už vím, jak se vyrábí základní potravina, znalost proč se slad jmenuje slad, že pivní a chlebové kvasinky jsou příbuzné, či uvědomění, jaké neskutečné množství práce a energie za nás dělá technika.

Kniha mi kupodivu i přes můj dost specifický přístup pomáhá, zatím jsem našel co jsem potřeboval. A jsem přesvědčený i o svém přístupu, kdyby mi někdo dal domácí minipivovar za několik tisíc, nejspíš by mi ležel ve skříni. Tohle taky určitě po čase opustím, ale zůstane mi krásný smaltovaný hrnec, který použiju na cokoliv jiného.

23.09.2020

Taková bible pro domovarníky. Díky ní jsem začal.
Možná jen bych rozšířil část o rmutování a detailněji popsal BIAB metodu.