Pivo v české kultuře, bájích a pověstech
Zdeněk Susa

Další z autorových knih o pivu, tentokrát o jeho místě v české kultuře, v bájích a pověstech. Bohatě ilustrovaná kniha potěší každého pivaře.
Přidat komentář


Mým domovem tichá je putyka, mou ženou sklenice plná,
mou vášní bývala gotika, teď baroka smetla mě vlna ...
Zdeněk Susa napsal moc hezkou knihu o pivu, které je naším národním nápojem a vyskytuje se v naší historii od nepaměti. Staré pověsti o Radegastovi, klášterech a středověkých městech, jak to bylo s právem várečného ve středověku až po pivovarech za třicetileté války. Věděli jste, že Rybova Vánoční mše měla původně jiná slova?
Hej mistře,
vstaň bystře¨
zvedni sklenici
pivem pěnící.
Další pivo máš,
tak si se mnou dáš
Uvádí zde příklady v české literatuře od Jana Husa, přes Jana Amose Komenského, Bedřicha Smetany či Antonína Dvořáka až k Mikoláši Alšovi.
Kniha je to velmi zajímavá a poučná, např. jsem nevěděl, že vynálezcem spodně kvašeného piva v českých zemích je původně němec Josef Groll.
Osobně mám moc rád českou pivní kulturu a vše co k patří. Tato kniha vám ukáže jak moc je tento nápoj v této zemi oblíben. Dokazuje to na slovech Svatopluka Čecha.
Pravý Čech nikdy nebydlí od pivovaru dál než na dohled. Když se zamiluje, je to do dcery sládka, odchované na pivovarských kvasnicích, randí s ní na pivovarském dvoře a pokud vlastenecky sedá pod slovanskou lipou, je to opět lípa před pivovarem.
Autorovy další knížky
1998 | ![]() |
2008 | ![]() |
1999 | ![]() |
2020 | ![]() |
2010 | ![]() |
Čekal jsem od toho víc! Netřeba polemizovat, že všichni významní čeští umělci a buditelé pili pivo. Též je správné zdůraznit tradice českého pivovarnictví a lásku k pivu! Ovšem připadá mi, že tak polovičku detailů z života zmíněných osobností si autor interpretoval po svém, v duchu nejlepších tradic Václava Hanky a Josefa Lindy.
Kniha rozebírá hlavně malé a většinou dávno neexistující pivovary. O velkých pivovarech, které dnes tvoří základ české pivní kultury se zmiňuje velice stručně nebo vůbec. O podnikateli v pivovarnictví Antonu Dreherovi přináší obsáhlou informaci (správně!), o Františku Ringhofferovi, zakladateli velkopopovického pivovaru, ani slovo.
Spisovatel si může psát co chce, ale věta, na straně 90, o pasteraci piva,
„V důsledku tohoto Pasteurova zhoubného objevu nám mohou dnes velké chemické továrny nabízet pod jménem „pivo“ tekutinu značně se lišící od oblíbeného nápoje sládka Smetany“, je hodně přes čáru, zvláště když si na straně 152 pochvaluje instantní mladinu z VÚPS, která prý šíří slávu českého piva na Velikonočním ostrově…?!