Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552480/bmid_plachetnice-na-vinetach.jpg
4
998
998
„Vězela jen ve svém příběhu a vnímala, že se za něj stydí a nemá chuť ho někomu vyprávět.“ Bude ženská v mém věku ještě někoho zajímat? dumá zas a znovu sedmačtyřicetiletá docentka literatury Marie, kterou okolnosti přiměly stáhnout se do izolace. Dostihla ji banální tragikomedie, o níž jako specialistka tisíckrát četla i přednášela, ale po zradě manžela a odchodu dospělé dcery tohle klišé zažívá na vlastní kůži. Když se na léto vrací na Krumlovsko, aby vypomohla nemocným rodičům a smířila se s tiše agresivní sestrou, zkouší na záchranné plavbě do vlastní minulosti dohledat důvody, proč se tolik vykořenila a odcizila. Ale komu se tu svěří, když se její venkovští vrstevníci chovají jako Stroupežnického furianti svolávající hromy blesky na vetřelkyni z Prahy a sečtělý hoch z krumlovského knihkupectví je zase zoufale mladý? Psychologický román vyhledávaného českého autora se stejně jako žalozpěv Rybí krev subtilně vciťuje do ženy v krizi. Lehkou letní notou maskuje Jiří Hájíček vytrvalý zájem o traumata rodného kraje a přikládá závažné téma, jež zaujalo nejednoho klasika světové beletrie: jak v životě provést restart, když v něm obrat o 180 stupňů není možný?... celý text
Přidat komentář
Tohle byla opravdu pecka! Pane Hájíčku, skláním se před Vámi, Pane spisovateli!
Kniha se krásně četla, postavy mi byly sympatické a byly lidské, otevřený konec mi nevadil, možná jen trošku... Úžasný čtenářský zážitek.
I to se může stát Vám...to je hlavní motto knížky...vlastně obyčejný životní příběh...
Kniha se mi krásně četla, je zajímavě napsaná, chvílemi opravdu až strhující. Jediné a zároveň velmi podstatné, co mi vadilo, je to, že byla neukončená. Příběhy byly velmi dobře nasměrovány a čekala jsem zajímavé, nebo alespoň nějaké rozuzlení, to ale bohužel nepřišlo. Možná to byl autorův záměr, že je to jako život, tam se mnohdy také rozuzlení nedočkáme. Pocit nedokončenosti je ale bohužel to hlavní, co ve mně po dočtení zůstalo.
Sonda do života čerstvě rozvedené ženy, hledání rovnováhy, vztahy, které nás ovlivňují. Mně se to moc pěkně četlo, styl pana Hájíčka mi vysloveně vyhovuje.
Jiří Hájíček mě opět nezklamal ! Mám ráda jeho jazyk...člověk čte příběh a přitom má možnost prožívat krásu slov. Myslím, že to je právě to, co Hájíček umí a čím se tak výrazně liší od mnoha současných autorů. Ale nejde tu jen o jazykovou formu. Kniha je naplněná obsahem a zobrazuje život v jeho plynutí...mezigenerační vztahy, rodiče a děti, stárnutí a samota, láska minulá i současná, pohled do historie a to, jak je vše vzájemně propojeno. Je možné, že knihu ocení víc starší generace, která už mnohé sama prožila. Takový čtenář jsem i já. Ten příběh je mnohem hlubší než se z anotací dá vyčíst. Stojí za přečtení i za zamyšlení.
Pomalu tekoucí příběh z jižních Čech. Krize středního věku. Samota a odvaha k nezávislosti. Hledání lásky. Mně se Marie líbila.
Příjemné čtení. Chytlo mě to od začátku do konce, i když to nebylo nijak akční, ale právě proto. Mám ráda knížky, kde hlavní děj spočívá ve vnitřních pochodech a pocitech dané postavy. Prožívání hlavní hrdinky mi bylo velmi blízké a obdivovala jsem, jak autor muž dokázal takto věrohodně zachytit ženskou postavu. Ale konec konců, jedno z hlavních témat této postavy byla osamocenost, kterou vnímala nejen u sebe, ale i u svých bližních kolem sebe - a to je téma univerzální, mimogendrové a autorovi se ho podařilo vystihnout jen s takovou lehčí, snesitelnou nostalgií.
Od pana Hájíčka je to má první kniha. Příběh čerstvě rozvedené ženy. Kniha se mi dobře četla, zajímavý námět, ale jaksi nic se mě kniha nezanechala. Nic se po dočtení neodehrálo. Uvidíme jestli dám spisovateli ještě šanci. Na mě byla kniha taková nemastná neslaná.
Milý pane Hájíčku, Váš román byl pohlazením pro mou duši ! Děkuji za něj !!
Na Vaši novou knihu jsem se tolik těšila a to jsem ani v nejmenším netušila, že mi její obsah bude tak blízký. Že tomu, co prožívá Marie a její sestra, tomu všemu tak rozumím !
Váš román byl jednoduše skvělý. Odehrává se v krásném prostředí Českého Krumlova, které mi není až tak blízké, ale líbí se mi. Chtěla bych číst ještě dál, no každý příběh končí. Někdy i já nacházím plachetnice na vinětách, přemýšlím o nich, o životech svých stárnoucích rodičů, o jejich minulosti, a o mé budoucnosti. Ještě jednou Vám děkuji !
Na rovinu: nudil jsem se. Ve srovnání s Chirurgem Petry Dvořákové je zde období krize středního věku popsáno zcela ploše a sterilně.
Hájíčkova plachetnice pluje po stojatých vodách bez jasného směru i kapitána a tak jí vítr posouvá tu rychleji, tu pomaleji různými směry, abychom nakonec zjistili, že se pouze banálně točila v kruhu, který bohužel není ani vírem, aby jí dodal alespoň nějakou dynamiku a jasné směřování.
Asi to byl autorův záměr, ale na mne to nepůsobilo. Předchozí díla mě svou jihočeskou poetikou i příběhy bavila, nyní se tedy dostavilo o to nečekanější zklamání.
Není to akční, teče to jako život. Hájíčkovy knížky nejsou oddychovky. Píše pro lidi své generace. Sousedské křivdy táhnoucí se generace. Nevyřčené křivdičky skutečné nebo domnělé mezi partnery či sourozenci. Zdánlivý rozpor mezi městem a vesnicí.
Protože jsem četla téměř všechna díla od pana Hájíčka, tak jsem se těšila i na jeho novou knihu, a musím říct, že se mi moc líbila. Jeho láska k jižním Čechám je úžasná, a příběh v souladu krásného popisu Českého Krumlova je moc pěkný. Příjemné čtení a mohu jen doporučit.
Tak za prvé musím říct, že Host umi dělat krásné knihy. Tyto vazby bez přebálky jsou na pohled i dotek skvostné. A za druhé Hájíček je prostě Hájíček. Jeho knihy a i tato se mi líbí. Chvilku mi sice trvalo, než jsem se začetla, trochu jsem měla zpočátku potíž rozlišit, co se odehrává nyni a co jsou vzpomínky, ale i tak jsem si čtení užila. Jediné, co mi přišlo zbytečné, byl románek s knihkupcem, o tom je řeč i v anotaci, ale to si zrovna myslím, že o tom příběh tak úplně nebyl. A otázka, která zazněla v románu a nenechá mě dnes spát: Může být zlý člověk moudrý?
Plachetnice na vinětách pro mě byla po prvních recenzích jasná volba, i když původně jsem ji chtěla číst jako klasickou knihu, nakonec jsem zvolila audioverzi namluvenou Vandou Hybnerovou. Musím říct, že po této stránce to byla jedna z nejlepších knih, které jsem poslouchala. Od poslouchání jsem se nemohla odtrhnout i díky skvělému obsahu knihy. Přestože nejsem cílová skupina knihy, hodně mi dala. Připadala mi reálná, snad i proto, že v ní nebyly žádné velké zvraty, jde o příběh úplně obyčejné ženské před padesátkou, která se rozvedla a hledá samu sebe. Hlavní postava Marie mi byla velmi sympatická. Vytkla bych snad jen jednu věc. Těšila jsem se, že se doberu nějakého zajímavého konce, ale najednou vyprávění zničehonic skončilo. Chyběla mi nějaká důraznější tečka. Knížku ale velmi doporučuji všem, co třeba právě hledají sami sebe nebo si chtějí přečíst výborné vyprávění z českého prostředí, které autor dokázal pěkně popsat.
Jiřího Hájíčka mám velmi ráda, v jeho knihách se objevují lidé z mého života. Možná právě proto, jsem se do Plachetnice nedokázala tak vžít, protože mi není k padesáti a nerozvádím se. Ale i tak jsem knihu přečetla jedním dechem a vykreslení mnoha situací mě vrátilo zpět do mnou prožitých situací. Opravdu cením jak přesně umí pan Hájíček popsat jednotlivé charaktery lidí.
Za me jedna z nejslabsich Hajickovych knih. Spousta veci byla jen nakousnuta a nijak nepokracovala, coz je skoda.
Příběh padesátnice Marie je rozepsán do 12 měsíců ,které změní její život.Po rozvodu s dlouholetým manželem z obavy ,že zůstane sama i ona zažije milostné dobrodružství s mladým mužem -je popsána ,jako šmrncovní ženská,která má několik nápadníků.I když pan Hájíček v knize dobře zachytil vztah Marie se sestrou a stárnoucími rodiči i život v Praze i Českém Krumlově,přesto pro mě není tak čtivá,jako ostatní jeho knihy.
Příjemné letní čtení...chci říct, že styl je trochu jiný než u předchozích knih, opravdu takový odlehčený, i když tématika péče o rodiče byla poměrně smutná a k zamyšlení. Jen ten letní románek mi přišel zbytečný, u této části jsem si užívala spíše popis knihkupectví a Mariino probírání se knížkami.
Štítky knihy
přátelství Praha rodiče láska rodinné vztahy vztahy Český Krumlov pátrání v minulosti stárnutíAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Takovou jsem měla radost, když jsem v knihkupectví zjistila, že Jiří Hájíček napsal nový román! Právě jsem četla jeho povídky a žasla, jak na několika málo stránkách dokáže vystihnout náladu, charakter... Novému románu rozhodně atmosféra ani perfektně napsané charaktery nechybí, ale mrzelo mě, že spousta linek (a nakonec i příběh hlavní hrdinky) vyzní nedokončeně, do ztracena. Nejvíce mi chybělo větší propracování příběhu Mariina otce. Naproti tomu se mi moc líbil motiv komplikovaného vztahu obou sester i pohledu "starousedlíků" na lidi z města - Jiří Hájíček opět dokazuje, že je vynikajícím pozorovatelem současného života.
Přestože novinku hodnotím ze všech románů jako nejslabší, ani tentokrát jsem nebyla zklamaná.