Pláň Tortilla / Na plechárně
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57821/bmid_plan-tortilla-na-plecharne-wYj-57821.jpg
5
88
88
Dvě novely o lidech z periférie společnosti. První (Pláň Tortilla, 1935) líčí úsměvné příběhy tuláků, kteří najdou přístřeší na pokraji kalifornského městečka. Druhá (Na plechárně, 1945) kreslí pestrý obraz obyvatel konzervárenské uličky přímořského městečka v Kalifornii, lidiček, jež společnost vyvrhla.
Literatura světová Novely
Vydáno: 1979 , OdeonOriginální název:
Tortilla Flat / Cannery Row
více info...
Přidat komentář
Hneď po prečítaní Ovocia hnevu som nabehla do jediného antikvariátu v našom meste a ulovila si tam túto útlu knižku. Nebolo to presne to, čo som hľadala, ale tak, knižka na jeden víkend, myslela som si. Ako som však veľmi rýchlo zistila, bola by to veľká škoda pre mňa, a až neúcta k tým fantastickým chalanom z Pláně Tortilla alebo z uličky Na Plechárně, keby som si ich pozorne nevypočula. A že je čo počúvať a nad čím sa zamýšľať. A pritom sa kráľovsky baviť! Som nesmierne rada, že mám túto útlu knižku doma.
John Steinbeck napsal své novely s velkou lehkostí, hravostí a poetikou. Osudy lidiček z periferie společnosti ukazují, že ačkoliv byl jejich život nelehký, brali ho s optimismem a humorem. Radovali se z každé drobnosti a ve snaze činit dobro svým bližním nezříkali se ničeho, ani menších či větších nepravostí.
Oceňuji také výborný překlad pana Hilského, který zachoval poetičnost jazyka obou novel.
„Když hovoříte o Dannyho domě, každý hned pochopí, že máte na mysli skupinu lidí, z nichž vyzařovala vlídnost, radost, láska k lidem a nakonec i mystický zármutek.“
Tak tohle čtení jsem si dokonale užila :-), bylo to naprosto úžasně pohodové, skoro se dá říct letní čtení (docela se mi to v tomto zvláštním ročním období mezi zimou, která ještě nebyla a jarem, které taky ještě nepřišlo, a kdy prší a prší, docela hodilo), oči jen tak lehce klouzaly po řádcích, až najednou byl konec … je to totiž jen pár příběhů, které spojují společní „hrdinové“ – mladí paisanové … „v žilách jim koluje směs španělské, indiánské, mexické a kavkazské krve“, jinak řečeno, partička kolem ústřední postavy Dannyho; a taky místo – pláň Tortilla … „žijí na okraji společnosti na návrší jihokalifornského městečka Monterey, kde si užívají svobodného života ve společnosti přátel, kalifornského slunce a vína“ …
„Sluneční ráno je časem klidné pohody. Když listy slézu pokrývá třpytná rosa, proměňují se její kapky v krásné, třebaže nikoliv drahocenné šperky. V takový čas se nesluší spěchat … Neboť naše myšlenky zrána uplývají zvolna a jsou hluboké a zlaté … usedli na sluncem zalitou verandu, naslouchali vyvolávání rybářů v ulicích Monterey a ospalým, loudavým hlasem probírali rozličné a strhující děje, neboť než se země jednou otočí, odehraje se jich na Pláni Tortille na tisíc… „Kdyby se kapky rosy proměnily v diamanty, byli by z nás pracháči," mínil Pablo. "Ožralý bysme byli, jak je život dlouhej." Avšak Pilón, jenž byl zatížen smyslem pro realitu jako kletbou, dodal: "Každej by pak měl diamantů fůru. Nedostali bysme za ně ani vindru. A víno nebude zadarmo nikdy. Chtělo by to jeden den pršet víno a nádrž, do který bysme si ho nachytali."
… a ještě něco je spojuje – jednotná, ve své podstatě velmi prostá, životní filozofie :-) … jsou vlastně stále spokojení, ač chudí, žijí šťastně, nemají žádné přemrštěné cíle, právě naopak, dalo by se říct, že si vystačí s naprostými maličkostmi, nepotřebují ke štěstí žádné materiální jistoty, k životu jim stačí když získají nějaké to jídlo, o které se pak spravedlivě podělí, a na vrcholu blaha jsou, když k tomu navíc mají dostatek vína a můžou si navzájem dělat společnost :-) … umějí si vážit maličkostí, ale hlavně, radovat se z nich … a to jim přináší svobodu, v té největší míře, jakou si umíte představit … nevlastní totiž nic hodnotného, tudíž jsou oproštěni od „návyků“ většinové americké konzumní společnosti, díky tomu jsou ale také dost nezodpovědní, ale proč by vlastně ne, vždyť oni nemají o co přijít, jsou tak naprosto nevázaní, … a stejně to pak mají i s přístupem k práci, pracují, jen když se jim chce :-) (moc často to není), a nebo, když za nějakým konkrétním účelem (většinou drobným cílem) potřebují nějaké peníze … mimochodem, je taky pravda, že společnost je moc nepřijímá, a že jsou z ní více méně vyloučení, ale je taky pravda, že se z ní možná tak trochu vyloučili sami a dobrovolně, že jim to prostě vůbec nevadí :-) … oni totiž rádi tráví většinu svého času posedáváním venku, obdivováním krásy přírody, filozofováním a diskutováním s ostatními obyvateli Pláně Tortilla a samozřejmě, vyprávěním … různě skandálních, pohoršujících, nebo naopak moralizujících historek …
A protože tady, na Pláni, teče víno opravdu a doslovně proudem, počítáno po demižonech, doporučuji, dát si pro dotvoření té správné atmosféry taky, ale buďte rozumní, zkuste to spíš jen po skleničkách :-) ...
„Z hlediska nálad duševních bráno, mohou být demižónky ocejchovány následujícím způsobem: Klesne-li hladina pod ohbí prvního demižónku, následuje vážný a soustředěný rozhovor. O pět centimetrů níže se nacházejí sladké a smutné vzpomínky. O dalších osm centimetrů níže přebývají vzpomínky na dávné a šťastné lásky. O tři centimetry níže vzpomínky na lásky sice dávné, leč nešťastné. Na dně prvního demižónku leží všeobjímající, blíže neurčený smutek. Pod ohbím druhého demižónku číhá černá, všivá sklíčenost. Spadne-li hladina o dalších pět centimetrů, probudí to ve vás buď píseň smrti, anebo píseň touhy. Další tři centimetry a zpíváte, co vám slina na jazyk přinese. Zde se cejchování obvykle končívá, neboť od tohoto místa se každý ubírá svou vlastní stezkou a jakákoliv předpověď je nejistá. Dál se může stát zkrátka cokoliv.“
Přijde mi to spíš jako dvě povídky než knihy.... obě jsou takové lehké a po jejich přečtení zůstane melancholická nálada... Na plechárně je lepší a také svým způsobem smutnější.....
Překladatel Martin Hilský nazývá tyto dvě perly "kalifornským dvojkoncertem". Pro mě to byl především dvojkoncert Johna Steinbecka a právě Martina Hilského. Nejraději bych si sama pro sebe o této knížce napsala knížku - s těmito kapitolami:
Kterak jedna čtenářka, za morální a pracovitou se zhusta považující, postavy zcela lenošivé a krádeží se dopouštějící si do srdce vryla.
Kterak ona královsky se bavila u příhod jejich a pochopila u nich mnohé, kupříkladu svobody chuť sladkou a schopnost života si užívati.
Kterak se stylem psaní unášeti nechala a kterak kontrast stylu toho vznešeného, styl Cervantesův či Vančurův jí připomínajícího, a příhod přátel statečně bojujících za věci nevznešené radost jí činil neustálou.
Kterak lásku autorovu k postavám jeho cítila, jí rozuměla a dojata jí byla.
Kterak knihu tuto za jednu z nejlepších knih života svého považuje.
Kniha se mi líbila. Lidé na okraji společnosti - bezdomovci, přesto se mi jejich příhody líbily včetně večírků, které pořádali. :)
Citáty z knihy Pláň Tortilla:
Jestliže se silnice života rozvětví na dvě stezičky štědrosti a my se můžem vydat jen jedinou, kdopak rozsoudí, která z nich je ta lepší?
Smrt je záležitost ryze osobní, vyvolávající zármutek, beznaděj, vroucnost nebo vyprahlé filozofování. Pohřby naproti tomu mají funkci čistě společenskou.
V jeho srdci byla bolest, jako by se loučil s milovanou ženou, doutnal v něm neurčitý zármutek podobný podzimní tesknotě.
Citáty z knihy Na plechárně:
Lidé nemají rádi, když se jim říká pravda.
Takže už se radši nepokoušel říkat pravdu. Prohlašoval, že je to sázka a že může vyhrát tři sta dolarů. Každá ho měl hned rád, každý mu hned věřil. Byl zván na večeře, mnohokrát mu bylo nabídnuto lůžko, dostával jídlo na cestu, všude mu přáli mnoho štěstí a všude ho pokládali za člověka nadmíru sympatického. Doktor nepřestal mít pravdivé věci v lásce, ale pochopil, že tato láska není všeobecně sdílena a že pravda může být zrádnou milenkou.
Chvíli jsem si na tuhle partičku obejdů zvykala, ale nakonec jsem si Stenibecka i v téhle rovině zamilovala. A smála se nahlas. A obtěžovala své okolí předčítáním těch nejvtipnějších pasáží. :-) Oslava života nezatíženého zbytečnými úvahami o možných či nemožných zítřcích prostě pohladí po duši, třebaže život uvnitř knihy jistě není lehký, spíš je s lehkostí nazírán a přijímán. Uvažovala jsem o drobné "bodové srážce" za místy hluchá (nebo přinejmenším nahluchlá) místa, ale i to k životu patří. A vyvážil to jazyk celého vypravování (díky tomu i ty mé bezkontextové předčítané pasáže občas někoho pobavily) - moc mě bavil překlad Martina Hilského a také jeho doslov, díky němuž jsem ledacos pochopila (např. podobnost s Artušovou družinou by mě ani ve snu nenapadla). Škoda překladatelovy politické úlitby v doslovu, ale aspoň díky ní člověk dospěje k tomu, jak mohlo "zápaďácké dílo" vyjít i u nás, to víte, když Američan kritizuje dopady kapitalismu, odpustí se kdeco...
Plán Tortilla je vyloženě taková opilecká pohádka :) Na plechárně se sice tváří jako její rovnocenný partner, ale je to už poněkud odlišnější vyprávění, které překypuje především množstvím pozoruhodných postaviček. Ten hořkosladký pocit, který na konci příběhu ve čtenáři zůstane...
Ve všem souhlasím s Erezkou. Když jsem si vybíral v knihovně, co si půjčím, čistě náhodou mě napadlo napsat do vyhledávání Steinbecka. Touhle knihou mi přesně padl do noty! Občas nad tím přemýšlím, jaké by to bylo, žít podobným stylem. Ale nemám k tomu tu odvahu.
Knihu mi půjčil kamarád aniž bych věděla, o čem to vůbec je. Od Steinbecka jsem dosud nic jiného nečetla. První povídka Pláň Tortilla mě úplně uchvátila, krásný ironický nádech, výborně vykreslené postavy, špetka humoru se tam taky najde. Při čtení jsem měla příjemně povznesenou náladu. Druhá povídka Na plechárně je ve své podstatě podobná, ale vzbuzuje již zcela odlišné pocity. Přestože je psána ironicky, má daleko vážnější nádech a můj pocit při čtení byl spíše smutek nad osamělostí postav.
Rozhodně doporučuji čtenářům všech možných žánrů.
Po Hroznech hnevu, ze kterych jsem mela jeste tyden po precteni depresi, me tyto mile, vtipne a ironicke novelky neskutecne potesily. Steinbeck se definitivne zaradil k mym nejoblibenejsim autorum.
Nádherně napsané novely s ironickým humorem mě úplně dostaly,určitě se ke knize někdy vrátím.
Stále se mi vybavují obrazy, které umí Steinbeck perfektně vykreslit. Spánek pod převrácenými loďkami, vysavač na elektřinu, který není kam připojit, téměř cítím zápach rybiny, když vzpomínám na Pláň Trotillu. Je to už dávno, co jsem knížku četla, nicméně se na ni nedá zapomenout.
Štítky knihy
americká literaturaAutorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2002 | Na plechárně |
| 2003 | Toulavý autobus |
Nepřestávají mě udivovat Steinbeckovy nádherné popisné pasáže a neuvěřitelné metafory. Nakonec se to krásně četlo, přestože to tak na první dobrou nepůsobilo, a k postavám obou novel jsem si našla svou cestu.