Planeta mezi dvěma slunci
Robert Fabian
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/323716/mid_planeta-mezi-dvema-slunci-x6G-323716.jpg
4
322
322
Reedice s bonusem. Vesmír je nebezpečné místo. Není snadné v něm přežít. A někdy je těžké i zemřít. Vězeňská transportní loď SFPS Tecora se zřítí v nehostinné poušti žhavé planety mezi dvěma slunci. Ze stovek lidí se zachrání osm trosečníků. Pětice trestanců, jeden dozorce a dva civilisté. Nemají se zrovna v lásce. Ale jestli chtějí přežít, musí se naučit spolupracovat. Není to snadné. A kolem vraku Tecory se nehybnou pouští plíží neznámé nebezpečí. Pod hvězdami číhá smrt. Je to čistokrevná scifi, stejně drsná jako klima neznámé planety, na které se odehrává. Reedice v autorově novém přebrusu.... celý text
Přidat komentář
Oproti Expresnej zásielke je kniha zábavnejšia, menej predvídateľná. Charaktery sú trochu stereotypné, ale stále zábavné a odlíšitelné. Je to moderný príbeh o stroskotancoch a neznámom nebezpečí. Zoberte si Simmonsov Teror osadený na inú planétu a samozrejme o pár levelov menej prepracovaný. Ale inak je to podobné, hrdinov trápi počasie, nedostatok jedla a vody a k tomu zopár záhad a nepriateľov. O konflikty samozrejme nie je núdza. Nie je to až také prepracované a mnohovrstevné, ale stále zábavné.
Boha Jehovo, když jsem to měl dopsané, tak jsem místo ctrl c, dal ctrl V a vše jsem jedním jebem smáznul.... Takže znova a lépe.....
Robert Fabián byl pro mě velká neznámá, knihu mi přinesl Ježíšek a ležela 9 měsíců na poličce, kde jsem se jí trochu vyhýbal díky tloušťce a měkké vazbě, která ve mě občas vzbuzuje pocit nekvality.
Ale chyba lávky, zde to je naštěstí to o výjimce a pravidlu...
Zpočátku jsem sice měl pocit, že je autor placený ne-li od slova, tak minimálně od stránky, ale za chvíli jsem si na tento styl psaní zvyknul a i když čtenář zjišťuje, že autor popisuje vlastně velmi jednoduché akce pomocí jednoduchých vět, tak není problém za den přečíst 150 stránek a vždy jsem se po dlouhé době těšil na chvíli, kdy knihu budu moct dále číst. Za to díky!
Možná je to i tím, že děj mi připomíná mého oblíbeného Riddicka a díl Černočerná tma. Tajemna nám autor předkládá dostatek a po dávkách, jen je škoda, že než se vše dostatečně vysvětlí, tak jsou hrdinové hnáni zas za jiný roh planety, kde je čeká něco jiného. Otevřený konec, i když vskutku otevřený? - mi nevadil, spíš mě překvapilo, že při 200 stránkách do konce se kniha překlápí úplně do jiného příběhu, kde ani nevíme, zda se jedná o TOHO Owena, či ne. Čekal jsem nějakou spojitost s předchozí planetou, buď marně, nebo mi to nedocvaklo.
Nicméně druhá povídka taky neurazí, jedná se o klasickou hru na schovku ve vesmírné lodi s něčím, co se nedá moc zabít a nemá zájem o intelektuální pokec nad hrnkem čaje s mlékem....
Za mě velmi podařený kousek, dávám 5/6
Osm trosečníků = Cortez – Pirát, Graczyk – Blonďák, Brent – Voják, Owen – Svalovec, Rostocki – Inženýr, Jenkins – Hubeňour, Sanders – Podvodníček, Garett – Desátník. Beznadějnost situace, marnost počínání a neodvratný jistý konec se přenáší rychle i na čtenáře. Je vám chvíli horko a chvíli zima. Skryté nebezpečí se stále neobjevuje a nevíte, s čím bojujete. Hoši bojují hlavně sami se sebou, sem tam slovně i mezi sebou a chystají se na boj proti něčemu. Čtete, čtete a vysvětlení se nedostaví ani na konci knihy. A Šedivce jsem chtěla vidět a zjistit, co jsou zač. Bohužel zůstali utajeni.
Skvělé dialogy, přesně zvolený jazyk a pečlivě představeny odlišné charaktery jednotlivých postav. Autor si pohrál s popisy fascinující přírody nehostinné planety.
Přidaná Expresní zásilka je takový akční Vetřelec. Ale není to to ponuré vesmírné šero, paralýza hrůzou z neznámého predátora, zatuchlost odstavené vesmírné lodi, ticho narušované jen kapáním vody z netěsného potrubí. Je tam moc řečí, moc lidí, moc boje, moc ničení, moc ohně a světla, moc prostředí a závěr zase takový otevřený.
Četlo se to dobře. Obě.
"Sluneční obr zašel a obloha byla až na skomírajícího červeného trpaslíka na východě prázdná. Krvavě rudé oko jednookého Kyklopa shlíželo z oblohy. Bez mrkání civělo a civělo. Navzdory tvrdým podmínkám a nezáviděníhodné situaci, do které se dostali, se mu drsná krása pouštního světa zamlouvala. Nedotčená syrovost na kost vysušené krajiny, zubaté linie skalisek, zvláštně jemné přechody mezi štěrkovými kopci, žár vydechující ohromné balvany, prázdné nebe, barevně odlišná slunce a bezohledně kruté hvězdy. Příroda tu byla sama sebou, nedotčená zhoubnou činností neřádstva, které se rozlézalo po Galaxii jako virová nákaza."
"Přízračné nezemské světlo navíc dodávalo rozlehlému panoramatu na tajemnosti. Naposledy přehlédl planinu pod příkrovem stínů a narudlé temnoty. Vzduch se ochladil, denní světlo sláblo. Vládu převzala královna noc. S diadémem zdobeným rudým kamenem studeného světla. Nic podezřelého, pusto a prázdno. Krajina mrtvých kosmických lodí definitivně osaměla."
"A potom ten strach. Zatím dřímal jako strašlivý drak, který jen co se probudí, spálí všechno na popel. Představoval obavy z konečné stanice, která se k nim s každým otočením kola času přibližovala. Tam nahoře mezi hvězdami byl život, oni však umírali.
Rozhodnutí padlo daleko odtud. V místě padesát osm světelných let vzdáleném, ve chvíli, kdy jejich loď cosi odklonilo z kurzu a odpálilo jako míček skrz hyperprostor na tuto nehostinnou hroudu písku, rozpáleného kamení a řídkého vzduchu.
Pod dvě nepřátelská slunce.
Tak daleko dosáhla chapadla toho neživého a hladového netvora. Z jeho pasti nebylo úniku. A neviděli sebemenší jiskřičku naděje. Samozřejmě že chtěli žít, pud sebezáchovy pracoval spolehlivě, ale co jim to bylo platné."
Po Valkýrách jsem zhodnotil, že už nebudu říkat, že je Robert Fabian sázka na jistotu. Na Planetu mezi dvěma slunci jsem tudíž šel s rozvahou, doufajíc, že tato kniha nezklame. A opravdu. Nezklamala. A naopak je to zatím asi to nejlepší, co jsem od autora četl.
Výborný příběh skupinky vězňů, kteří ztroskotají na neznámé planetě daleko od čehokoliv. Neznajíc prostředí, poznávajíc sami sebe. Ten námět už je jak z říše fantazie. Neskutečně čtivá záležitost. Do toho tu autor dobře pracuje s mimozemskou civilizací, ale i s psychologií jednotlivých přeživších. Celé se to pak odehrává v rámci jednotlivých kapitol, kde každá označuje jeden přeživší den.
No jak říkám, fantazie. Výborným nápadem mi to připomnělo autorovu povídkovou novelu Most, která se před nedávnem objevila v povídkovém sborníku Praga Mater Urbium.
Spolu s dějem a zajímavostí gradoval i můj názor na knihu. Na začátku jsem si říkala, že to bude tak za tři hvězdičky. Měla jsem problém si zapamatovat 8 postav, jejich jména, kdo je vězeň a kdo ne... Navíc autor jako jejich označení často používá i "voják", "tmavooký", "hubeňour", "blonďák", "inženýr", "desátník"... Prostě toho na mojí hlavu bylo moc. Jak jsem si na to ale zvykla a něco si přece jen zapamatovala, četlo se mi líp. Navíc děj začal být záhadný, strašidelný, napínavý a já četla dál s nesmírnou zvědavostí. A posledních 100 stran, kde už je napětí fakt vystupňované a člověk začíná tušit, jak to dopadne... No prostě jsem musela přihodit i tu pátou hvězdu :-) Za poslední větou jsem si nemohla nevzpomenout na jistý hodně starý slavný film... ale nebudu prozrazovat jaký :-)
Jedním slovem strhující. Nosné téma, postavy, které vám nesplývají, napětí, akce, mrazivé cosi. Všechno by bylo v pořádku, nebýt (sorry) odfláknutého konce. Jakoby autor ani sám nevěděl, do čeho to skupinu hrdinů vlastně dostal. Škoda, jinak by to bylo za pět a kniha by před návratem do regálu dostala pusu.
Neznámá planeta, vyhrocené vztahy, cosi cizího a boj o život; osvědčené ingredience, jaké má Metla v oblibě již od dětství. Přesto trpí "Planeta mezi dvěma slunci" několika neduhy, které mi brání v nadšeném komentáři, nešetřícím superlativy. Tempo. Přesněji jeho absence. Román je dle mého názoru zbytečně dlouhý na to, jak málo se v něm vlastně odehrává. Kdyby pečlivé budování atmosféry bylo podpořeno perfektní prací s charaktery postav, budiž. Jenže já jsem žádného z těch chlapů nepoznala natolik, abych měla potřebu nějak urputně držet palce. Tohle je správňák, tohle hajzl, tohle drsňák, tohle jsou komparzisti v šedé zóně. Osm malých černoušků v Bermudském trojúhelníku, předem odsouzených ke zkáze... a já neviděla důvod, proč se o ně bát, mé slzné kanálky odmítaly dojatě zvlhnout.
Takže: ubrat přinejmenším stovku stran a máknout na tom, aby trosečníci nebyli této čtenářce více či méně ukradení. A třeba i trošku detailněji zapracovat na vysvětlení havárie + doprovodných jevů, ovšem na tom bych netrvala, mně by pro větší úspěch stačilo splnit první dva body. Současné dojmy z audioknihy odpovídají těm pradávným z prvního čtení: 75%.
O autorovi jsem už slyšel samou chválu, takže jsem byl trochu zklamaný když jsem se konečně dostal k nějaké jeho knížce. Poměrně nezajímavý příběh s jasným koncem, málo akcí a hodně planým plkáním. Nepříliš propracované charaktery knížce moc nepomohly, ale dialogy jsou celkem použitelné, až na to opakování stejných věcí pořád dokola.
Asi ještě zkusím něco dalšího, třeba jiné téma autorovi sedne víc.
První příběh, kdy osm chlápků přežije havárii vesmírné lodi a snaží se přežít na cizí planetě byl dobrý. Trochu mi chybělo vysvětlení toho podivného útvaru na planetě. A možná by příběhu prospěla jedna ženská postava, opravdu jsem čekal, že jednou z přeživších bude nějaká vojanda nebo členka posádky. 60%.
Ten druhý byl hodně akční. Opravdu ve stylu vetřelců. Asi nejlepší bylo to očekávání, kdy vojáci prohledávají loď a kde nic tu nic. Přitom bylo jasné, že se blíží chvíle střetu, ať už to bude s čímkoliv... tohle se povedlo. 80%.
Do nedávna pro mne neznámý autor. Knížku jsem půjčil z knihovny, s "uvidím co to bude". O to bylo větší překvapení, klasická sci-fi, alespoň podle mých představ.
Knížka byla náhodnou volbou a hodně překvapila.
Ponurá atmosféra, která mě provázela celým příběhem, mi občas způsobila mrazení v zádech. Velmi se mi líbila skladba charakterů postav, které byly tak odlišné, že se vzájemně perfektně doplňovaly. Určitě se pustím i do dalších autorových knížek.
Je to napínavé, mrazivé, hororový thriler - len sa tam vlastne nič nedeje. Ale človeku to v hlave vytvorí pár otáznikov. Kniha končí presne tam, kde Dies Irea začína.
Tento príbeh - napriek tomu, že všetky jeho ingrediencie sú takpovediac fake - sa mi skutočne páčil a to od prvej stránky po poslednú. Výborne vykreslené postavy (najmä Gratchik), no a atmosféra je skutočne ťaživá - asi ako v Horizonte udalostí - doslova sa dá krájať. Toto Fabianovi skutočne ide a takisto je cítiť, že sa orientuje vo svete hlavní, pažieb, zásobníkov a s tým súvisiacich propriet a všetko, čo má v sebe traskavú/detonačnú podstatu, tak to aj reálne (teda na stránkach knihy) vybuchne/exploduje/detonuje. Takisto oceňujem, že autor nedáva odpovede na všetky nastolené otázky, ale necháva všeličo na predstavivosti čitateľa. Plusom je aj fakt, že kniha nekončí šťastne, nekoná sa zázrak na poslednú chvíľu, skrátka čo je v príbehu ponuré, tak dostane na konci a to bez pátosu veko od rakvy (ak je čo pochovať) a vyznamenaie in memoriam sa nekoná, predsa sa jednalo o trestancov. Skrátka a dobre, Robert je priaznivcom série Alien a fanúšik Ridleyho Scotta a jeho nasledovníkov. Za mňa výborný čitateľský zážitok a to military SF nemusím - lenže tu je to správne nadávkované v hororovom háve.
Čekal jsem víc. Sci-fi okrajové, řeší se hlavně ztroskotání bandy lidí. Nevysvětlené záhady mě taky moc nepotěšily.
!SPOILER ALERT!
Mně docela sedla ta expozice pádu lodi, zajištění základního přežití a náčrt charakterů hlavních hrdinů. Pasáže na vrakovišti byly trošku odnikud nikam, ale stále to rychle utíkalo. Konec jsem čekal trošku víc promakaný. Spousta otázek zůstala otevřených a klidně bych se s hrdiny knihy ve vesmíru rád potkal na dalším dobrodružství.
Úplně se také nabízí srovnání s reálným osudem trosečníků bombardéru Lady be good ze WWII, kdy jejich osud také neměl šťastný konec...
Jo a jak to, že si nikdo nevšiml toho jasného easter eggu v podobě havarované lodi NOSTROMO z Vetřelce, co? :-) Moc hezká vějička.
Děj má spád, slovník odpovídající vězeňskému osazenstvu, dramaticky klíčovou postavou je Graczik.
Kniha se by se výborně hodila jako předloha filmu
Zjevení! Neskutečná atmosféra. Tajemno, beznaděj, strach. I přes tu metráž přečteno jedním dechem.
Ke knize jsem přišel jak slepej k houslím, dlouho se pozapomenutá válela jako horizontální výplň vršku police knihovny a to zcela neprávem. Myslím, že to bylo pro mě asi až moc kýčovitou obálkou, nevím.
R. Fabian umí psát.
Bola to iná skúsenosť, niečo podobné som zažil pri GameOfTrons. Myslím že sci-fi nemusí dávať odpovede a šťastné konce, ale navodiť pocit potenciálu, a ten som mal.
Tak nějak jsem čekal knihu ve stylu Mariňáků, což bylo docela řežba, tohle bylo na můj vkus dost utahaný a chybělo také více akce. Myslel jsem že se alespoň dozvím bližší zápletku týkajících se zvláštních bytostí, které byli na planetě, takže za mě průměr....
Štítky knihy
Část díla
- Expresní zásilka 2016
Autorovy další knížky
| 2010 |  Mariňáci |
| 2012 | Carpe Diem - Reedice |
| 2002 | Planeta mezi dvěma slunci |
| 2014 |  Dies irae |
| 2009 | Semper Fi |
(SPOILER) Kdyby se hodnotilo od 1 do 20.hvězd, tak dám 21.hvězd!!! Lepší knihu (audioknihu) sem prostě v rukách neměl. Narozdíl od marináků je zde minimum akce ale vynahrazuje to postupně eskalující strach z neznámého nepřítele. Neznámý nepřítel nám na konci knihy bude odhalen jen zčásti s argumentem, že ne všechny záhady ve vesmíru musejí být vyřešeny. Za mě jedno z nejlepších děl. DOPORUČUJU audioknihu, čte to Tomáš Mařas se skvělým hudebním doprovodem.