Planetky
Hana Lundiaková
Planetky jsou svébytnou povídkovou sbírkou, která dost možná vypráví i váš příběh. Přináší dvanáct podobenství, k nimž autorku inspirovali výjimeční, a přitom zcela obyčejní lidé. Přátelé, rodina, kamarádi, sousedi, bližní. Ti, s nimiž vstupujeme do situací, které nás významně spoluutvářejí. Povídky Hany Lundiakové vycházejí z básnické metafory a poezií se místy na okamžik stávají: „Každý z nás je součástí galaxie, kde se vše točí kolem věčného zdroje světla. Jako planetky putujeme po svých vlastních trajektoriích, navzájem si tolik blízcí, a přece neznámí.“... celý text
Přidat komentář
od Lundiakové jsem ještě nic nečetl, tak jsem zkusil její novou sbírku s 11 povídkami a závěrečnou poémou z let 2010-2023, moc mě neoslovily, ale autorčina imaginace je vskutku originální, ve starších textech převládají náladové útržkovité básnické obrazy s minimem děje buď erotického ražení (Kůže je ještě bílá), nebo dokumentující svérázné bytosti městské periferie (Čudočka, Džodžo, Holota), v novějších - většinou dosud nepublikovaných - sílí dějovost, objevuje se dialog, snaha vystavět příběh s aktuálním společenským námětem (Lasička - psychická nemoc, Rudé dveře - dětský domov, Blahonauti - nevěra, U Slepejch - uprchlíci z Ukrajiny)
Strašná nuda.
Snad bych to měl rozepsat víc, ale ty povídky mě znudily tak, že snad někdy příště, teď na to nemám těsně po dočtení sil.
Takže jenom: strašná (a bohužel strašně špatně napsaná) nuda.
Tak.
Autorovy další knížky
2020 | Co je ti do toho |
2021 | Hyena |
2014 | IMAGO. Ty trubko! |
2010 | Vrhnout |
2012 | Černý Klarus |
Náhodný výběr v knihovně. Knihu jsem asi 3x odložila. Bezbřehá nuda, snový svět autorky mě zcela minul a vlastně se mi vůbec nelíbil. Pro mě škoda času a doufám, že zapomenu co nejdříve. Povídka, která se mi líbila byla Lasička.