Plány a touhy
P. D. James (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23230/bmid_plany-a-touhy.jpg
4
77
77
Adam Dalgliesh série
< 8. díl >
Po vydání knihy básní si chce Dalgliesh odpočinout od práce a publicity ve starém mlýně, který zdědil po své tetě. Seznamuje se tu jak se starousedlíky, tak se zaměstnanci blízké elektrárny a jejich komplikovanými vztahy. Když chladnokrevný vrah udeří přímo ve vesnici, ujímá se Dalgliesh vyšetřování. Odhaluje zvláštní souvislosti, které vyplývají na povrch až nyní, a dospívá k překvapivému zjištění.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2007 , MottoOriginální název:
Devices and Desires, 1989
více info...
Přidat komentář
Nutně jsem si potřebovala odpočinout u nějaké pomale plynoucí detektivky a tahle kniha svůj účel splnila. Líbila se mi, četla se mi opravdu dobře a protože jsem byla spokojená, hodnotím pěti hvězdami.
I když pomalu plynoucí, vůbec ne nudná, dá se říct taková klasická detektivka. Musím ocenit postupné odkrývání životních osudů a myšlenek jednotlivých aktéru příběhu a tak, jsem si dovedla představit u každého z nich motiv k vraždě. Linku s "Hvízdalem" bych klidně vynechala, přišla mi trochu zbytečná, nicméně jistý úkol v knize splnila.
Při čtení této knihy jsem uvědomila, jak se vše zrychluje a zkracuje a jak je to na škodu. Knihy P.D.Jameové jsou pro dnešního čtenáře asi trošku pomalé a rozvleklé, ale je to přesně ta kvalitní četba, kdy si sednete v klidu pod lampu do křesla, dáte si kávu nebo čaj či vínko a začtete se do kvalitního románu. Výborně popsány povahy hlavních hrdinů, opravdový život, nic není černobílé, vrah často není největší zločinec, napínavé bez přehnané brutality atd. atd. Prostě stará dobrá klasika.
Knihy tejto autorky mám rada a aj keď v tejto Adam Dalglish veľa vody nenamútil, páčila sa mi.
Výborná kniha, která sleduje více dějových linek, které však spolu úzce souvisí. Vybrala jsem si ji do Čtenářské výzvy jako knihu s názvem vystihujícím moji osobnost - a myslím si, že zrovna tento titul se hodí nejen na mě, ale domnívám se, že i na spoustu ostatních čtenářů. Vždyť přece každý z nás má svoje plány a touhy do budoucna - nebo se pletu? ;-)
Ale teď už k vlastnímu příběhu. Adam Dalgliesh zde není zrovna v popředí, protože případ nevyšetřuje v rámci své profese, ale spíš se k němu jen tak připlete, jakoby náhodou, když se do oblasti, kde k vraždám dochází, vydá po smrti své tety. Určitě zajímavé je spojení s elektrárnou a v té době aktuální katastrofou v Černobylu. A potom obavy obyvatel o budoucnost, pokud jde o jadernou energii. Tenkrát snad ještě o dost větší, než jak je tomu dnes. K tomu skvěle vykreslená psychologie postav, jak je tomu u autorky obvyklé... Několik knih od ní jsem už přečetla a tentokrát jsem byla fakt nadšená! Kniha je čtivá, výborně napsaná a musím přiznat, že mne strhla hned od první stránky. Autorka sice později začne odbočovat od vlastního případu s Hvízdalem, ale podaří se jí vytvořit zase jiné zajímavé dějové linky, takže čtenář se určitě nudit nezačne. A i závěr je dobře vymyšlený a napínavý - nenechal mne odejít spát a knihu dokončit až další den :-). Dávám tedy plný počet a časem se zase budu na další setkání s detektivem Dalglieshem těšit.
V průběhu čtení jsem byla ujištěná, že o konečném hodnocení rozhodne závěr. Ten mne sice nepřesvědčil, ale nakonec dávám slabší čtyři hvězdičky.
-------------------------------spoiler------------------------------------
Příběh se i dle anotace tváří, jako by jeho rozhodující postavou byl detektiv Adam Dalgliesh, nicméně není tomu tak. Román předkládá osudy mnoha postav, žádná z nich není hlavní, a rozhodně to není Dalgliesh. Spíše než o klasickou detektivku jde o společenský román, zachycení osudů obyvatel Larksokenu. Koneckonců i případ masového vraha brzy ustupuje do pozadí.
Detektiv Adam Dalgliesh odjíždí do Norfolku, kde zdědil dům po své tetě. V Norfolku v té době řádí sériový vrah, který specifickým způsobem usmrcuje po setmění ženy. Jeho vyšetřovací jméno je Hvízdal, jelikož několik svědků tvrdí, že krátce před tím, než nalezli oběť, zaslechli pískání. Nicméně tento motiv není dál rozveden. Případ má na starost detektiv Rickards, který nemá Dalglieshe zrovna v lásce. Jenže pozdější události z něj udělají důležitého svědka.
Adam si jel do bývalého domu své tety spíše oddychnout a rozhodnout se, jak s dědictvím naloží, a proto se do situace nehodlá plést, avšak přijme pozvání na večeři od Alice Mairové, která je sestrou předsedy místní jaderné elektrárny. Obyvatelé Larkosenu mají na jadernou energii protichůdné názory- jedni mají po Černobylu přirozený strach z bydlení v takové blízkosti, druzí elektrárnu berou jako zdroj zákazníků a pracovních příležitostí. Zbytek souhlasí minimálně s tím, že stavba kazí přirozené panorama obce.
Jeden z hostů se k večeři dostaví se zpožděním a oznamuje, že nalezl další Hvízdalovu oběť, čímž udělá ze všech přítomných pozdější podezřelé- prozradí totiž detaily, které neměly být zveřejněny. Situace se poněkud komplikuje v okamžiku, kdy je Hvízdal dopaden, ale později téže noci dojde k další vraždě. A oběť, mimo jiné důležitou osobnost z vedení elektrárny, tentokrát nachází samotný Dalgliesh.
Autorka už od začátku postupně rozváděla příběhy všech zúčastněných, jejich minulost, přítomnost a vzájemné vztahy. Měla jsem za to, že je tomu tak v zájmu čtenáře, aby mohl v závěru pocítit uspokojení nad tím, jak pachatele na základě psychologie odhadl. Ovšem to bylo spíše nemožné. Kromě toho, v průběhu odpadlo tolik podezřelých, že to, kdo byl nakonec skutečným vrahem, se ani nedá považovat za překvapení. Máme tak předložené životní osudy více než deseti lidí, ve kterých se naprosto ztrácí hlavní dějová linka, a nejen to- jde o dokonalý seriálový román. Není divu, že podle něj byl seriál skutečně natočen.
Seriálový z mnoha důvodu. Prvním jsou typické osudy postav- všichni spolu mají něco společného, když ne v přítomnosti, alespoň v minulosti, každý se zná s každým. O milostné trojúhelníky a bývalé milence také není nouze. Každá z postav zastává více rolí, vyplývajících z jejich rodinného, profesního a intimného života, což působí reálně, ovšem alespoň v jedné z těchto rolí se osud každé postavy protíná s osudy jiného z podezřelých. Tyto shody, které se dozvídáme postupně, už tak reálně nevypadají.
Druhým bude samotná kompozice kapitol, které sledují osudy jednotlivých postav. Tyto kapitoly se podobají seriálovým scénám- svou délkou, obsahem nových informací, dramatickým vyvrcholením na koncích některých z nich.
A posledním důvodem je něco, co nemohu opomenout, a to je seriálová bizarnost. Když tvůrci seriálu v rámci udržení pozornosti diváka přidávají zvraty a vedlejší zápletky tak často, že kdybychom se zamysleli nad celým dějem jako nad celkem, uvědomíme si, že vůbec nedává smysl. Přesně tak Jamesová vaří z vody a přidává celou spoustu naprosto zbytečných epizod a detailů ve chvílích, kdy napětí začíná upadat. Výsledný efekt je stejný. Konkrétně ve dvou situacích jsem si pomyslela „tak tohle je fakt bizár“. Mému dojmu z knihy to moc nepřidalo.
Bylo mi sympatické zasazení děje do prostředí atomové elektrárny a také mnohé další skutečnosti, ale jako celek mi příběh připadal přehlcený. Většina z epizod by vystačila na svůj vlastní román, ale na příběh jako takový neměla žádný vliv. Závěr mě sice nezklamal, ale rozhodně mne neuspokojil. Vzhledem k tomu, že právě ke konečnému odhalení, kdo bude vrahem, jsem se celou dobu během čtení odvolávala, tak ve mně zanechal smíšené pocity. Ale v nějaký zlomový okamžik jsem už nedoufala- autorka to s vedlejšími informacemi přehnala natolik, že cokoli, co se mohlo stát, se už dávno stalo.
P. D. James je moje oblíbená autorka. Tahle kniha však pro mě byla malinko zklamáním. Příběh mi přišel zbytečně roztahaný, některé mikropříběhy byly jaksi nadbytečné, což roztříštilo celou knihu. Ta pak nebyla tak čtivá jako ostatní případy A. Dalglieshe. I když tohle Dalglieshův případ vlastně ani nebyl.
Lehce zádumčivé, v některých pasážích hodně psychologické, příjemné čtení zabydlené množstvím různých charakterů. Adam Dalgliesh tentokrát není v hlavní roli, ale na čtivosti to vůbec neubírá.
Snad jsem přečetl všechny autorčiny knihy, které vyšly česky. Mám rád anglické reálie. Tato kniha se mi líbila stejně, jako ty ostatní
Případy Adama Dalglieshe jsou pro mě přitažlivější v seriálových zpracováních z 80. let než v knižních předlohách. Obzvlášť tahle kniha na tom nic nemění, protože mi z těch "Dalglieshovek" přišla asi nejutahanější...
Tento příběh je vystavěn stejně jako jiná díla autorky. V úvodní části spíše psychologický román, kde se postupně plasticky objevují charaktery všech hlavních postav děje, většinou velmi inteligentních osob střední a vyšší třídy hluboce vnímajících život v tradicionalistických podmínkách Anglie. V dalších částech nastupuje násilná smrt všeobecně neoblíbené a nenáviděné postavy, další vraždy a konečné rozřešení všech záhad. Cenné jsou především psychologické ponory v úvodní části, některé věty jsou podle mne přímo určeny k tesání do kamene, ale i v dalších částech najdeme mnohé originality, pro které je tato autorka u mne na jednom z prvních míst. Jasně, že detektivní román od dob P.D. značně pokročil, místo detektivů básníků, pěstitelů orchidejí nebo houslistů, najdeme dnes spíše ožralé zoufalce, ale i to je přeci důvod proč je hezké se ke klasice stále vracet.
Na romány P. D. Jamesové (ač jsem již kdysi četla její "Potomky lidí") mě nasměrovala až kniha M. Sýkory a kolektivu: "Britské detektivky: od románu k televizní sérii". Série s Adamem Dalglieshem byla totiž nejen zfilmována pro televizi, ale vyzdvihována zejména pro svůj literární styl a důraz na plejádu postav. Podstatnější než otázka "whodunnit" totiž pro čtenáře zůstává jeho touha proniknout pod kůži všem zajímavým figurám, které se v příběhu vyskytují. Potlačena je i tradiční extraverze detektiva (stačí vzpomenout na nabubřelé chování Sherlocka, Poirotovy libůstky atd.); Dalgliesh je sice policista a publikující básník v jedné osobě (což je, pravda, bizarní až dost), nicméně v románu je coby pozorovatel v podstatě nejméně zajímavým protagonistou. A to je dobře (konečně je opravdu pozoruhodnou postavou nejen pachatel, ale i oběť a další podezřelí). Svou melancholickou snahou o klid snad může Dalgliesh připomínat "našeho českého" smutného poručíka Borůvku, ovšem bez jeho ňoumovitosti. Koření dodává i slepá ulička se sériovým vrahem, nebo fakt, že tím, kdo čtenáři odhalí vraha, vlastně vůbec nemusí být titulní detektiv (toho času na dovolené) či oficiální vyšetřovatel. Mozaikovitá struktura různých pohledů je sice sama o sobě už celkem vyčerpaná, neboť ji v současné době neustále omílají mimo jiné všichni Seveřané, které však tahle o 20 let starší britská etuda hravě překonává. Zázrak se sice pořád nekoná, ale próza se rozhodně vymyká krimi průměru. Není holt úplně od věci pohlédnout vzad, co už historie detektivního žánru nabídla, než hltavě konzumovat aktuální novinky, které často jen opakují, co už bylo zpracováno a ze starých známých motivů míchají nové koktejly.
Jedna z mých nejoblíbenějších když PJD. Postavy jsou dobře prokreslené, řeší své osobní životní problémy, včetně Dalglishe, není to jen pátrání po pachatelích. Je to tak i v jiných dílech od PJD ale tady se mi to opravdu moc líbilo.
Autorovy další knížky
| 1986 |  Třikrát Adam Dalgliesh |
| 1991 |  Pachuť smrti |
| 1992 | Černá věž |
| 2013 | Smrt přichází do Pemberley |
| 2009 | Soukromá pacientka |
I když je příběh opravdu pomalu plynoucí, já se při čtení rozhodně nenudila. Tentokrát není A.Dalgliesh hlavním vyšetřovatelem, ale pouze svědkem a do případu moc nezasahuje. Postupně se nám odkrývají osudy lidí z odlehlého Larksokenu a vyšetřování vraždy je spíše v pozadí. Víc než detektivka mi to přišlo jako psychologický román.