Plečnik
Blaž Vurnik , Zoran Smiljanič
Kdo byl architekt, který stavěl pyramidy v Lublani či minojské býky v Praze? A sloupy obdivoval tak vehementně, že je stavěl, i když nic nenesly? V komiksu vypráví Jože Plečnik o sobě, vzpomíná na svá velká díla a na lidi i místa, jež měl příležitost na své dlouhé životní cestě mezi Lublaní, Vídní a Prahou poznat. Plečnik v komiksu příběh o svém životě vypráví sám. Jeho vyprávění je formováno jako pohled na to, kdo byl a kdy tvořil, občas přemýšlí o možných alternativách ke svým rozhodnutím. Příběh zahrnuje jeho současníky, především podle kritéria vlivu, který na něj a jeho dílo měli. Podobně jako u Plečnikových děl, kde byl kvůli rozsahu proveden logický výběr, bylo nezbytné takto postupovat i při zahrnutí jeho studentů a spolupracovníků, kteří jeho projektům přidávali své znalosti a svoji autorskou pečeť.... celý text
Přidat komentář
Půjčila jsem si jeden z biografických komiksů a tentokrát jsem zabrousila do vod architektury!
Příběh nám vypráví sám Jože Plečnik, seznámíme se s jeho rodinou, zázemím, školou a především jeho vášní a životem - architekturou.
Grafické zpracování je lazeno do černobílé, součástí příběhu je i velké množství staveb (ne jen těch Plečnikových) a jednotlivých detailů, kterých je potřeba si všimnout!
Na závěr nám autoři nabízí pohled na literární prameny ze kterých čerpali a seznam všech děl tohoto architekta (a že jich je!).
Co se mi líbilo:
- detailní kresba
- krásně vysvětleno a podáno
- obohaceno o deníkové záznamy či úryvky z dobového tisku
- seznámení se ne jen s architekturou, ale i architektem - nahlédneme ne jen do jeho života, ale i do jeho mysli - do toho, co je pro něj inspirací a proč
- Plečnika se zřejmě vícekrát za život někdo snažil dostat tzv. do chomoutu - tyto momenty jsou v knize geniálně zpracované a grimasy pana architekta nenechají nikoho na pochybách, co si o podobných věcech myslí!
Musím říci, že se mi velmi líbilo, jak osobně je celý komiks pojatý. Obsahuje například úryvky ze skutečných dopisů, které pan Plečnik psal, ať už své rodině, či přátelům.
Jože Plečnik je nepochybně ohromně zajímavá osobnost a já nechápu, jak je možné, že až do přečtení tohoto komiksu jsem o něm prakticky nic nevěděla.
Byl to ohromně skromný člověk. Za své výtvory často odmítal brát honorář, a tak, navzdory tomu, že ho všichni považovali za boháče, žil velmi střídmý život. Nerad chodil na slavnostní odhalení jeho prací, necítil se na takových akcích příjemně.
Zároveň mě také fascinuje jeho citlivý přístup k samotným stavbám. Do spousty kostelů či jiných budou zapracoval symboly charakteristické pro danou lokalitu. Když už musel něco zbourat, obvykle se snažil ozdobné prvky z této budovy recyklovat a použít na budově nové.
Na druhou stranu byl však také nebylo těžké ho rozzlobit. To pak dokázal dát jasně najevo, co je pod jeho úroveň, nebo co mu není po chuti.
Komiks sám o sobě je psaný velmi příjemným a srozumitelným jazykem, je přehledný, všechny zmiňované stavby si můžeme na obrázcích prohlédnout. Na konci je také velmi užitečný přehled všech staveb, které pan Plečnik navrhl, a také zajímavé doslovy obou autorů. Rozsah publikace není ani příliš zdlouhavý, ani povrchní, dostáváme přesné množství informací, které potřebujeme proto, abychom si dokázali vytvořit kompletní obrázek o jednom z nejvýznamnějších architektů Slovinska. Mohu ho tedy směle doporučit všem, které zajímá architektura či samotný pan Plečnik, ale určitě také všem, kteří třeba chtějí zjistit, co je tak skvělého na biografických komiksech.
Na tento komiks jsem narazila náhodou v knihovně. Komiksy moc nečtu, ale toto téma mě zaujalo, protože jsem byla v Praze v Plečníkově kostele na Vinohradech a na Pražském hradě, což mě docela uchvátilo, tak jsem se pustila do čtení tohoto komiksu, protože o Plečníkovi vlastně nic moc nevím.
Za mě je to zajímavě podaný příběh o architektovi Plečníkovi komiksovou formou.
Plečnik je nevšedním životopisem slovinského architekta. Jedná se o komiks, jenž vám umožní nahlédnout nejen do profesního, ale i do osobního života tohoto velikána, jehož dílo můžeme najít i v naší Praze. Celá kniha je zpracována velmi milým způsobem a musím říci, že bylo radostí texty číst a prohlížet si obrázky. Pro autory to jistě byla náročná práce, jež se ovšem vyplatila. Knihu bych doporučila všem milovníkům komiksů, ale i architektury. Nesmím pochopitelně zapomenout ani na žáky a studenty oboru grafický a průmyslový design či cestovní ruch. Těm by se titul mohl hodit jako studijní materiál pro dějiny výtvarné kultury.