Plemeno Hamrů

16.09.2019

Kniha z mé domoviny. K autorovi jsem se dostala díky své babičce, která přečetla řadu jeho knih a autora i osobně znala (byl učitelem jejího mladšího bratra). Bylo vždy pěkné poslouchat její vyprávění, kdy pana Neužila nejednou zastavila v obchodě a děkovala mu, že „o nás“ píše. Jedná se o rozsáhlý vesnický román pojednávající o historii jednoho selského rodu. Jako dítě vesnice mám tyto příběhy moc ráda, o to více, když osobně znám místa, kde se děj odehrává. Je to zkrátka čtení pro nás, pozořické rodáky. Moc se mi líbí svět v knize vylíčený, kdy lidé sice měli své strasti, slabosti a neřesti (spáchání vraždy nevyjímaje), ale stále v nich přetrvávala úcta k Bohu, která je podvědomě činila lepšími lidmi, kteří byli schopni na smrtelné posteli svých činů litovat a činit pokání. Byl tam ten přesah, vyšší vůle, které se všichni podrobujeme. Jsem v duši staromilec a když babička umřela, tak jsem měla veliký pocit ztráty, že spolu s ní odešla i ta krásná „stará“ doba látkových kapesníků, filmů pro pamětníky, pevných morálních zásad, slušného chování a sousedské sounáležitosti. Tato kniha mi ji alespoň částečně připomíná. Pan Neužil užívá krásný, lyrický jazyk. Je zde také umně vykreslena Bitva tří císařů, kterou přilehlé vesnice vždy v prosinci každoročně žijí. Moc se mi líbí i to, jak kniha nenásilně klade důraz na ryzí charakter a morální hodnoty člověka, opíraje se o víru v Boha. Je to má srdcová záležitost.